Šakal: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
etymologie
Něco k taxonomii
Řádek 13: Řádek 13:
}}
}}


'''Šakal''' (dříve též '''žakal''') je české označení pro tři [[Druh|druhy]] [[Psovití|psovitých]] [[Šelmy|šelem]] rodu ''[[Canis]]''. Patří sem [[šakal obecný]], [[šakal čabrakový]] a [[šakal pruhovaný]], jistou dobu byl mezi šakaly řazen i [[vlk africký]]. Šakalové jsou středně velké šelmy, jejich hmotnost se pohybuje mezi 5 až 15 kg. Zbarvení kolísá od téměř bílé, přes tmavě šedou až po zlatohnědou, každý jedinec má srst obvykle vícebarevnou. Šakalové obecní mají méně kontrastní zbarvení než zbývající dva druhy. Jsou to potravní oportunisté - loví rozličná menší zvířata, rádi se přiživují na mršinách a vše doplňují rostlinnou stravou. Dokáží velmi dobře běhat, jsou rychlí a na dlouhých tratích mají značnou výdrž. Aktivní jsou především za soumraku a za svítání, dokáží se nicméně přizpůsobit situaci a žít i nočním nebo denním životem. Žijí obvykle v párech, respektive rodinných skupinách, výjimečně se mohou spojit do malých smeček. Jsou výrazně teritoriální, pár si své území tvrdě brání před vetřelci.
'''Šakal''' (dříve též '''žakal''') je české označení pro tři [[Druh|druhy]] [[Psovití|psovitých]] [[Šelmy|šelem]] rodu ''[[Canis]]''. Patří sem [[šakal obecný]], [[šakal čabrakový]] a [[šakal pruhovaný]], jistou dobu byl mezi šakaly řazen i [[vlk africký]]. Šakalové jsou středně velké šelmy, jejich hmotnost se pohybuje mezi 5 až 15 kg. Zbarvení kolísá od téměř bílé, přes tmavě šedou až po zlatohnědou, každý jedinec má srst obvykle vícebarevnou. Šakalové obecní mají méně kontrastní zbarvení než zbývající dva druhy. Jsou to potravní oportunisté - loví rozličná menší zvířata, rádi se přiživují na mršinách a vše doplňují rostlinnou stravou. Dokáží velmi dobře běhat, jsou rychlí a na dlouhých tratích mají značnou výdrž. Aktivní jsou především za soumraku a za svítání, dokáží se nicméně přizpůsobit situaci a žít i nočním nebo denním životem. Žijí obvykle v párech, respektive rodinných skupinách, výjimečně se mohou spojit do malých smeček. Jsou výrazně teritoriální, pár si své území tvrdě brání před vetřelci.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hunter
| jméno = Luke
| příjmení2 = Barrett
| jméno2 = Priscilla
| titul = A Field Guide to the Carnivores of the World
| vydání =
| vydavatel = Panthera, New Holland Publishers
| místo = London, Cape Town, Sydney, Auckland
| rok = 2011
| počet stran =
| strany = 104-105
| isbn =
}}</ref>


== Etymologie ==
== Etymologie ==
Řádek 38: Řádek 51:


== Taxonomie ==
== Taxonomie ==
Podobnost šakalů a kojotů vedla německého přírodovědce Lorenza Okena v třetím dílu jeho ''Lehrbuch der Naturgeschichte'' (1815), aby tyto druhy umístil do nového samostatného rodu ''Thos'', pojmenovaného podle klasického řeckého slova ''θώς'', ale jeho teorie měla jen malý dopad na tehdejší taxonomii psovitých. Okenova teorie byla oživena v roce 1914 americkým zoologem Edmundem Hellerem, který přijal teorii odděleného rodu. Hellerova jména a označení, které dal různým druhům a poddruhům šakalů, žijí v současné taxonomii, přestože rod byl přezván z jména ''Thos''. Španělský zoolog Angel Cabrera ve své monografii z roku 1932 o savcích v Maroku pochyboval, zda přítomnost [[Cingulum (zub)|cingula]] (výběžek na zubech) na horních [[Stolička|molárech]] šakalů a jeho nepřítomnost u zbytku rodu ''Canis'' by mohla ospravedlnit osamostatnění šakalů do vlastního rodu. V praxi si Cabrera zvolil alternativu nerozděleného rodu a řadil šakaly do rodu ''Canis'' namísto ''Thos''.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Thos vs Canis
| url = https://web.archive.org/web/20080416085153/http://www.holgerhomann.us/Thos_vs%20%20Canis.htm
| datum vydání = 2008-04-16
| datum přístupu = 2018-02-16
}}</ref>

Psovité šelmy patřící do kladu „vlků “ jsou skupinou velkých masožravců, které jsou geneticky úzce příbuzní, protože všichni mají 78 chromozomů. Skupina zahrnuje rody ''Canis'', ''Cuon'' a ''Lycaon''. Členové jsou psi domácí (''C. lupus familiaris''), vlk obecný (''C. lupus''), kojot (''C. latrans''), šakal obecný (''C. aureus''), vlček etiopský (''C. simensis''), šakal čabrakový (''C. mesomelas''), šakal pruhovaný (''C. adustus''), dhoul (''Cuon alpinus'') a pes hyenovitý (''Lycaon pictus'').<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Wayne
| jméno = Robert K.
| titul = Molecular evolution of the dog family
| periodikum = Trends in Genetics
| ročník = 9
| číslo = 6
| strany = 218–224
| doi = 10.1016/0168-9525(93)90122-x
| url = https://doi.org/10.1016/0168-9525(93)90122-X
| datum přístupu = 2018-02-16
}}</ref> Posledním členem této rodiny je vlk africký (''C. anthus)'', který byl dříve považován za africkou větev šakala obecného.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Koepfli
| jméno = Klaus-Peter
| příjmení2 = Pollinger
| jméno2 = John
| příjmení3 = Godinho
| jméno3 = Raquel
| titul = Genome-wide Evidence Reveals that African and Eurasian Golden Jackals Are Distinct Species
| periodikum = Current Biology
| datum = 2015
| ročník = 25
| číslo = 16
| strany = 2158–2165
| doi = 10.1016/j.cub.2015.06.060
| url = https://doi.org/10.1016/j.cub.2015.06.060
| datum přístupu = 2018-02-16
}}</ref> Jelikož mají 78 chromozomů, všichni členové rodu ''Canis'' jsou karyologicky nerozlišitelní od sebe navzájem a od rodů ''Cuon'' a ''Lycaon''. Dva afričtí šakalové tvoří bazální klad skupiny, což naznačuje, že celá linie pochází z Afriky.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Lindblad-Toh
| jméno = Kerstin
| příjmení2 = members
| jméno2 = Broad Sequencing Platform
| příjmení3 = Wade
| jméno3 = Claire M
| titul = Genome sequence, comparative analysis and haplotype structure of the domestic dog
| periodikum = Nature
| datum = 2005/12
| ročník = 438
| číslo = 7069
| strany = 803–819
| issn = 1476-4687
| doi = 10.1038/nature04338
| jazyk = En
| url = http://www.nature.com/articles/nature04338
| datum přístupu = 2018-02-16
}}</ref> Druh ''Canis arnensis'' dorazil do středomořské Evropy před 1,9 miliony let a je pravděpodobně předek moderních šakalů.

=== Seznam druhů ===
=== Seznam druhů ===
* [[šakal pruhovaný]] (''Canis adustus'')
* [[šakal pruhovaný]] (''Canis adustus'')

Verze z 16. 2. 2018, 14:43

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku po dobu 4 dny od 14. 2. 2018, 14:28 (CET), abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud již uplynula vyžádaná lhůta 4 dny od jejího vložení 14. 2. 2018, 14:28 (CET), neváhejte ji odstranit.
Další významy jsou uvedeny na stránce Šakal (rozcestník).
Jak číst taxoboxŠakal
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďpsovití (Canidae)
RodCanis
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šakal (dříve též žakal) je české označení pro tři druhy psovitých šelem rodu Canis. Patří sem šakal obecný, šakal čabrakový a šakal pruhovaný, jistou dobu byl mezi šakaly řazen i vlk africký. Šakalové jsou středně velké šelmy, jejich hmotnost se pohybuje mezi 5 až 15 kg. Zbarvení kolísá od téměř bílé, přes tmavě šedou až po zlatohnědou, každý jedinec má srst obvykle vícebarevnou. Šakalové obecní mají méně kontrastní zbarvení než zbývající dva druhy. Jsou to potravní oportunisté - loví rozličná menší zvířata, rádi se přiživují na mršinách a vše doplňují rostlinnou stravou. Dokáží velmi dobře běhat, jsou rychlí a na dlouhých tratích mají značnou výdrž. Aktivní jsou především za soumraku a za svítání, dokáží se nicméně přizpůsobit situaci a žít i nočním nebo denním životem. Žijí obvykle v párech, respektive rodinných skupinách, výjimečně se mohou spojit do malých smeček. Jsou výrazně teritoriální, pár si své území tvrdě brání před vetřelci.[1]

Etymologie

Jméno šakal (či dříve žakal) se do češtiny dostalo z tureckého çakal nebo perského shaghāl a tyto dva jazyky je převzaly ze staroindického sṛgālaḥ, což znamená „vyjící“ či „ten, který vyje“. Jméno bylo postupně přejato do mnoha různých jazyků.[2][3]

Taxonomie

Podobnost šakalů a kojotů vedla německého přírodovědce Lorenza Okena v třetím dílu jeho Lehrbuch der Naturgeschichte (1815), aby tyto druhy umístil do nového samostatného rodu Thos, pojmenovaného podle klasického řeckého slova θώς, ale jeho teorie měla jen malý dopad na tehdejší taxonomii psovitých. Okenova teorie byla oživena v roce 1914 americkým zoologem Edmundem Hellerem, který přijal teorii odděleného rodu. Hellerova jména a označení, které dal různým druhům a poddruhům šakalů, žijí v současné taxonomii, přestože rod byl přezván z jména Thos. Španělský zoolog Angel Cabrera ve své monografii z roku 1932 o savcích v Maroku pochyboval, zda přítomnost cingula (výběžek na zubech) na horních molárech šakalů a jeho nepřítomnost u zbytku rodu Canis by mohla ospravedlnit osamostatnění šakalů do vlastního rodu. V praxi si Cabrera zvolil alternativu nerozděleného rodu a řadil šakaly do rodu Canis namísto Thos.[4]

Psovité šelmy patřící do kladu „vlků “ jsou skupinou velkých masožravců, které jsou geneticky úzce příbuzní, protože všichni mají 78 chromozomů. Skupina zahrnuje rody Canis, Cuon a Lycaon. Členové jsou psi domácí (C. lupus familiaris), vlk obecný (C. lupus), kojot (C. latrans), šakal obecný (C. aureus), vlček etiopský (C. simensis), šakal čabrakový (C. mesomelas), šakal pruhovaný (C. adustus), dhoul (Cuon alpinus) a pes hyenovitý (Lycaon pictus).[5] Posledním členem této rodiny je vlk africký (C. anthus), který byl dříve považován za africkou větev šakala obecného.[6] Jelikož mají 78 chromozomů, všichni členové rodu Canis jsou karyologicky nerozlišitelní od sebe navzájem a od rodů Cuon a Lycaon. Dva afričtí šakalové tvoří bazální klad skupiny, což naznačuje, že celá linie pochází z Afriky.[7] Druh Canis arnensis dorazil do středomořské Evropy před 1,9 miliony let a je pravděpodobně předek moderních šakalů.

Seznam druhů

Způsob života

V kultuře

Reference

  1. ↑ HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London, Cape Town, Sydney, Auckland: Panthera, New Holland Publishers, 2011. S. 104-105. 
  2. ↑ HAVLOVÁ, Eva. České názvy savců. Praha: NLN, 2010. S. 127. 
  3. ↑ jackal | Origin and meaning of jackal by Online Etymology Dictionary. www.etymonline.com [online]. [cit. 2018-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Thos vs Canis. web.archive.org [online]. 2008-04-16 [cit. 2018-02-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ WAYNE, Robert K. Molecular evolution of the dog family. Trends in Genetics. Roč. 9, čís. 6, s. 218–224. Dostupné online [cit. 2018-02-16]. DOI 10.1016/0168-9525(93)90122-x. 
  6. ↑ KOEPFLI, Klaus-Peter; POLLINGER, John; GODINHO, Raquel. Genome-wide Evidence Reveals that African and Eurasian Golden Jackals Are Distinct Species. Current Biology. 2015, roč. 25, čís. 16, s. 2158–2165. Dostupné online [cit. 2018-02-16]. DOI 10.1016/j.cub.2015.06.060. 
  7. ↑ LINDBLAD-TOH, Kerstin; MEMBERS, Broad Sequencing Platform; WADE, Claire M. Genome sequence, comparative analysis and haplotype structure of the domestic dog. Nature. 2005/12, roč. 438, čís. 7069, s. 803–819. Dostupné online [cit. 2018-02-16]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature04338. (En) 
  8. ↑ Golden jackal: A new wolf species hiding in plain sight. The Guardian [online]. 2015-07-30 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šakal&oldid=15859316“