Alemtuzumab

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alemtuzumab
Název (INN)alemtuzumab (angličtina)
Kódy
Číslo CAS216503-57-0
ChEMBL IDCHEMBL1201587
Chemie
Sumární vzorecC₆₄₆₈H₁₀₀₆₆N₁₇₃₂O₂₀₀₅S₄₀
Molární hmotnost145 453,8 Da
Farmakologie
Indikacechronická lymfocytární leukémie, T-cell prolymphocytic leukemia, mycosis fungoides, relapsing-remitting multiple sclerosis a roztroušená skleróza
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alemtuzumab (prodávaný pod obchodními názvy Campath, MabCampath či Campath-1H) je monoklonální protilátka používaná při léčbě chronické lymfatické leukemie (CLL), kožních T-lymfomů (CTCL) a T-lymfomů.[1]

Alemtuzumab je namířen proti antigenu CD52, proteinu na povrchu zralých lymfocytů. V současnosti (2009) je ve všech liniích léčby CLL.[1] Ve Spojených státech byl schválen Úřadem pro potraviny a léčiva (FDA) k léčbě pacientů, kteří byli léčeni alkylačními látkami a u nichž neuspěla léčba fludarabinem.

Významnou komplikací léčby alemtuzumabem je podstatně zvýšené riziko oportunních infekcí, zejména pak reaktivace cytomegalovirů.

Alemtuzumab je indikován také u některých případů transplantace kostní dřeně či ledvin. V rámci klinických testů se používá pro léčbu některých autoimunitních onemocnění, jako například roztroušené sklerózy, kde má slibné výsledky.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alemtuzumab na anglické Wikipedii.

  1. a b KOZÁK, Tomáš. Alemtuzumab v 1. linii léčby chronické lymfocytární leukemie? [online]. Farmakologie [cit. 2009-09-01]. Dostupné v archivu. 
  2. Off-Label Use of Alemtuzumab Yields Benefits and Risks in MS [online]. Neurology Reviews [cit. 2009-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-01. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Mayer, A. Jungová, M. Doubek, M. Brejcha, Y. Brychtová, A. Panovská, Z. Pospíšil. Alemtuzumab v terapii chronické lymfatické leukemie (CLL) - retrospektivní multicentrická analýza a léčebná odpověď podle cytogenetického rizika. Transfuze a hematologie dnes. 2008, roč. 14, čís. 2. ISSN 1213-5763. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]