Třída Halland
| Třída Halland | |
|---|---|
 Halland (J18) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Švédské námořnictvo Kolumbijské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Öland |
| Nástupce | třída Östergötland |
| Technické údaje Halland | |
| Výtlak | 2800 t (standardní) 3400 t (plný) |
| Délka | 121,05 m (max.) |
| Šířka | 12,6 m |
| Ponor | 4,7 m |
| Pohon | 2× kotel, 2× turbína 2× lodní šroub 58 000 hp |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Dosah | 3000 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 268 |
| Výzbroj | 4× 120mm kanón (2×2) 2× 57mm kanón (1×2) 6× 40mm kanón (6×1) 2× Rb-315 (1×2) 8× 533mm torpédomet (1×5, 1×3) 2× 375mm raketomet (2×1) 58 min |
| Technické údaje 20 de Julio[1] | |
| Výtlak | 2650 t (standardní) 3300 t (plný) |
| Posádka | 248 |
| Výzbroj | 6× 120mm kanón (3×2) 4× 40mm kanón (4×1) 4× 533mm torpédomet (1×4) 1× 375mm raketomet |
Třída Halland byla předposlední postavená třída torpédoborců švédského námořnictva. Plavidla byla stavěna jako doprovod švédských lehkých křižníků. Jedná se o vůbec největší postavené švédské torpédoborce a první torpédoborce mimo SSSR, nesoucí protilodní střely.[2] Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. První pár získalo švédské námořnictvo a další dvě jednotky zakoupila Kolumbie. Ve službě byly v letech 1955–1987. Halland byl vyřazen jako vůbec poslední švédský torpédoborec.[3] Jeho sesterská loď Småland byla zachována jako muzejní loď. Je součástí námořního muzea Maritiman v Goteborgu. Småland je největší muzejní loď ve Skandinávii.[4]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Stavba dvojice torpédoborců této třídy byla schválena 19. listopadu 1948. Kýly obou plavidel byly založeny v roce 1951 a do služby byly zařazeny v letech 1955-1956.[2] Stavbu provedly loděnice Götaverken a Eriksberg v Göteborg. Roku 1955 byla schválena stavba druhého páru torpédoborců Lappland a Värmland pro švédské námořnictvo, roku 1958 ale byla zrušena.[5] Dva modifikované torpédoborce naopak objednalo kolumbijské námořnictvo. Dodány byly roku 1958 jako 7 de Agosto (D-06) a 20 de Julio (D-05).[1]
| Jméno | Uživatel | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Halland (J18) | Švédsko | Götaverken | 1951 | 16. července 1952 | 8. června 1955 | Vyřazen 1987. |
| Småland (J19) | Švédsko | Eriksberg | 1951 | 23. října 1952 | 12. ledna 1956 | Od roku 1980 cvičná loď, vyřazen 1984, muzejní loď. |
| 20 de Julio (D-05) | Kolumbie | Kockums | 1955 | 26. června 1956 | 15. června 1958 | Vyřazen 1984. |
| 7 de Agosto (D-06, ex 3 de Junio) | Kolumbie | Götaverken | 1955 | 19. června 1956 | 31. října 1958 | Vyřazen 1986. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Třída Halland
[editovat | editovat zdroj]_1966_001.jpg)
.jpg)
Torpéborce byly vybaveny radary Scanter 009, Thomson-CSF Saturn, H.S.A. M22, LW-03 a H.S.A. M45. K detekci ponorek sloužil sonar.[2] Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily čtyři 120mm kanóny Bofors v dvoudělových věžích, dva 57mm kanóny Bofors ve dvoudělové věži před můstkem a šest protiletadlových 40mm kanónů Bofors. Torpédoborce rovněž nesly dvě protilodní střely Robot Rb-315 s dosahem 18,5 km. Pro ně bylo neseno vypouštěcí zařízení Mk.20. Další ofenzivní zbraní představoval jeden pětihlavňový a jeden trojhlavňový 533mm torpédomet. K napadání ponorek sloužily rovněž dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors.[2] Vybaveny byly též pro nesení až 58 námořních min.[5]
Pohonný systém tvořily dva kotle Penhoët a dvě převodové turbíny De Laval o výkonu 58 000 hp, pohánějící dva lodí šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[5]
Třída 20 de Julio
[editovat | editovat zdroj]Kolumbijské torpédoborce se lišily především složením elektroniky a výzbroje. Tu představovalo šest 120mm kanónů ve dvoudělových věžích, čtyři 40mm kanóny Bofors, jeden čtyřhlavňový 533mm torpédomet a jeden 375mm protiponorkový raketomet Bofors.[1]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]
V 60. letech byly švédské torpéboroce modernizovány. Původní radary LW-03 a H.S.A. M45 nahradil nový systém řízení palby PEAB 9LV 200 Mk.2. Instalovány byly rovněž modernější protilodní střely Rb-08A.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d 20 DE JULIO destroyers (1958) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 179.
- ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 180.
- ↑ Destroyer HMS Småland (J19) [online]. Maritiman.se [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d HALLAND destroyers (1955-1956) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Halland na Wikimedia Commons - (anglicky) Weapon Detective: Halland-class destroyer — The first Western surface combatant equipped with anti-ship missiles na YouTube
