Přeskočit na obsah

Roswitha z Gandersheimu: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Dílo
m drobné úpravy, doplnění citace
 
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel}}
{{Infobox - spisovatel}}


'''Roswitha z Gandersheimu''', také '''Hrotswitha''', původně patrně '''Hrotsvit''' (kolem 930 – po 973 [[Gandersheim]]) byla německá řeholnice, latinská básnířka a spisovatelka, autorka prvních středověkých dramat vůbec. Žila v klášteře Gandersheim ve středním Německu.
'''Roswitha z Gandersheimu''', také '''Hrotswitha''', původně patrně '''Hrotsvit''' (kolem 930 – po 973 [[Gandersheim]]) byla německá řeholnice, latinská básnířka a spisovatelka, autorka prvních středověkých dramat vůbec, jež žila v klášteře [[Gandersheim]] ve středním [[Německo|Německu]].


== Život ==
== Život ==
Řádek 7: Řádek 7:


== Působení ==
== Působení ==
[[Soubor:Roswitha Duerer.jpg|thumb|upright=0.85|A. Dürer: Roswitha věnuje svoji veršovanou kroniku císaři Otovi I. V pozadí abatyše Gerberga. (1501)]]Koncem 15.&nbsp;století objevil norimberský humanista [[Conrad Celtis]] v&nbsp;knihovně kláštera sv.&nbsp;Emmerama v&nbsp;[[Řezno|Řezně]] [[rukopis]] jejích básní, což vyvolalo velké nadšení. Konečně měli Němci tak staré a dokonalé latinské básně jako doklad dávné vzdělanosti. Roku 1501 dílo vyšlo v&nbsp;[[Norimberk]]u s&nbsp;ilustracemi z&nbsp;dílny [[Albrecht Dürer|A. Dürera]]. Od 19.&nbsp;století se Roswitha stala argumentem v&nbsp;debatách o&nbsp;vzdělanosti žen, snažili se jí využít němečtí nacionalisté i genderové hnutí a po roce 1973 se stala symbolem města Gandersheimu, které pořádá její festival a uděluje její cenu.<ref name="A"/> [[Planetka]] 615 se jmenuje Roswitha.
[[Soubor:Roswitha Duerer.jpg|thumb|upright=0.85|A. Dürer: Roswitha věnuje svoji veršovanou kroniku císaři Otovi I. V pozadí abatyše Gerberga. (1501)]]Koncem 15.&nbsp;století objevil norimberský humanista [[Conrad Celtis]] společně se svým žákem [[Ulrich von Hutten|Ulrichem von Huttenem]] v&nbsp;klášterní knihovně sv.&nbsp;Emmerama v&nbsp;[[Řezno|Řezně]] [[rukopis]] jejích básní, což vyvolalo velké nadšení; německý národ si tak mohl podložit svou dávnou vzdělanost. Roku 1501 vyšlo v&nbsp;[[Norimberk]]u [[Edice|ediční dílo]]<ref>{{Citace monografie
| jméno = kol.
| titul = Deutsche Literaturgeschichte: von den Anfängen bis zur Gegenwart
| vydavatel = J.B. Metzler
| místo = Stuttgart
| rok = 2019
| počet_stran = 799
| kapitola = Humanismus und Reformation
| strany = 64
| isbn = 978-3-476-04952-0
| jazyk = de
}}</ref> s&nbsp;ilustracemi z&nbsp;dílny [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]]. Od 19.&nbsp;století se Roswitha stala argumentem v&nbsp;debatách o&nbsp;vzdělanosti žen, snažili se jí využít němečtí nacionalisté i genderové hnutí a po roce 1973 se stala symbolem města Gandersheimu, které pořádá její festival a uděluje její cenu.<ref name="A"/> [[Planetka]] 615 se jmenuje Roswitha.


== Dílo ==
== Dílo ==

Aktuální verze z 14. 8. 2023, 22:14

Roswitha z Gandersheimu
Narození935
Saské vévodství
Úmrtí968 (ve věku 32–33 let)
Gandersheim
Povolánídramatička, hagiografka, básnířka, spisovatelka a Kanovnice
Tématapoezie a spoken drama
Významná dílaMaria
Preface to saints' lives
Abraham
De ascensione Domini
Passio sancti Gongolfi martyris
… více na Wikidatech
PříbuzníHrotsvita von Gandersheim (teta)[1]
VlivyPublius Terentius Afer
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roswitha z Gandersheimu, také Hrotswitha, původně patrně Hrotsvit (kolem 930 – po 973 Gandersheim) byla německá řeholnice, latinská básnířka a spisovatelka, autorka prvních středověkých dramat vůbec, jež žila v klášteře Gandersheim ve středním Německu.

Život[editovat | editovat zdroj]

O jejím životě víme jen z nahodilých zmínek v předmluvách jejích spisů. Pocházela patrně z vysoké šlechtické rodiny a do kláštera přišla jako velmi mladá. Studovala tam pod vedením abatyše Gerbergy, neteře císaře Oty I., latinskou literaturu křesťanskou i klasickou (Vergilius, Ovidius a hlavně Terentius, kterým se přímo inspirovala). Nevíme ani, kdy zemřela, jisté je jen to, že roku 973 byla ještě na živu.[2]

Působení[editovat | editovat zdroj]

A. Dürer: Roswitha věnuje svoji veršovanou kroniku císaři Otovi I. V pozadí abatyše Gerberga. (1501)

Koncem 15. století objevil norimberský humanista Conrad Celtis společně se svým žákem Ulrichem von Huttenem v klášterní knihovně sv. Emmerama v Řezně rukopis jejích básní, což vyvolalo velké nadšení; německý národ si tak mohl podložit svou dávnou vzdělanost. Roku 1501 vyšlo v Norimberku ediční dílo[3] s ilustracemi z dílny Albrechta Dürera. Od 19. století se Roswitha stala argumentem v debatách o vzdělanosti žen, snažili se jí využít němečtí nacionalisté i genderové hnutí a po roce 1973 se stala symbolem města Gandersheimu, které pořádá její festival a uděluje její cenu.[2] Planetka 615 se jmenuje Roswitha.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Své dílo psala latinsky a uspořádala do tří knih, které obsahují prozaický úvod a vlastní obsah v elegantní klasické formě hexametrů a pentametrů. První kniha obsahuje osm veršovaných legend o Panně Marii a starokřesťanských světcích. Ve druhé knize je šest „dramat“, která v klášterní četbě nahradila frivolní dramata Terentiova. Většinou se jedná o veršované příběhy o lásce a křesťanské ctnosti a statečnosti, podané jako dialogy. Třetí kniha obsahuje dvě veršované kroniky, jednu o císaři Otovi (Gesta Odonis), zachycující léta 919–965, a druhou o založení kláštera, která zachycuje období 846–919.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2023-10-01].
  2. a b c F. Rädle, Hrotsvit von Gandersheim. edok.ahb.niedersachsen.de [online]. [cit. 2013-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-24. 
  3. Deutsche Literaturgeschichte: von den Anfängen bis zur Gegenwart. Stuttgart: J.B. Metzler, 2019. 799 s. ISBN 978-3-476-04952-0. Kapitola Humanismus und Reformation, s. 64. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrotsvita z Gandersheimu, Duchovní dramata: Gallicanus, Pafnutius, Sapientia. Praha: Vyšehrad 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]