Aletschgletscher
| Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn | |
|---|---|
| Světové dědictví | |
Přírodní dědictví
|
|
| Smluvní stát |  Švýcarsko |
| Typ | Přírodní dědictví |
| Kritérium | vii, viii, ix |
| Odkaz | 1037 (anglicky) |
| Oblast | 117.6 km² |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2001 (25. zasedání) |
| V ohrožení | Tající
|
Aletschgletscher je ledovec ve švýcarských Alpách. Jedná se o největší Alpský ledovec a největší údolní ledovec v kontinentální Evropě. S rozlohou 84 km² a délkou 26 km (dle jiných zdrojů 120 km² a 22 km až 32 km), obsahuje až 4 % pitné vody v Evropě. V roce 2001 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Sbíhá ze sedla mezi štíty Jungfrau a Mönch ve výšce přibližně 3 450 m až do údolí horního toku Rhôny.
Obsah |
Popis [editovat]
Hlavní část ledovce vzniká v údolí Konkordiaplatz, kde se sbíhají čtyři menší ledovce (Grosse Aletschfirn ze západní strany, Jungfraufirn ze severozápadu, Ewigschneefeld ze severní strany a Grüneggfirn z východní strany). Hloubka sněhu dosahuje přibližně 900 m. Na začátku je šířka ledovce přibližně 1,5 km a pohybuje se rychlostí 180 m ročně jihovýchodně do údolí Rhôny. Nejnižší část ledovce Aletsch je z velké části pokryta nánosy a středními morénami. Ledovec končí nedaleko pod hranicí zalesnění, kde voda roztávajícího se sněhu slouží k pohonu turbín vodní elektrárny v údolí Massa a poté vtéká do Rhôny.
Tání ledovce [editovat]
Také tento ledovec je - podobně jako mnoho jiných ledovců - postižen táním. Svého maxima dosáhl roku 1860. Od roku 1880 ustoupil o 2,600 m. Rychlost tání se ještě zvýšila po roce 1980. Nyní již zbývá pouze 30% původního ledovce.[1]
