Přeskočit na obsah

Severské agrární strany: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
N dle EN wiki, začátek
(Žádný rozdíl)

Verze z 30. 9. 2022, 14:51

Severské agrární strany, označované také jako skandinávské agrární strany[1] nebo agrární liberální strany,[2][3] jsou agrární politické strany, které patří k politické tradici typické pro severské země. Nacházejí se ve středu politického spektra, ale plní role charakteristické pro severské země, a proto je stále obtížné je zařadit podle konvenční politické ideologie.

Tyto strany nejsou socialistické a obvykle se v nich spojuje angažovanost ve prospěch malých podniků, venkovských záležitostí a politické decentralizace a někdy i skepse vůči Evropské unii. Strany mají rozdílné názory na volný trh a environmentalismus. Na mezinárodní úrovni se nejčastěji hlásí k Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) a Liberální internacionále.

Historicky se jednalo o zemědělské strany, avšak úbytek zemědělců po druhé světové válce je přiměl rozšířit svůj záběr. V této době se tři z nich přejmenovaly na Strany středu a jako poslední tak učinila v roce 1965 stranu ve Finsku.[4] V současnosti jsou hlavními agrárními stranami Strana středu ve Švédsku, Venstre v Dánsku, Finský střed ve Finsku, Strana středu v Norsku a Progresivní strana na Islandu.

Podporovatelé

Strany, které původně podporovali zemědělci, se přizpůsobily klesajícímu počtu venkovského obyvatelstva a diverzifikovaly svou voličskou základnu. Finský střed získává od zemědělců pouze 10% podporu, zatímco dánská Venstre získala v roce 1998 od zemědělců pouze 7% hlasů.[5] Podobně ve Švédsku až do voleb v roce 1988 volilo Stranu středu 60 až 70 % zemědělců, poté však podpora strany ze strany zemědělců klesla a dnes jsou voličskou základnou strany převážně lidé, kteří se zemědělstvím nezabývají.[6]

Seznam severských agrárních stran

Současné severské agrární strany jsou:

Mezi historické severské agrární strany patří:

Podobné agrární strany mimo severské země jsou/byly:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nordic agrarian parties na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e THORLAKSON, Lori. International Encyclopedia of Social Policy. [s.l.]: Routledge, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-136-61004-2. S. 15–17. 
  2. HIX, Simon; LORD, Christopher. Political Parties in the European Union. [s.l.]: St Martin's Press, 1997. S. 33. 
  3. MARKS, Gary; WILSON, Carole. National parties and the contestation of Europe. Legitimacy and the European Union: the contested polity. [s.l.]: Routledge S. 124. 
  4. Arter (1999), s. 78.
  5. Ruostetsaari, s. 227.
  6. OSKARSON, Marie. The Never-Ending Story of Class Voting in Sweden. [s.l.]: Oxford University Press, 2016. S. 252. 
  7. a b c d e BERGQVIST, Christina. Equal Democracies?: Gender and Politics in the Nordic Countries. [s.l.]: Nordic Council of Ministers, 1999. ISBN 978-82-00-12799-4. Kapitola Appendix II, s. 319–320. 
  8. a b c NORDLUND, Anders. Normative Foundations of the Welfare State: The Nordic Experience. [s.l.]: Routledge, 2005. ISBN 978-1-134-27283-9. Kapitola Nordic social politics in the late twentieth century, s. 74. 
  9. NORDSIECK, Wolfram. FAROES / DK [online]. [cit. 2022-09-30]. Dostupné online. 
  10. a b c CARAMANI, Daniele. The Nationalization of Politics: The Formation of National Electorates and Party Systems in Western Europe. [s.l.]: Cambridge University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-521-53520-5. S. 303. 
  11. a b BRANDAL, Nik; BRATBERG, Øivind; Dag Einar Thorsen. The Nordic Model of Social Democracy. [s.l.]: Springer, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-137-01327-9. S. 3. 
  12. Arter (2001), s. 181.
  13. NISSINEN, Marja. Latvia's Transition to a Market Economy: Political Determinants of Economic Reform Policy. [s.l.]: Macmillan, 1999. S. 128. 

Související články

Bibliografie