Alessandro Mendini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alessandro Mendini
Narození16. srpna 1931
Milán
Úmrtí18. února 2019 (ve věku 87 let)
Milán
ZeměItálie
Alma materPolitecnico di Milano
Povoláníarchitekt
PříbuzníFrancesco Mendini (sourozenec)
Hnutíradikální design
OceněníEuropean Prize for Architecture (2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alessandro Mendini (16. srpna 1931 Milán18. února 2019 tamtéž) byl italský architekt a designér.

V roce 1959 vystudoval Milánskou polytechniku a začal spolupracovat s Marcellem Nizzolim. Byl jedním ze zakladatelů hnutí zvaného radikální design, vyznačujícího se využíváním pestrých barev, geometrických vzorů a netradičních materiálů.[1] Jeho tvorba vycházela z koncepce arte povera, odmítající přetechnizovanou, racionální a na konzum zaměřenou společnost, pořádal provokativní happeningy, spolupracoval i s Milanem Knížákem.[2] V roce 1973 stál u zrodu týmu Global Tools, od roku 1979 pracoval pro Studio Alchimia a v roce 1989 založil s bratrem Franceskem Mendinim vlastní ateliér. Byl šéfredaktorem odborných časopisů Casabella a Domus, přednášel na Milánské univerzitě a roku 1982 byl jedním ze zakladatelů privátní školy Domus Academy.

Spolupracoval s firmami Alessi, Philips, Swarovski, Cartier, Swatch, Hermès nebo Paolo Venini. K jeho významným návrhům patří křeslo Proust nebo lampa RAMUN Amuleto. Projektoval stavbu divadla v Arezzu, plavecký stadion v Terstu, tři zastávky neapolského metra, muzeum keramiky v korejském Inčchonu a Groningenské muzeum v Nizozemsku, které bývá pro svou nápadnou žlutou věž řazeno mezi ikonická díla postmoderní architektury.[3]

Získal italskou cenu za průmyslový design Compasso d'Oro, francouzský Řád umění a literatury a v roce 2014 také Evropskou cenu za architekturu.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Radikální Alessandro Mendini na festivalu Tina B. DesignMag.cz Dostupné online
  2. Vzpomínka na Alessandra Mendiniho. Elle.cz Dostupné online
  3. Groninger Museum – prostřední pavilon. ArchiWeb.cz Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]