Asingerova reakce
Asingerova reakce je vícesložková reakce sloužící k přípravě 3-thiazolinů a jiných podobných heterocyklů.[1] Objevil ji Friedrich Asinger v roce 1956.[2]
Provedení[editovat | editovat zdroj]
Nejprve reaguje α-halogenovaná karbonylová sloučenina s hydrogensulfidem sodným (NaSH) za vzniku thiolu. Thiol pak ihned reaguje s dalším karbonylem a s amoniakem, čímž se vytváří thiazolin. Reakci lze provést také s elementární sírou, α–substituovaným ketonem, další karbonylovou sloučeninou a amoniakem; v tomto případě vzniká směs produktů.
3-thiazoliny se také mohou tvořit reakcemi α-thioaldehydů či α-thioketonů s amoniakem.[3]
Ve zjednodušené verzi Asingerovy reakce reaguje α-halogenovaná karbonylová sloučenina s hydrogensulfidem sodným za tvorby thiolu, který reaguje přímo s aldehydem nebo ketonem a amoniakem na 3-thiazolin.[4]
Asingerova reakce je součástí průmyslové výroby několika léčiv, jako je D-penicilamin,[5] a DL-cysteinu.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Asingerova reakce na Wikimedia Commons
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Asinger reaction na anglické Wikipedii.
- ↑ F. Asinger; H. Offermanns. Syntheses with ketones, sulfur, and ammonia or amines at room temperature. Angewandte Chemie International Edition in English. 1967, s. 907–919. DOI 10.1002/anie.196709071.
- ↑ F. Asinger. Über die gemeinsame Einwirkung von Schwefel und Ammoniak auf Ketone. Angewandte Chemie. 1956-06-21, s. 413. DOI 10.1002/ange.19560681209. Bibcode 1956AngCh..68..413A.
- ↑ F. Asinger; M. Thiel. Einfache Synthesen und chemisches Verhalten neuer heterocyclischer Ringsysteme. Angewandte Chemie. 1958-11-26, s. 667–683. DOI 10.1002/ange.19580702202. Bibcode 1958AngCh..70..667A.
- ↑ Karlheinz Drauz; Hans Günter Koban; Jürgen Martens; Wolfgang Schwarze. Phosphonic and Phosphinic Acid Analogs of Penicillamine. Liebigs Annalen der Chemie. 1985-03-12, s. 448–452. DOI 10.1002/jlac.198519850303.
- ↑ Wolfgang M. Weigert; Heribert Offermanns; Paul Scherberich. D-Penicillamin - Herstellung und Eigenschaften. Angewandte Chemie. 1975, s. 372–378. DOI 10.1002/ange.19750871003. Bibcode 1975AngCh..87..372W.
- ↑ Jürgen Martens; Heribert Offermanns; Paul Scherberich. Einfache Synthese von racemischem Cystein. Angewandte Chemie. 1981, s. 680–683. DOI 10.1002/ange.19810930808. Bibcode 1981AngCh..93..680M.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Friedrich Asinger. Chemiker-Treffen Salzburg: Über die einfache und ergiebige Synthese von Thiazolonen. Angewandte Chemie. 1956, s. 377. DOI 10.1002/ange.19560681109.
- Friedrich Asinger. Über die gemeinsame Einwirkung von Schwefel und Ammoniak auf Ketone. Angewandte Chemie. 1956, s. 413. DOI 10.1002/ange.19560681209. Bibcode 1956AngCh..68..413A.
- Imre Schlemminger; HANS-HERMANN JANKNECHT; WOLFGANG MAISON; WOLFGANG SAAK; JÜRGEN MARTENS. Synthesis of the first enantiomerically pure 3-thiazolines via Asinger reaction. Tetrahedron Letters. 2000, s. 7289–7292. DOI 10.1016/S0040-4039(00)01266-1.
