CD1: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Zdrhaa (diskuse | příspěvky)
19 editací
úprvy starých referencí
značky: odstraněna reference editace z Vizuálního editoru
Zdrhaa (diskuse | příspěvky)
19 editací
Provedl jsem změny v genetice dále se budu věnovat struktuře.
Řádek 1: Řádek 1:
Imunitní systém potřebuje neustále informovat o tom, co se děje mimo buňku a uvnitř buňky. K tomu slouží značně variabilní [[MHC glykoprotein I. třídy|MHC glykoproteiny I. třídy]] a [[MHC glykoprotein II. třídy|II. třídy]]. Tyto proteiny prezentují [[T-lymfocyt|T buňkám]] fragmenty [[Bílkovina|proteinů]], které se nacházejí uvnitř (MHC I. třídy) a vně (MHC II. třídy) buňky. Ovšem existují i [[glykoproteiny]], které jsou velmi málo variabilní a prezentují T buňkám nikoliv proteiny ale [[lipidy]]. Jedná se o '''CD1''' ([[Diferenciační skupina|cluster of differentiation]] 1) glykoproteiny, které jsou strukturně podobné MHC I. třídě, jelikož obsahují 1 těžký řetězec, který nekovalentně asociuje s β2microglobulinem. Tyto glykoproteiny se na základě sekvenční podobnosti jejich těžkých řetězců dále dělí do tří skupin, které se liší svými ligandy, strukturou a expresí.<ref>{{Citace periodika
Imunitní systém potřebuje neustále informovat o tom, co se děje mimo buňku a uvnitř buňky. K tomu slouží značně variabilní [[MHC glykoprotein I. třídy|MHC glykoproteiny I. třídy]] a [[MHC glykoprotein II. třídy|II. třídy]]. Tyto proteiny prezentují [[T-lymfocyt|T buňkám]] fragmenty [[Bílkovina|proteinů]], které se nacházejí uvnitř (MHC I. třídy) a vně (MHC II. třídy) buňky. Ovšem existují i [[glykoproteiny]], které jsou velmi málo variabilní a prezentují T buňkám nikoliv proteiny ale [[lipidy]]. Jedná se o glykoproteiny '''diferenciační skupiny 1''' ([[Diferenciační skupina|cluster of differentiation]] 1, '''CD1'''), které jsou strukturně podobné MHC I. třídě, jelikož obsahují 1 těžký řetězec, který nekovalentně asociuje s β2microglobulinem. Tyto glykoproteiny se na základě sekvenční podobnosti jejich těžkých řetězců dále dělí do tří skupin, které se liší svými ligandy, strukturou a expresí.<ref name=":0">{{Citace periodika
⚫
| příjmení = Chancellor
⚫
| jméno = Andrew
⚫
| příjmení2 = Gadola
⚫
| jméno2 = Stephan D.
| příjmení3 = Mansour
⚫
| jméno3 = Salah
| titul = The versatility of the CD1 lipid antigen presentation pathway
⚫
| periodikum = Immunology
⚫
| datum vydání = 2018
| ročník = 154
| číslo = 2
⚫
| strany = 196–203
| issn = 1365-2567
| pmid = 29460282
⚫
| doi = 10.1111/imm.12912
⚫
| jazyk = en
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/imm.12912
⚫
| datum přístupu = 2021-02-05
}}</ref> <ref name=":1">{{Citace periodika
| příjmení = Reinink
| příjmení = Reinink
| jméno = Peter
| jméno = Peter
Řádek 19: Řádek 38:


== Genetika ==
== Genetika ==

* CD1a, [[Cd1b|CD1b]] a CD1c (skupina 1 CD1 molekul) jsou exprimované na antigen prezentujících buňkách.<ref>{{Citace periodika
=== Lidské CD1 ===
⚫
| příjmení = Sköld
V lidském [[Genom|genomu]] se nachází celkem 5 genů pro isoformy CD1. V tomto případě isoformy značí produkty různých [[Gen|genů]], nikoliv produkty různého [[Splicing|sestřihu]] jednoho genu. Všech 5 genů CD1A -E, které kódují stejnojmenné proteiny CD1a-e, se nacházení na chromosomu 1. Všechny geny obsahují celkem 6 [[Exon|exonů]]: [[5'UTR|5' nepřekládanou oblast (5' untranslated region, 5'UTR)]] se signálním [[Peptid|peptidem]], α1 [[Doména (protein)|doménu]], α2 doménu, α3 doménu, transmembránovou doménu a [[Cytoplazmatická membrána|cytoplasmatický]] ocas s [[3' UTR|3' nepřekládanou oblastí (3' untranslated region, 3'UTR)]]. [[Alignment (biologie)|Sekvenční alignment]] celé přepisované oblasti odhalil, že α3 doména je silně konzervovaná mezi všemi CD1 geny a exony se signalním peptidem, s transmembránovou doménou a s cytoplasmatickým ocasem jsou variabilní ale příliš krátké, aby alignment jakkoliv ovlivnili.<ref name=":1" /> To znamená, že pouze na základě α1 a 2 domény lze CD1 glykoproteiny rozdělit do následujících skupin:
⚫
| jméno = Markus
*CD1a, [[Cd1b|CD1b]] a CD1c (skupina 1 CD1 molekul) jsou zejména exprimovány na povrchu [[Dendritická buňka|dendritických buňkách]]. Silnou expresy CD1a lze pozorovat u kožních dendritických buněk [[Langerhansovy ostrůvky|(Langerhansových buňěk)]].<ref>{{Citace periodika
⚫
| příjmení2 = Behar
| jméno2 = Samuel M.
| příjmení = Le Nours
⚫
| jméno = Jérôme
| titul = The role of group 1 and group 2 CD1-restricted T cells in microbial immunity
⚫
| příjmení2 = Shahine
⚫
| periodikum = Microbes and Infection
| jméno2 = Adam
⚫
| datum vydání = 2005-03
| ročník = 7
| příjmení3 = Gras
| číslo = 3
| jméno3 = Stephanie
| titul = Molecular features of lipid-based antigen presentation by group 1 CD1 molecules
⚫
| strany = 544–551
| periodikum = Seminars in Cell & Developmental Biology
⚫
| doi = 10.1016/j.micinf.2004.12.012
⚫
| datum vydání = 2018-12-01
| ročník = 84
| číslo = SI: Antigen presentation
| strany = 48–57
| issn = 1084-9521
⚫
| doi = 10.1016/j.semcdb.2017.11.002
| jazyk = en
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1286457905000183
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1084952117301064
| datum přístupu = 2021-02-04
| datum přístupu = 2021-02-05
}}</ref> CD1c expresy lze také pozorovat u malé podskupiny [[B-lymfocyt|B buňek.]]<ref name=":0" /> <ref name=":1" />
}}</ref>
* CD1d (skupina 2 CD1 molekul) má oproti skupině 1 širší expresi. Slabá exprese lze pozorovat na různých místech těla, ale silnou expresi CD1d mají na svém povrchu např. [[Itóova buňka|stelární buňky]] jater nebo některé B buňky.<ref name=":0" /> <ref name=":1" />
* '''CD1d''' (skupina 2 CD1 molekul) je exprimován na různých druzích buněk.


* CD1e (skupina 3 CD1 molekul) je oproti skupinám 1 a 2 exprimován pouze intracelulárně.<ref name=":1" />
CD1e je neúplná forma CD1 a je exprimován pouze uvnitř buňky a jeho role je prozatím neznámá.<ref>{{Citace periodika

⚫
| příjmení = Angénieux
=== Zvířecí CD1 ===
⚫
| jméno = Catherine
Žádné výrazné rozdíly mezi CD1 geny nelze pozorovat ani u zvířat. Co je ale rozdílné je jejich počet. Zvířata velmi často obsahují větší nebo i menší počet CD1 genů než člověk. Tyto geny pravděpodobně vznikly duplikací přičemž nejvíce podléhá duplikaci CD1a. Příkladem vysokého počtu CD1 genů je ''Myotis lucifugus,'' který má 17 CD1a, 2 CD1b, 0 CD1c, 5 CD1d a 2 CD1e. Oproti tomu důležitá laboratorní zvířata, myši, mají pouze 2 CD1d geny.<ref name=":1" /> Z tohoto důvodu byly pro studium skupiny 1 CD1 genů vytvořeny myší [[Transgenní organismus|transgenní]] modely, které tuto skupinu genů exprimují.<ref name=":0" /><ref>{{Citace periodika
⚫
| příjmení2 = Fricker
⚫
| příjmení = Iwabuchi
⚫
| jméno2 = Dominique
| příjmení3 = Hanau
| jméno = Kazuya
| příjmení2 = Van Kaer
⚫
| jméno3 = Daniel
| jméno2 = Luc
| titul = Characterization of CD1e, a Third Type of CD1 Molecule Expressed in Dendritic Cells
| titul = Editorial: Role of CD1- and MR1-Restricted T Cells in Immunity and Disease
| periodikum = Journal of Biological Chemistry
| periodikum = Frontiers in Immunology
⚫
| datum vydání = 2000-12
| ročník = 275
| datum vydání = 2019
| číslo = 48
| ročník = 10
| strany = 37757–37764
| issn = 1664-3224
| pmid = 31447847
⚫
| doi = 10.1074/jbc.M007082200
| doi = 10.3389/fimmu.2019.01837
⚫
| jazyk = en
| jazyk = English
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0021925820884865
| url = https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fimmu.2019.01837/full
⚫
| datum přístupu = 2021-02-04
| datum přístupu = 2021-02-05
}}</ref>
}}</ref>


Verze z 6. 2. 2021, 00:55

Imunitní systém potřebuje neustále informovat o tom, co se děje mimo buňku a uvnitř buňky. K tomu slouží značně variabilní MHC glykoproteiny I. třídy a II. třídy. Tyto proteiny prezentují T buňkám fragmenty proteinů, které se nacházejí uvnitř (MHC I. třídy) a vně (MHC II. třídy) buňky. Ovšem existují i glykoproteiny, které jsou velmi málo variabilní a prezentují T buňkám nikoliv proteiny ale lipidy. Jedná se o glykoproteiny diferenciační skupiny 1 (cluster of differentiation 1, CD1), které jsou strukturně podobné MHC I. třídě, jelikož obsahují 1 těžký řetězec, který nekovalentně asociuje s β2microglobulinem. Tyto glykoproteiny se na základě sekvenční podobnosti jejich těžkých řetězců dále dělí do tří skupin, které se liší svými ligandy, strukturou a expresí.[1] [2]

Genetika

Lidské CD1

V lidském genomu se nachází celkem 5 genů pro isoformy CD1. V tomto případě isoformy značí produkty různých genů, nikoliv produkty různého sestřihu jednoho genu. Všech 5 genů CD1A -E, které kódují stejnojmenné proteiny CD1a-e, se nacházení na chromosomu 1. Všechny geny obsahují celkem 6 exonů: 5' nepřekládanou oblast (5' untranslated region, 5'UTR) se signálním peptidem, α1 doménu, α2 doménu, α3 doménu, transmembránovou doménu a cytoplasmatický ocas s 3' nepřekládanou oblastí (3' untranslated region, 3'UTR). Sekvenční alignment celé přepisované oblasti odhalil, že α3 doména je silně konzervovaná mezi všemi CD1 geny a exony se signalním peptidem, s transmembránovou doménou a s cytoplasmatickým ocasem jsou variabilní ale příliš krátké, aby alignment jakkoliv ovlivnili.[2] To znamená, že pouze na základě α1 a 2 domény lze CD1 glykoproteiny rozdělit do následujících skupin:

  • CD1a, CD1b a CD1c (skupina 1 CD1 molekul) jsou zejména exprimovány na povrchu dendritických buňkách. Silnou expresy CD1a lze pozorovat u kožních dendritických buněk (Langerhansových buňěk).[3] CD1c expresy lze také pozorovat u malé podskupiny B buňek.[1] [2]
  • CD1d (skupina 2 CD1 molekul) má oproti skupině 1 širší expresi. Slabá exprese lze pozorovat na různých místech těla, ale silnou expresi CD1d mají na svém povrchu např. stelární buňky jater nebo některé B buňky.[1] [2]
  • CD1e (skupina 3 CD1 molekul) je oproti skupinám 1 a 2 exprimován pouze intracelulárně.[2]

Zvířecí CD1

Žádné výrazné rozdíly mezi CD1 geny nelze pozorovat ani u zvířat. Co je ale rozdílné je jejich počet. Zvířata velmi často obsahují větší nebo i menší počet CD1 genů než člověk. Tyto geny pravděpodobně vznikly duplikací přičemž nejvíce podléhá duplikaci CD1a. Příkladem vysokého počtu CD1 genů je Myotis lucifugus, který má 17 CD1a, 2 CD1b, 0 CD1c, 5 CD1d a 2 CD1e. Oproti tomu důležitá laboratorní zvířata, myši, mají pouze 2 CD1d geny.[2] Z tohoto důvodu byly pro studium skupiny 1 CD1 genů vytvořeny myší transgenní modely, které tuto skupinu genů exprimují.[1][4]

Lidský CD1

Skupina 1

U skupiny 1 CD1 molekul bylo ukázáno, že dokáží prezentovat cizí lipidové antigeny, např. komponenty bakteriální stěny mykobakterií, CD1 specifickým buňkám.

Skupina 2

Skupina 2 CD1 molekul aktivuje skupinu T buněk, známe jako NKT lymfocyty (Natural killer T cell) protože na svém povrchu exprimují NK receptory jako např. CD161. NKT lymfocyty jsou aktivované CD1d prezentovaným antigenem a velmi rychle produkují Th1 (např. interferon gama) a Th2 cytokiny (např. interleukin 4).

Ligand, alfa-galaktosylceramid, CD1d je práve ve fázi I klinických testů na léčbu pokročilé rakoviny nehematologického původu.

Využití v diagnostice

CD1 je exprimován na kortikálních buňkách brzlíku, ale ne na diferenciovaných T buňkách. Toto je také pravdivé pro neoplastické buňky z těchto populací, takže přítomnost CD1 glykoproteinu se využívá v imunohistochemické diagnostice k určení některých nádorů brzlíku a nádorů vznikajících z T buněčných prekurzorů. CD1a je specifický marker Langerhansových buněk a může být proto požit při diagnostice histocytózy Langerhansových buněk. Další nemoci při kterých se může ukázat CD1 pozitivita jsou myeloidní leukémie a některé druhy lymfomů B buněk.[5]

Myší a kravské CD1

Myši nemají skupinu 1 CD1 glykoproteinu a mají pouze 2 kopie CD1d molekuly. Z tohoto důvodu byly u myší extenzivně studovány CD1d molekula a CD1d specifické NKT buňky v různých myších modelech.

Nedávno bylo ukázáno, že krávy nemají skupinu 2 CD1 glykoproteinu, ale mají duplikované geny pro skupinu 1. Krávy jsou navíc přirozených hostitelem Mycobacterium bovis, což je i lidský patogen.[6] Z tohoto důvodu je možné, že studování krav přinese nové poznatky o fungování antigenní prezentace skupinou 1 CD1 glykoproteinu.

Reference

  1. ↑ a b c d CHANCELLOR, Andrew; GADOLA, Stephan D.; MANSOUR, Salah. The versatility of the CD1 lipid antigen presentation pathway. Immunology. 2018, roč. 154, čís. 2, s. 196–203. Dostupné online [cit. 2021-02-05]. ISSN 1365-2567. DOI 10.1111/imm.12912. PMID 29460282. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f REININK, Peter; VAN RHIJN, Ildiko. Mammalian CD1 and MR1 genes. Immunogenetics. 2016-08-01, roč. 68, čís. 8, s. 515–523. Dostupné online [cit. 2021-02-04]. ISSN 1432-1211. DOI 10.1007/s00251-016-0926-x. PMID 27470004. (anglicky) 
  3. ↑ LE NOURS, Jérôme; SHAHINE, Adam; GRAS, Stephanie. Molecular features of lipid-based antigen presentation by group 1 CD1 molecules. Seminars in Cell & Developmental Biology. 2018-12-01, roč. 84, čís. SI: Antigen presentation, s. 48–57. Dostupné online [cit. 2021-02-05]. ISSN 1084-9521. DOI 10.1016/j.semcdb.2017.11.002. (anglicky) 
  4. ↑ IWABUCHI, Kazuya; VAN KAER, Luc. Editorial: Role of CD1- and MR1-Restricted T Cells in Immunity and Disease. Frontiers in Immunology. 2019, roč. 10. Dostupné online [cit. 2021-02-05]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2019.01837. PMID 31447847. (English) 
  5. ↑ LEONG, ANTHONY S.-Y. (ANTHONY SIEW-YIN), 1945-2011. Manual of diagnostic antibodies for immunohistology. 2nd ed. vyd. London: Greenwich Medical Media xv, 496 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-84110-100-2, ISBN 1-84110-100-1. OCLC 51439459 
  6. ↑ VAN RHIJN, Ildiko; KOETS, Ad P.; IM, Jin Seon. The bovine CD1 family contains group 1 CD1 proteins, but no functional CD1d. Journal of Immunology (Baltimore, Md.: 1950). 2006-04-15, roč. 176, čís. 8, s. 4888–4893. PMID: 16585584. Dostupné online [cit. 2021-02-04]. ISSN 0022-1767. DOI 10.4049/jimmunol.176.8.4888. PMID 16585584. 
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=CD1&oldid=19445301“