Čeněk Melka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Jaroslav Melka (malíř, 1895–1968).
Čeněk Melka
Narození10. ledna 1834
Benátky nad Jizerou
Úmrtí25. září 1911 (ve věku 77 let)
Kluž
Alma materAkademie výtvarných umění Praha
Povolánímalíř
Znám jakoVincenc Melka, Melka Vince
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vincenc Melka: Leopold Karel z Koloniče (1688–1695) v tureckém táboře
Vincenc Melka: Valašští lovci medvědů v Sedmihradsku
Čeněk Melka: Přástky v Rumunsku (repro Květy 1870)

Čeněk Melka, úředně Vincenc Melka, v maďarštině Melka Vince (10. ledna 1834 Nové Benátky[1]25. září[2] nebo listopad 1911 Kluž[3][p 1]) byl český malíř dlouhodobě žijící v Sedmihradsku (tehdejší Uhry, dnes Rumunsko).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině ševcovského mistra Jana Melky a jeho manželky Marie.[1] V letech 18471857 vystudoval monumentální historickou malbu na pražské Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Christiana Rubena a Eduarda von Engerth.

Od roku 1863 pobýval v Transylvánii. Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let pobýval v Drážďanech, kde studoval a kopíroval díla vystavená v Zwingeru. Žil v Sibiu a v Kluži se natrvalo usadil po roce 1870 a setrval tam až do konce života; byl zde také učitelem kreslení.[4][5]

Stal se oblíbencem korunního prince Rudolfa, který ho v letech 1881–1888 bral na své lovecké výpravy a pro kterého namaloval řadu obrazů. V Kluži dožil v osamění.[3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V Praze se v letech 1880-1884 připomíná jeho stejnojmenný synovec (̈* 1858 Vídeň), nemanželský syn jeho sestry Eleonory Melkové, sklenářský tovaryš[6] [7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V rané tvorbě zpracovával historická témata pod vlivem profesorů Akademie Christiana Rubena a Eduarda von Engerth, například Verbování v táboře Valdštejnském[8].

Po příchodu do Sedmihradska se věnoval žánrovým národopisným námětům. Studoval a maloval místní typy – rumunské cikány, medvědáře, místní trhy apod. – v sedmihradských Karpatech. Maloval také portréty.[9]

Melkova díla bývala zastoupena na výstavách Umělecké besedy,[10] ve sbírkách českých sběratelů a reprodukovaly je české časopisy Květy, Světozor a Zlatá Praha.

Výstava v Kluži[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2019 byla v Kluži otevřena výstava obrazů a kreseb Čeňka Melky, zachovaných v depozitáři místního muzea, doplněná o zápůjčky z jiných zdrojů, hlavně ze soukromé sbírky Alexandru Bârsana ze Sibiu. Tyto obrazy nebyly vystaveny více než 100 let, šest z nich bylo pro výstavu zrestaurováno. První a poslední souborná výstava Melkova díla, na které bylo vystaveno na 160 obrazů, se konala tři roky po jeho smrti, v roce 1914.[9]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Dobový tisk a další zdroje se shodují, že Čeněk Melka zemřel v roce 1911. Přesto časopis Světozor, do kterého pravidelně přispíval, o něm už v roce 1886 referoval jako o zemřelém.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejisté datum úmrtí. Zdroje udávají častěji listopad.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Benátky nad Jizerou, 1831-1840, snímek 28 [online]. SOA Praha [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  2. Vince Melka [online]. Peoplepill.com [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b NAVRÁTIL, M. Naše rovy. S. 3–4. Národní listy [online]. 1912-11-01 [cit. 2021-02-13]. S. 3–4. Dostupné online. 
  4. JIŘÍK, František Xaver. Vývoj malířství českého v 19. století, s. 94 a 103 [online]. Jednota umělců výtvarných, 1909 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  5. Melka (text k vernisáži výstavy) [online]. Kluž: Muzeum umění Kluž, 2019 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (rumunsky) 
  6. Národní archiv ČR, policejní přihláška Čeňka Melky mladšího
  7. Matrika oddaných kostela sv. Vojtěcha, sňatek Vincence Melky mladšího 22.11.1858
  8. Seznam obrazů výstavy v Praze 1891, s. 49, č. kat. 778, nedatováno
  9. a b ZOY, Eva. http://szabadsag.ro/-/tobb-mint-szaz-ev-utan-ujra-melka-kiallitas-nyilt-kolozsvaron. Szabadság [online]. 2019-12-20 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (maďarsky) 
  10. Katalog výstavy Umělecké besedy z roku 1913
  11. Na kamenném mostě o sv. Janě před 30 lety; s. 367 a 364. Světozor [online]. 1886-05-14 [cit. 2021-02-13]. Čís. 23/1886. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]