Alžběta Šenoldová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alžběta Šenoldová
Rodné jménoŠimčisková
Jiná jménakrycí jméno v odboji: Eržika
Narození22. ledna 1910
Vrútky;
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1943
Koncentrační tábor Mauthausen;
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena v plynové komoře
BydlištěPraha, Vršovická 887/12[p. 1]
NárodnostSlovenka
ChoťIng. Augustin Šenold (1902–1943)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vršovická ulice v Praze, kde bydleli za protektorátu manželé Alžběta a Augustin Šenoldovi
Profesor Ladislav Vaněk, zakladatel sokolské odbojové organizace Jindra
Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[1][2]

Alžběta Šenoldová rozená Šimčisková (22. ledna 1910 Vrútky – 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen) působila za protektorátu jako členka (s funkcí spojky) sokolské odbojové organizace Jindra, jedna z ubytovatelek profesora Ladislava Vaňka a podporovatelka parašutistů výsadku Antrhopoid.[p. 2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Alžběta Šenoldová se narodila jako Alžběta Šimčisková 22. ledna 1910 ve Vrútkách na Slovensku.[4] Provdala se za Čecha, železničního úředníka (adjunkta ČSD),[5] Ing. Augustina Šenolda (* 24. ledna 1902 Třeboň – 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen) a od roku 1938 s ním žila v Praze[3] na adrese Vršovická 887/12.[6][p. 1]

Odbojová činnost[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1939 začala Alžběta (spolu se svým manželem Augustinem) spolupracovat (pod krycím jménem Eržika) se sokolskou odbojovou organizací Jindra[3] a to (v případě potřeby) jako spojka.[4][7] Byt manželů Šenoldových v pražských Vršovicích sloužil od začátku roku 1942 jako místo ilegálních schůzek[3] představitele odbojové skupiny Jindra profesora Ladislava Vaňka s parašutisty.[6] Byt byl využíván též jako konspirativní útočiště odbojářů nucených pobývat v ilegalitě, nějakou dobu zde byl ubytován i profesor Ladislav Vaněk.[3][6][7]

Prozrazení a zatčení[editovat | editovat zdroj]

Zatímco si Ladislav Vaněk kolaborací s Němci zachránil život, na základě jeho výpovědí při výsleších gestapa došlo k zatčení dalších odbojářů působících v sokolské odbojové organizaci Jindra.[7] Zatčen byl nejen vedoucí sokolské odbojové organizace Jindra na Moravě Štěpán Drásal,[8][9][p. 3] ale i odbojářky, které fungovaly v Jindře jako spojky či Ladislavu Vaňkovi poskytly ilegální ubytování: Alžběta Šenoldová, Helena Šedová (rozená Burdová, * 30. července 1911 – 26. ledna 1943 KT Mauthausen), její matka Marie Burdová (* 4. února 1890 – 26. ledna 1943 KT Mauthausen) a Cecilie Jelínková (1904–1943).[8]

Po konspirativní schůzce s Ladislavem Vaňkem byla v Praze zatčena gestapem 24. srpna 1942 Alžběta Šenoldová i její manžel Augustin.[11][6][3][7]

Příslušník (a zakladatel) sokolské organizace Jindra profesor Ladislav Vaněk byl podruhé zatčen gestapem během tzv. druhé heydrichiády (po atentátu na Reinharda Heydricha) v Praze dne 4. září 1942. Vaněk po svém zatčení vyšetřovatelům během tvrdých výslechů obsáhle vypovídal o odbojových strukturách.[p. 4][p. 5]

Výslechy, věznění, ...[editovat | editovat zdroj]

Nejprve byla Alžběta Šenoldová vězněna v policejní vazbě v Praze a poté byla odeslána do vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Dne 8. ledna 1943 byla stanným soudem v Praze v nepřítomnosti odsouzena k trestu smrti. Následně byla 15. ledna 1943 poslána s transportem čítajícím 31 osob do koncentračního tábora Mauthausen.[3] Tam byla umístěna v cele tzv. bunkru, kde čekala na popravu, která byla vykonána 26. ledna 1943.[7][11] Ten den bylo v 16:15 zavražděno 15 žen v plynové komoře. (Alžbětě Šenoldové bylo 33 let).[4] Muži (v počtu 16) byli zavražděni v odstřelovacím koutě mauthausenského bunkru ranou z malorážní pistole do týla. Ing. Augustin Šenold byl zastřelen 26. ledna 1943 v 16.53 ve věku 41 let.[4][12][13][14][15]

Připomínky a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dovětek[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce byla snaha zpochybnit kladnou (hrdinskou) úlohu profesora Ladislava Vaňka v sokolském odboji (a podpoře parašutistů) a najít důkazy pro jeho zrádcovskou (konfidentskou) úlohu (ve smyslu kolaborace s Němci) coby informátora gestapa. Snahou o „zprůhlednění protektorátní minulosti“ Ladislava Vaňka se zbývala především StB, jejímž spolupracovníkem s krycím jménem „Horský“ se Ladislav Vaněk po druhé světové válce stal. Jako jeden z podpůrných důkazů Vaňkova zrádcovství měly sloužit svědecky ověřené (Františkem Tománkem a J. Olivou) strojopisné opisy motáků, které Alžběta Šenoldová (alias „Eržika“) posílala z nacistického vězení ilegální cestou Marii Tománkové (bytem Praha, Vinohrady třída Krále Jiřího 12). Motáků mělo být více než 5 kusů, měly být psány na plátěných proužcích a Eržika v nich údajně jednoznačně varovala před profesorem Ladislavem Vaňkem, kterého ve svých ilegálních zprávách označovala za zrádce.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Pražská ulice Vršovická (resp. Vršovická třída)[7] se v letech 1905 až 1947 nazývala Krále Jiřího, německy: König-George-Strasse.[6]
  2. ↑ Pramen[3] uvádí, že Alžběta Šenoldová zásobovala parašutisty jídlem a oblečením v době, kdy se tito skrývali v kryptě pravoslavného kostela v Resslově ulici.[3]
  3. ↑ Štěpán Drásal (1885–1957) byl učitelem a sokolským činovníkem. Vykonával funkci starosty Sokola Husovice a náčelníka župy Jindry Vaníčka. Byl též členem načelnického sboru Československé obce sokolské (ČOS). Od léta roku 1939 působil jako zemský velitel Obce sokolské v odboji (OSVO) pro Moravu (pro region Čechy tuto funkci zemského velitele OSVO vykonával František Pecháček), od listopadu 1941 zastával Drásal tutéž funkci v ilegální sokolské skupině Jindra. Štěpán Drásal byl zatčen 16. září 1942. Následně byl vězněn až do 19. dubna 1945 v Kounicových kolejích v Brně, pak ve Vratislavi, Drážďanech, Míšni a v Lipsku. Po vzpouře vězňů byl osvobozen americkou armádou; druhou světovou válku přežil.[10]
  4. ↑ Profesor Ladislav Vaněk prozradil vyšetřovatelům organizační strukturu odboje ve svém 37stránkovém protokolu nazvaném Jak jsem chtěl zabránit atentátu. Stal se pomahačem gestapa, usvědčoval dopadené členy Sokola a další osoby. Byl sice odsouzen k trestu smrti, ale do konce německé okupace byl vězněn, především v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci. Nikdy nebyl deportován do žádného nacistického koncentračního tábora. Druhou světovou válku přežil, ale jeho případ nebyl ani po roce 1945 soudně dořešen.
  5. ↑ Po zatčení klíčových představitelů došlo k organizačnímu rozpadu Jindry, a to nejprve v Čechách (na podzim 1942) a poté i na Moravě (počátkem roku 1943). Jednotnou strukturu Jindry se již sokolským odbojářům do konce druhé světové války nepodařilo obnovit.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2024-04-01]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Šenoldová Alžběta Eržika roz. Šimčisková *22.1.1910 .... Dostupné online. 
  2. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2024-04-01]. Šenoldová Alžběta Eržika roz. Šimčisková *22. 1. 1910. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i Mýtus revolucionára: Slová ako brrane / Neposlušné ženy / Alžběta Šenoldová [online]. 2010 [cit. 2024-04-01]. Notabene, říjen 2010, číslo 113, strana 21. Dostupné online. (slovenština) 
  4. ↑ a b c d JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Alžběta Šenoldová, s. 85. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  5. ↑ a b Alžběta Šenoldová (1910–1943) alias Eržika Šenoldová (1910–1943) rozená Šimčisková (* 22.01.1910 – 26.01.1943 KT Mauthausen, Rakousko) [online]. [cit. 2024-04-01]. Odbojářka popravená za heydrichiády; manželka adjunkta ČSD Augustina Šenolda; čestná občanka města Třeboň, okr. Jindřichův Hradec. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Alžběta Šenoldová). Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 722. 
  7. ↑ a b c d e f ŠMEJKAL, Pavel. Atentát na Reinharda Heydricha: Paměť pamětních desek [online]. 21. století, 2012-06-01 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b ČVANČARA, Jaroslav. Z jeviště na popraviště / Příběh herečky Anny Čalounové-Letenské [online]. ÚSTR; Paměť a dějiny 2009, číslo 2, strana 106, 2009 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Oběti heydrichiády / Cecílie Jelínková (1904-1943) [online]. Podkást pro každého (na You Tube com), 2023-03-07 [cit. 2024-03-31]. Stopáž: 1 minuta a 49 sekund. Dostupné online. 
  10. ↑ UHLÍŘ, Jan Boris. Sokolská odbojová organizace Jindra (závěrečná zpráva gestapa); Dokumenty [online]. Soudobé dějiny VIII/4 [cit. 2023-09-12]. Strana 793; strana 3 z 21 stran. Dostupné online. 
  11. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík osob: Alžběta Šenoldová, s. 450. 
  12. ↑ Alžběta Senoldová (1910 - 1943) [online]. Mauthausen; Raum der Namen [cit. 2024-04-01]. (* 22. 2. 1910 Vrútky – Zemřela 26. 1. 1943 KT Mauthausen). Dostupné online. 
  13. ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 81 let / Popravení v Mauthausenu 26. ledna 1943 [online]. Fronta cz, 2023 [cit. 2024-04-01]. 25; Šenoldová Eržika, rozená Šimčisková (* 22. 1. 1910) – sokolský odboj. Dostupné online. 
  14. ↑ Alžběta Šenoldová (* 22. 1. 1910 Vrútky, Slovensko – 26. 1. 1943 popravena v KT Mauthausen) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-04-01]. Odchod do transportu 15. ledna 1943 směr KT Mauthausen (tam popravena 26. ledna 1943). Dostupné online. 
  15. ↑ Alžběta Senoldová, rozená Šimčíková (* 22. 2. 1916 Vrutky/Slovensko – 26. 1. 1943 popravena KT Mauthausen) [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS; Estranky cz) [cit. 2024-04-01]. Šenoldová Alžběta Eržika roz. Šimčisková *22. 1. 1910. Dostupné online. 
  17. ↑ ŽÁČEK, Ladislav. Akce „Profesor“ / Ladislav Vaněk a Státní bezpečnost: pokus o rekonstrukci [online]. ÚSTR; Paměť a dějiny 2012, číslo 2, strany 64, 65, 2012 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alžběta_Šenoldová&oldid=23790961“