Baselkovité
baselka červená (Basella rubra)
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
Baselkovité (Basellaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to bylinné liány, vyskytující se v tropické Americe, v Africe a na Madagaskaru. Některé druhy slouží jako potravina.
Obsah |
Charakteristika [editovat]
Baselkovité jsou vytrvalé ovíjivé nebo šplhavé bylinné liány, pouze některé pěstované formy mají vzpřímený vzrůst. Rostliny jsou dužnaté až sukulentní. Stonky jsou bylinné nebo na báti dřevnatějící, krátkověké, u některých druhů každoročně znovu vyrážející z podzemních či nadzemních hlíz nebo ze ztlustlé báze stonku. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvykle rozlišené na řapík a čepel, bez palistů. Čepel listů je oválná, vejčitá nebo srdčitá, až na výjimky (Tournonia hookeriana) celokrajná.
Květy jsou drobné, obvykle pětičetné, s výjimkou kalicha pravidelné, v klasech, latách, hroznech nebo dicháziích Kalich je petaloidní, ze 2 protistojných lístků, srostlý s korunou. koruna je složena z 5 lístků, srostlých na bázi. Tyčinek je 5, jsou přirostlé ke koruně a srostlé na bázi nebo tvořící trubičku. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 plodolistů, s jedinou komůrkou s 1 vajíčkem. Čnělka je 1 nebo 3. Plodem je oříšek, částečně nebo zcela obklopený vytrvalým okvětím. U druhu Basella alba je toto okvětí zdužnatělé.[1]
Rozšíření [editovat]
Čeleď Basellaceae zahrnuje 19 druhů ve 4 rodech. Je rozšířena v subsaharské Africe, na Madagaskaru a v tropické Americe.[2] Nejvíce druhů se vyskytuje v tropické Americe. Zde rostou ponejvíce na suchých a otevřených stanovištích v nadmořské výšce 0 až 4000 metrů.[1] Některé druhy byly introdukovány do Asie (např. Basella alba a Anredera cordifolia).[3] V Evropě se žádný zástupce nevyskytuje.
Taxonomie [editovat]
Basellaceae byly v tradičních systémech stejně jako v současné taxonomii součástí řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Podle kladogramů APG jsou nejblíže příbuznými skupinami čeledi Didiereaceae a Halophytaceae.[2]
Z rodu Anredera bývá někdy oddělován rod Boussingaultia.[1]
Ekologické interakce [editovat]
O způsobech opylování není mnoho známo. Drobné vonné květy Anredera lákají hmyz. Některé druhy rodu Basella jsou kleistogamické. Plody s dužnatým obalem jsou šířeny obvykle ptáky. Druh Anredera vesicaria má plody křídlaté, šířené větrem.[1]
Význam [editovat]
Některé druhy této čeledi jsou pěstovány v tropech celého světa. Melok hlíznatý (Ullucus tuberosus) je důležitá plodina v jihoamerických Andách a je pěstován již tisíce let pro jedlé škrobnaté hlízy. Jedlé jsou i listy. Baselka bílá (Basella alba) má jedlé listy, z nichž se dělá např. špenát, a plody jsou používány k barvení potravin.[1][4]
Zástupci [editovat]
- baselka (Basella)
- melok hlíznatý (Ullucus tuberosus)
Přehled rodů [editovat]
Anredera, Basella, Tournonia, Ullucus[2]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.
- ↑ a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.
- ↑ Flora of China: Basellaceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.