Aeneis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aeneás prchá z hořící Tróje, obraz Federica Barocciho

Aeneis (genitiv Aeneidy), též Aeneida je Vergiliův epos. Je psána latinsky v hexametrech, byla vytvořena v letech 2919 př. n. l. jako poslední básníkovo dílo, některé metrické a dějové nedostatky svědčí o nedokončenosti). Skládá se ze dvanácti knih, obsahuje 9896 veršů.

Aeneis je velmi ovlivněna homérskými eposy, Íliadou a Odysseiou co do stylu i látky. Prvních šest knih eposu líčí příběh bájného hrdiny Aenea, který uprchl z hořící Tróje a odešel do Itálie, a vytváří tak paralelu k příběhu Odysseie; druhá polovina pak popisuje příchod Aenea a jeho druhů do Itálie a boje s italskými kmeny, čímž je naopak paralelou k vyprávění Íliady. Příběh kromě toho obsahuje množství epizod a vedlejších vyprávění (příběh o kartáginské královně Didoně, která se do Aenea zamiluje, příběh o statečné Amazonce Camille či Aeneovo retrospektivní vyprávění o trojské válce). Aeneas, pojímaný jako praotec římského národa, v básni funguje jako ztělesnění a vzor římských ctností.

Cílem eposu bylo vytvořit národní epos Římanů, srovnatelný s Homérem; zároveň měl epos funkci didaktickou jako poučení o „římských ctnostech“ a rovněž jinotajnou funkci politickou, neboť ideologicky podpořil politiku císaře Augusta, údajného potomka bájného Aenea.

Působení a další zpracování[editovat | editovat zdroj]

Aeneis hluboce ovlivnila celou římskou, ale i středověkou kulturu, spolu s homérskými eposy patřila k jejím nejzákladnějším dílům. Je jedním z děl klasického kánonu, který byl po staletí základem studia latiny a filologie. Aeneis se stala se vzorem i inspirací pro mnoho dalších literárních děl, např. pro Dantovu Božskou komedii, kde je Vergilius ztělesněním umění a lidské duševní síly.

V novověku se objevují překlady do národních jazyků a také hudební zpracování: opera La Didone od Francesco Cavalliho (1641), první anglická opera Dido and Aeneas (1689) Henry Purcella a opera Les Troyens Hectora Berlioze. Zajímavostí je parodie Aeneidy Ivana Kotljarevského (1798), která stála u zrodu ukrajinské literatury, jakož i její stejnojmenné operní zpracování Mykoly Lysenka.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Do češtiny byla Aeneis přeložena několikrát, a to časoměrně Karlem Vinařickým v roce 1851 a Antonínem Škodou v roce 1877, v přízvučném hexametru pak Otmarem Vaňorným v roce 1933.