Bitva u Pelagonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Pelagonie
Konflikt: Byzantsko-franské války
Michael VIII Palaiologos (head).jpg
Trvání: Září 1259
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Pelagonie
Casus belli:
Výsledek: Vítězství Nikájského císařství
Změny území:
Strany
Znak knížectví Achájského Achajské knížectví
Epirský despotát
Sicilské království
Znak knížectví Achájského Nikájské císařství
Velitelé
Guillaume II. z Villehardouinu Jan Palailogos
Theodoros Dukas
Síla
400 sicilských rytířů, další síly neznámy 2 000 Kumánů
300 Němců
13 000 Maďarů
4 000 Srbů
Bulhaři a Turci jejichž počty nejsou známy
Ztráty
neznámé neznámé

Bitva u Pelagonie se odehrála v září roku 1259, mezi Nikájským císařstvím, které zde stálo proti knížectví Achajskému, despotátu Epirskému a království Sicilskému. Byla to rozhodující událost v dějinách blízkého východu, která byla předzvěstí byzantského znovudobytí Konstantinopole a konce Latinského císařství.

Nikájský císař Theodoros II. Laskaris zemřel roku 1258 a jeho nástupcem se stal jeho nezletilý syn Jan IV. Dukas Laskaris, jehož regentem a spolucísařem se stal Michael VIII. Palaiologos, který se snažil o obnovu Byzantského císařství. V roce 1259 se achájský kníže Guillaume II. z Villehardouinu oženil s dcerou epirského despoty Michaela II. a upevnili tak spolu spojenectví proti Nikáji. S nimi se spojil také sicilský král Manfred, který jim poslal 400 rytířů.

Tak roku 1259 Nikáju napadla Thesálie ve spojení s Achájou a Epirem. Společně postupovali na sever, aby vyplenili evropská území patřící Nikájskému císařství. V čele byzantské armády vyrazili bratr císaře Michaela - Jan Palailogos a Theodoros Dukas, bratr epirského despoty Michaela. Podle francouzské kroniky Morea, sestávala nikájská armáda hlavně z tureckých žoldnéřů a žoldnéřů mnoha dalších národností, avšak počet celkové armády může být lehce nadsazen. Theodoros Dukas shromáždil místní rolníky a se svou armádou rozbil tábor na kopcích, aby měl výhled do krajiny. Theodor pak poslal k Michaelovi II. falešného dezertéra, aby roznesl zprávy o tom jak jsou nikájské síly velké a také ho obvinil s útoku na člena své rodiny. Vévoda z Korutan, který zde stál také v čele 300 Němců nevěřil dezertérovi a přesvědčil Achájské, aby zůstali na bojišti. Michael II. zatím v noci přeběhl na stranu Nikáje, podle Georgose Pachymera proto, že se jeho nemanželský syn Jan pohádal s Guillaumem.

Druhý den vévoda korutanský se svými oddíly napadl své rodáky na straně Nikáji, avšak padl v boji. Maďarští lučištníci pak postříleli koně na achájské straně, jejichž rytíři byli bez koní bezbranní. Achájští pěšáci se rozprchli a rytíři se vzdali. Guillaume byl zajat a předveden před Jana Palailoga, poté se musel vzdát své klíčové pevnosti Mistra na Peloponésu, než byl propuštěn.

Jan Palailogos pokračoval v tažení až k Thébám. Achájské knížectví, které bylo po čtvrté křížové výpravě v Řecku nejmocnějším státním útvarem se nyní stalo vazalem. Nejmocnějším franským státem se nyní stalo Athénské knížectví. A Michael VIII. mohl nyní naplánovat převzetí Konstantinopole.

Problém kroniky Morea je její tvrzení o přítomnosti vévody z Korutan, tehdejším vévodou byl Oldřich III. a ten vládl ještě mnoho let po bitvě. Zřejmě se jednalo o fiktivní postavu, která měla být protiváhou k achájskému knížeti.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Pelagonia na anglické Wikipedii.