Přeskočit na obsah

Dicrocoeliidae: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
motolice krasavice 2 (včera odpo mně to celý spadlo, takže to ukládám raději už teď a dodělám to potom)
 
dopsání
Řádek 1: Řádek 1:
{{pracuje se|}}
{{Taxobox
{{Taxobox
| jméno = Dicrocoeliidae
| jméno = Dicrocoeliidae
Řádek 13: Řádek 12:
'''Dicrocoeliidae''' je [[čeleď]] [[motolice|motolic]].
'''Dicrocoeliidae''' je [[čeleď]] [[motolice|motolic]].
== Popis a životní cyklus ==
== Popis a životní cyklus ==
Motolice z čeledi Dicrocoeliidae vykazují tří[[hostitel]]ské životní cykly, které jsou vázány na suchozemské prostředí. Dospělci představují [[Parazitismus#Formy_parazitismu|endoparazity]] [[obojživelníci|obojživelníků]], [[plazi|plazů]], [[ptáci|ptáků]] i [[savci|savců]], přičemž většinou se lokalizují ve [[žlučové cesty|žlučových cestách]] a vývodu [[slinivka břišní|slinivky břišní]], méně často pak ve [[střevo|střevech]]. Z vyloučených vajíček se, na rozdíl od řady dalších druhů motolic, nelíhne pohyblivá vodní larva [[miracidium]]; vajíčka s vyvinutými miracidiemi musí přímo pozřít mezihostitelský [[plži|plž]], v jehož těle pokračuje jejich larvální vývoj. Plže skrze jeho plášťovou dutinu opouštějí [[cerkarie]], například v podobě slizové koule. Takto musí být pozřeny sekundárním mezihostitelem, kterým bývá hmyz, například mravenci. V těle sekundárního mezihostitele se cerkarie následně encystují do podoby metacerkarií, definitivní hostitel se nakazí alimentární cestou.<ref name="Horák">{{Citace monografie
Motolice z čeledi Dicrocoeliidae vykazují tří[[hostitel]]ské životní cykly, které jsou vázány na suchozemské prostředí. Dospělci představují [[Parazitismus#Formy_parazitismu|endoparazity]] [[obojživelníci|obojživelníků]], [[plazi|plazů]], [[ptáci|ptáků]] i [[savci|savců]], přičemž většinou se lokalizují ve [[žlučové cesty|žlučových cestách]] a vývodu [[slinivka břišní|slinivky břišní]], méně často pak ve [[střevo|střevech]]. Z vyloučených vajíček se, na rozdíl od řady dalších druhů motolic, nelíhne pohyblivá vodní larva [[miracidium]]; vajíčka s vyvinutými miracidiemi musí přímo pozřít mezihostitelský [[plži|plž]], v jehož těle pokračuje další larvální vývoj. Plže skrze jeho plášťovou dutinu opouštějí [[cerkarie]], například v podobě slizové koule. Takto musí být pozřeny sekundárním mezihostitelem, kterým bývá hmyz, například mravenci. V těle sekundárního mezihostitele se cerkarie následně encystují do podoby metacerkarií, cyklus se opět uzavírá nákazou definitivního hostitele [[Alimentární onemocnění|alimentární cestou]].<ref name="Horák">{{Citace monografie
| příjmení1 = Volf
| příjmení1 = Volf
| jméno1 = Petr
| jméno1 = Petr
Řádek 27: Řádek 26:
}}</ref>
}}</ref>


Především [[motolice kopinatá]] (''Dicrocoelium dendriticum'') se proslavila svou schopností manipulovat s chováním mezihostitelských mravenců, aby tak zvýšila šance, že budou pozřeni definitivním hostitelem, jimž bývají ovce. Když mravenec pozře slizovou kouli s cerkariemi, většina se jich opouzdří, ale alespoň jedna se usadí v [[ganglion]]u mravence, kde může měnit jeho chování: infikovaný mravenec zůstává – vyjma nejteplejších částí dne – zakousnutý do stébla trávy a snáze tak může dojít k jeho spasení ovcemi. Ačkoli neencystovaná cerkarie uhyne, z hlediska evoluční biologie se jedná pouze o pseudoaltruismus, protože ostatní cerkarie, kterým pomáhá se prosadit, jsou jejími genetickými kopiemi (vznikají [[nepohlavní rozmnožování|nepohlavním rozmnožováním]]).<ref name="Zrzavý">{{Citace monografie
Především [[motolice kopinatá]] (''Dicrocoelium dendriticum'') se proslavila svou schopností manipulovat s chováním mezihostitelských mravenců, aby tak zvýšila šance, že budou spolu s nimi jejich metacerkarie pozřeny definitivním hostitelem, jimž bývají ovce. Když mravenec pozře slizovou kouli s cerkariemi, většina se jich opouzdří, ale alespoň jedna se usadí v [[ganglion]]u mravence, kde může měnit jeho chování: infikovaný mravenec zůstává – vyjma nejteplejších částí dne – zakousnutý do stébla trávy a snáze tak může dojít k jeho spasení ovcemi. Ačkoli neencystovaná cerkarie uhyne, z hlediska evoluční biologie se jedná pouze o pseudoaltruismus, protože ostatní cerkarie, kterým pomáhá se prosadit, jsou jejími genetickými kopiemi (vznikají [[nepohlavní rozmnožování|nepohlavním rozmnožováním]]).<ref name="Zrzavý">{{Citace monografie
| příjmení = Zrzavý
| příjmení = Zrzavý
| jméno = Jan
| jméno = Jan
Řádek 60: Řádek 59:
| isbn2 = 80-200-1767-4
| isbn2 = 80-200-1767-4
}}</ref>
}}</ref>
== Význam ==
Ve veterinární parazitologii nabývají největšího významu dicrocoelidní motolice přežvýkavců. Jde především o zástupce rodů ''[[Dicrocoelium]]'' (''[[Motolice kopinatá|D. dendriticum]]'' <small>Rudolphi 1819;</small> ''D. chinensis'' <small>Tang & Tang, 1978;</small> ''D. hospes'' <small>Looss, 1907;</small> ''D. orientale'' <small>Sudarikov & Ryjikov, 1951;</small> a ''D. petrowi'' <small>Kassimov, 1952</small>), ''[[Eurytrema]]'' (''E. cladorchis'' <small>(Chin, Li & Wei, 1965)</small>; ''E. coelomaticum'' <small>(Girad & Billet, 1892)</small>; ''E. pancreaticum'' <small>(Janson, 1889);</small> a ''E. procyonis'' <small>Delton, 1942</small>) a ''[[Platynosomum]]'' (''P. fastosum'' <small>Kossack, 1910</small>). V závislosti na druhu jsou tyto motolice rozšířeny prakticky celosvětově, včetně izolovaných ostrovních stanovišť, jako je [[Madagaskar]] (v případě ''E. pancreaticum'').<ref name="Manga-González">{{Citace monografie
| příjmení = Manga-González
| jméno = M. Yolanda
| příjmení2 = Ferreras
| jméno2 = M. Carmen
| titul = Dicrocoeliidae Family: Major Species Causing Veterinary Diseases
| url = https://doi.org/10.1007/978-3-030-18616-6_10
| editoři = Rafael Toledo, Bernard Fried
| vydavatel = Springer International Publishing
| místo = Cham
| strany = 279–319
| isbn = 978-3-030-18616-6
| doi = 10.1007/978-3-030-18616-6_10
| poznámka = [Zdroj zahrnuje životní cykly veterinárně významných taxonů]
| jazyk = en
}}</ref>

Atypickým hostitelem může být i člověk (např. pro ''D. dendriticum''). Průběh nákazy je podobný jako u infekcí motolicemi rodu [[Motolice žlučová|''Clonorchis'']] a [[Motolice thajská|''Opisthorchis'']], ačkoli obvykle probíhá v mírnější formě.<ref name="Horák" />
== Přehled rodů ==
Na základě Fauna Europaea 2012:<ref name="Manga-González" />
{{sloupce|3|
* ''Athesmia'' <small>Looss, 1899</small>
* ''Brachydistomum'' <small>Travassos, 1944</small>
* ''Brachylecithum'' <small>Shtrom, 1940</small>
* ''Brodenia'' <small>Gedoelst, 1913</small>
* ''Conspicuum'' <small>Bhalerao, 1936</small>
* ''Corrigia'' <small>Shtrom, 1940</small>
* ''Dicrocoelium'' <small>Dujardin, 1845</small>
* ''Euparadistomum'' <small>Tubangui, 1931</small>
* ''Eurytrema'' <small>Looss, 1907</small>
* ''Lutztrema'' <small>Travassos, 1941</small>
* ''Lyperosomum'' <small>Looss, 1899</small>
* ''Paradistomum'' <small>Kossack, 1910</small>
* ''Platynosomum'' <small>Looss, 1907</small>
* ''Prosolecithus'' <small>Yamaguti, 1971</small>
* ''Pseudoparadistomum'' <small>Roca, 2003</small>
* ''Skrjabinus <small>Bhalerao, 1936</small>
* ''Stromitrema'' <small>Skrjabin, 1944</small>
* ''Unilaterilecithum'' <small>Oschmarin in Skrjabin and Evranova (1952)</small>
* ''Zonorchis'' <small>Travassos, 1944</small>
}}
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===

Verze z 5. 10. 2022, 11:27

Jak číst taxoboxDicrocoeliidae
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenploštěnci (Platyhelminthes)
Třídamotolice (Trematoda)
ČeleďDicrocoeliidae
Looss, 1899
Synonyma
  • Dicrocoelidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dicrocoeliidae je čeleď motolic.

Popis a životní cyklus

Motolice z čeledi Dicrocoeliidae vykazují tříhostitelské životní cykly, které jsou vázány na suchozemské prostředí. Dospělci představují endoparazity obojživelníků, plazů, ptáků i savců, přičemž většinou se lokalizují ve žlučových cestách a vývodu slinivky břišní, méně často pak ve střevech. Z vyloučených vajíček se, na rozdíl od řady dalších druhů motolic, nelíhne pohyblivá vodní larva miracidium; vajíčka s vyvinutými miracidiemi musí přímo pozřít mezihostitelský plž, v jehož těle pokračuje další larvální vývoj. Plže skrze jeho plášťovou dutinu opouštějí cerkarie, například v podobě slizové koule. Takto musí být pozřeny sekundárním mezihostitelem, kterým bývá hmyz, například mravenci. V těle sekundárního mezihostitele se cerkarie následně encystují do podoby metacerkarií, cyklus se opět uzavírá nákazou definitivního hostitele alimentární cestou.[1]

Především motolice kopinatá (Dicrocoelium dendriticum) se proslavila svou schopností manipulovat s chováním mezihostitelských mravenců, aby tak zvýšila šance, že budou spolu s nimi jejich metacerkarie pozřeny definitivním hostitelem, jimž bývají ovce. Když mravenec pozře slizovou kouli s cerkariemi, většina se jich opouzdří, ale alespoň jedna se usadí v ganglionu mravence, kde může měnit jeho chování: infikovaný mravenec zůstává – vyjma nejteplejších částí dne – zakousnutý do stébla trávy a snáze tak může dojít k jeho spasení ovcemi. Ačkoli neencystovaná cerkarie uhyne, z hlediska evoluční biologie se jedná pouze o pseudoaltruismus, protože ostatní cerkarie, kterým pomáhá se prosadit, jsou jejími genetickými kopiemi (vznikají nepohlavním rozmnožováním).[2][3]

Význam

Ve veterinární parazitologii nabývají největšího významu dicrocoelidní motolice přežvýkavců. Jde především o zástupce rodů Dicrocoelium (D. dendriticum Rudolphi 1819; D. chinensis Tang & Tang, 1978; D. hospes Looss, 1907; D. orientale Sudarikov & Ryjikov, 1951; a D. petrowi Kassimov, 1952), Eurytrema (E. cladorchis (Chin, Li & Wei, 1965); E. coelomaticum (Girad & Billet, 1892); E. pancreaticum (Janson, 1889); a E. procyonis Delton, 1942) a Platynosomum (P. fastosum Kossack, 1910). V závislosti na druhu jsou tyto motolice rozšířeny prakticky celosvětově, včetně izolovaných ostrovních stanovišť, jako je Madagaskar (v případě E. pancreaticum).[4]

Atypickým hostitelem může být i člověk (např. pro D. dendriticum). Průběh nákazy je podobný jako u infekcí motolicemi rodu Clonorchis a Opisthorchis, ačkoli obvykle probíhá v mírnější formě.[1]

Přehled rodů

Na základě Fauna Europaea 2012:[4]

  • Athesmia Looss, 1899
  • Brachydistomum Travassos, 1944
  • Brachylecithum Shtrom, 1940
  • Brodenia Gedoelst, 1913
  • Conspicuum Bhalerao, 1936
  • Corrigia Shtrom, 1940
  • Dicrocoelium Dujardin, 1845
  • Euparadistomum Tubangui, 1931
  • Eurytrema Looss, 1907
  • Lutztrema Travassos, 1941
  • Lyperosomum Looss, 1899
  • Paradistomum Kossack, 1910
  • Platynosomum Looss, 1907
  • Prosolecithus Yamaguti, 1971
  • Pseudoparadistomum Roca, 2003
  • Skrjabinus Bhalerao, 1936
  • Stromitrema Skrjabin, 1944
  • Unilaterilecithum Oschmarin in Skrjabin and Evranova (1952)
  • Zonorchis Travassos, 1944

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 9788073870089, ISBN 8073870088. S. 169–170. 
  2. ↑ ZRZAVÝ, Jan; MIHULKA, Stanislav; STORCH, David; BURDA, Hynek; BEGALL, Sabine. Jak se dělá evoluce : labyrintem evoluční biologie. 4. vyd. Praha: Dokořán, Argo 479 s. ISBN 978-80-7363-763-7, ISBN 80-7363-763-4. OCLC 982100649 S. 154–156. 
  3. ↑ FLEGR, Jaroslav. Evoluční biologie. 2., opr. a rozš.. vyd. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1767-3, ISBN 80-200-1767-4. S. 114–115. 
  4. ↑ a b MANGA-GONZÁLEZ, M. Yolanda; FERRERAS, M. Carmen. Dicrocoeliidae Family: Major Species Causing Veterinary Diseases. Příprava vydání Rafael Toledo, Bernard Fried. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-18616-6. DOI 10.1007/978-3-030-18616-6_10. S. 279–319. (anglicky) [Zdroj zahrnuje životní cykly veterinárně významných taxonů]. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dicrocoeliidae&oldid=21739620“