Aosta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aosta
Aosta – znak
znak
Aosta – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška583 m n. m.
StátItálieItálie Itálie
Autonomní regionÚdolí Aosty
Aosta
Aosta
Aosta, Itálie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha21,37 km²
Počet obyvatel33 093 (2023)[1]
Hustota zalidnění1 548,6 obyv./km²
Správa
StarostaBruno Giordano (UV)
Oficiální webwww.comune.aosta.it/it/home
Telefonní předvolba0165
PSČ11100
Označení vozidelAO
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aosta (francouzsky Aoste) je hlavní město autonomní italské provincie Údolí Aosty (Valle d'Aosta) ležící 110 km severně od Turína ve výšce 583 m nad mořem. Ve městě žije přibližně 33 tisíc[1] obyvatel. Nedaleko od města se nachází portál tunelu pod Mont Blancem.

Je to též rodiště Anselma z Canterbury.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Údolí Aosty bylo dobyto v roce 25 př. n. l. Římany, A. Terentiem Varro Murenou. Kmen Salasserů, který zde sídlil, byl z velké části prodán do otroctví. Město bylo založeno na počest císaře Augusta z existujícího legionářského tábora pod jménem Augusta Praetoria. Město bylo šachovnicově založeno, mělo 64 insulae (městských částí), čtvercový tvar, který je možno vysledovat na nejstarší části města. Městské hradby měly na všech stranách 4 brány. Fórum zabíralo plochu 8 insulae, amfiteátr zabíral 2 insulae. V roce 1032 se stalo součástí Savojského vévodství.[2]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Do současnosti se zachoval velký počet památek z římské doby. Nejlépe se zachovaly městské hradby, které byly používány i ve středověku. Zachovala se i jedna městská brána tzv. Porta Praetoria. Před ní se nachází vítězný oblouk Arco d'Augusto (Augustův triumfální oblouk) u řeky Buthier. Poblíž něj je klášterní komplex S. Orso.[2]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Dostupné online.
  2. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Aosta, s. 35. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]