Antoine-Jean Gros

Antoine-Jean Gros
Antoine-Jean Gros
Narození	16. března 1771; Paříž
Úmrtí	25. června 1835 (ve věku 64 let); Meudon
Příčina úmrtí	utonutí
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise; Grave of Antoine Jean Gros
Alma mater	Kolej čtyř národů; Národní vysoká škola krásných umění; Pařížská univerzita
Povolání	malíř a výtvarník
Ocenění	rytíř Řádu sv. Michala (1819); důstojník Řádu čestné legie (1828)
Choť	Augustine Dufresne
Rodiče	Jean-Antoine Gros a Pierrette-Madeleine-Cécile Durand
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoine-Jean Gros (16. března 1771 Paříž – 25. června 1835 Meudon) byl francouzský klasicistní malíř, v pozdním období se stal vzorem pro romantismus díky své lásce k Benátčanům a Rubensovi.

Gros se narodil v Paříži. V sedmnácti letech se stal žákem Jacquese-Louise Davida, který ho sice ovlivnil svými náměty, ale Grose vždy lákala především barva. V r. 1796 se seznámil s tehdy mladým generálem Napoleonem Bonapartem, kterému namaloval portrét, na němž jej zobrazil, jak zvedá trikolóru na Arcolský most. Napoleon si Grose tak oblíbil, že jej jmenoval dvorním malířem. Gros namaloval pro Napoleona obraz Nakažení morem v Jaffě (1801–1804; dnes v Louvru). Gros si ve věcech výtvarných protiřečil s tehdy slavným Annem-Louisem Girodetem, který maloval takřka ledově dokonalé, studené akty v Correggiově stylu, a také s legendou klasicistní malby Jeanem Augustem Dominiquem Ingresem. Po návratu Bourbonů zažíval Gros pro svůj napoleonský postoj k politice už jen téměř samé neúspěchy. Triumfy největších romantiků Théodora Géricaulta a posléze Eugèna Delacroixe pak znamenaly jeho definitivní pád. Gros spáchal sebevraždu v r. 1835, když skočil do Seiny.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoine-Jean Gros na Wikimedia Commons
Portrét Antoina-Jeana Grose od Françoise Gérarda