Třída Halland

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Halland
Halland
Obecné informace
Uživatelé Švédské námořnictvo
Kolumbijské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Öland
Následovník třída Östergötland
Technické údaje
Výtlak 2800 t (standardní)
3300 t (plný)
Délka 121,05 m
Šířka 12,6 m
Ponor 4,7 m
Pohon 2 kotle, 2 turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 35 uzlů
Dosah 3000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 268
Výzbroj 4× 120mm kanón Bofors (2×2)
2× 57mm kanón (1×2)
6× 40mm kanón Bofors (6×1)
Rb-315
8× 533mm torpédomet (1×5, 1×3)
375mm raketomet (4 hl.)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Halland byla předposlední postavená třída torpédoborců švédského námořnictva. Plavidla byla stavěna jako doprovod švédských lehkých křižníků. Jedná se o vůbec největší postavené švédské torpédoborce a první torpédoborce mimo SSSR, nesoucí protilodní střely. Třída se skládala ze čtyř jednotek – Halland a Smaland dostalo švédské námořnictvo a další dvě jednotky zakoupila Kolumbie. Do služby byly zařazeny v polovině 50. let, přičemž vyřazeny byly v 80. letech. Smaland byl uchován jako muzejní loď.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Nákres

Stavba dvojice torpédoborců této třídy byla schválena v roce 1948. Kýly obou plavidel byly založeny v roce 1949 a do služby byly zařazeny v letech 1955-1956. Zvažována byla stavba druhého páru Lappland a Värmland, ale nakonec k ní nedošlo. Dva modifikované kusy si naopak objednalo kolumbijské námořnictvo, které je pojmenovalo 7 de Agosto (D-06) a 20 de Julio (D-05) a provozovalo do poloviny 80. let.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Pozemní verze střely Rb-08

Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily čtyři 120mm kanóny v dvoudělových věžích, dva 57mm kanóny v dvoudělové věži a šest 40mm protiletadlových kanónů Bofors. Torpédoborce rovněž nesly jednu protilodní střely Robot Rb-315. Další ofenzivní zbraní bylo osm 533mm torpédometů ve dvou skupinách. K napadání ponorek sloužily rovněž dva 375mm protiponorkové raketomety Bofors. Během služby byly torpéboroce modernizovány, například dostaly modernější protilodní střely Rb-08A.

Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu