Árijové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Slovo árijec má původ v sanskrtském árja(n) a znamená „vznešený“. (Dodnes je například obsaženo např. v názvu Íránu, původně Árjan, neboli země Árjů). Podle tradičního výkladu se pojem árja netýká etnika, ale kultivovanosti a duchovnosti osob ve védském společenském systému varnášrama[1]. Také známý citát कृण्वन्तो विश्वमार्यम् (krnvantó višvamárjam - „Kéž (oni) učiní všechny (či celý vesmír) árja“)[2] potvrzuje, že pojem árja se nevztahoval k žádné konkrétní rase či etniku.

Pojem árijci zavedl v roce 1853 indolog Max Müller do anglického a evropského úzu jako rasovo-etnickou skupinu (viz též Indoevropané). V roce 1888 však svoji teorii sám vyvrátil.[3] Podle tzv. teorie o árijské invazi (angl. Aryan Invasion Theory, AIT) toto etnikum před rokem 2000 př. n. l. zahájilo rozsáhlou expanzi z území Íránu do Indie a do Evropy a udrželo si jazykovou příbuznost - indoevropské jazyky.

Na tomto základě se koncem 19. století vyvinulo v některých evropských zemích učení o nadřazenosti árijské rasy, jejíž příslušníci jsou předurčeni k tomu, aby ovládali ostatní, "méněcenné" rasy a národy. Tato hypotetická árijská rasa přitom byla účelově ztotožněna s národy germánské jazykové skupiny (v této souvislosti také někdy označována jako germánská, nordická rasa) a byla proto nadšeně propagována zejména v imperiální Británii (např. spisovatel Rudyard Kipling psal o Údělu bílého muže) a později v nacistickém Německu se dokonce stala součástí státní ideologie.[4]

Teorie o árijské invazi na indický poloostrov byla koloniálním konstruktem založený pouze na jazykové interpretaci Véd a vyvrácený archeologickými nálezy (zvláště indicko-francouzským průzkumem pomocí družice SPOT[5]) a rozborem DNA[6]. Přesto dosud setrvačností přežívá mezi některými západními indology jako předchozí paradigma.

[editovat] Poznámky

Související články obsahuje
Portál Jóga
  1. Bhágavata Purána 6.16.43
  2. Rig Véda 9.63.5
  3. Biographies of Words and the Home of the Aryas by Max Müller, 1888, str. 120
  4. Vídeňští vykladači světa. Ukázka z knihy Hamannová, B.: Hitlerova Vídeň. Diktátorova učednická léta, Praha 1999.
  5. http://www.archaeologyonline.net/artifacts/aryan-harappan-myth.html
  6. http://lib.bioinfo.pl/pmid:10574762