Popálenina: Porovnání verzí
m Robot: zh:灼傷 je dobrý článek |
Translated from English by Pavla Dohnalova & Zbynek Taborsky at Translators Without Borders |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox disease |
|||
| Název = Popáleniny |
|||
| Obrázek = Hand2ndburn.jpg |
|||
| Popis = Popálenina ruky druhého stupně |
|||
| DiseasesDB = 1791 |
|||
| MKN-10 = <!--{{ICD10|T|20||t|20}}–{{ICD10|T|31||t|20}}-->T20, t20, T31, t20 |
|||
| ICD9 = {{ICD9|940}}–{{ICD9|949}} |
|||
| ICDO = |
|||
| OMIM = |
|||
| MedlinePlus = 000030 |
|||
| eMedicineSubj = article |
|||
| eMedicineTopic = 1278244 |
|||
| MeshID = D002056 |
|||
}} |
|||
'''Popáleniny''' jsou typem [[poranění]] [[tkáně]] či [[kůže]] způsobeného [[teplem]], [[elektřinou]], [[chemickými látkami]], [[třením]] nebo [[ozářením]].<ref name=TBCChp4/> Popáleniny, které postihují pouze povrchovou vrstvu kůže, jsou známé jako povrchové neboli popáleniny prvního stupně. Když poškození pronikne do některé ze spodních vrstev, jedná se o popáleninu druhého stupně. Při popáleninách třetího stupně poranění postihuje všechny vrstvy kůže. Popáleniny čtvrtého stupně zasahují i do tkání nacházejících se hlouběji, například do [[svalstva]] nebo [[kostí]]. |
|||
<!--Léčba --> |
|||
Nutná léčba závisí na závažnosti popáleniny. Povrchové popáleniny je možné léčit jednoduchými [[analgetika|analgetiky]], zatímco ty závažnější mohou vyžadovat delší léčbu ve specializovaných [[popáleninových střediscích]]. Ochlazení vodou z vodovodu může pomoci od bolesti a zmírnit poškození; dlouhodobé vystavení jejím účinkům však může mít za následek [[hypotermie|sníženou tělesnou teplotu]]. Popáleniny postihující část kožní vrstvy mohou vyžadovat vyčištění mýdlem a vodou a následné obvázání. Není zcela jasné, jak léčit puchýře, ale pravděpodobně nejrozumnější je ponechat je netknuté. Popáleniny postihující celou tloušťku kůže vyžadují chirurgické ošetření, například [[transplantaci kožního štěpu]]. Při rozsáhlých popáleninách je často nutné podávat velké množství [[nitrožilních tekutin]], protože následná zánětlivá reakce způsobí významné ztráty [[kapilárních]] tekutin a [[edém]]. Nejběžnější komplikace při popálení souvisí s [[infekcí]]. |
|||
<!-- Epidemiologie --> |
|||
Ačkoli rozsáhlé popáleniny mohou být smrtelné, moderní způsoby ošetřování vyvinuté od roku 1960 výsledky léčby výrazným způsobem zlepšily, zvláště u dětí a mladých dospělých.<ref name=TBCChp1/> V celosvětovém měřítku každoročně v důsledku popálenin vyhledá lékařskou péči přibližně 11 miliónů osob, přičemž na následky popálenin zemře 300 000 z nich.<ref name=Epi2011/> Ve Spojených státech na následky zranění způsobených popáleninami umírají přibližně 4 % osob hospitalizovaných v [[popáleninových střediscích]].<ref name=ABA2012/> Dlouhodobé výsledky primárně souvisí s rozsahem popálenin a věkem postižené osoby. |
|||
==Příznaky a symptomy== |
|||
Charakteristika popálenin souvisí s jejich hloubkou. Povrchové popáleniny způsobují bolest trvající dva či tři dny, následovanou v příštích dnech olupováním kůže.<ref name=EMP2009/><ref name=TBCChp10/> Osoby se závažnějšími formami popálenin mohou zakoušet nepříjemné pocity nebo si stěžovat na pocit tlaku spíše než na bolest. Popáleniny postihující celou tloušťku kůže mohou být zcela necitlivé na lehký dotek nebo píchnutí.<ref name=TBCChp10/> Zatímco povrchové popáleniny jsou typicky červené barvy, těžké popáleniny mohou být růžové, bílé nebo černé.<ref name=TBCChp10/> Popáleniny okolo úst nebo spálené chloupky v nose mohou být příznakem popálení dýchacích cest, tyto nálezy však neurčují diagnózu definitivně.<ref name=Schw2010/> Mezi závažnější příznaky patří [[dýchavičnost]], chrapot a [[stridor]] nebo [[sípání]].<ref name=Schw2010/> [[Pruritus|Svědění]] je běžné během procesu hojení, objevuje se až u 90 % dospělých a téměř u všech dětí.<ref name=Itchy2009>{{cite journal|last=Goutos|first=I|coauthors=Dziewulski, P; Richardson, PM|title=Pruritus in burns: review article.|journal=Journal of burn care & research : official publication of the American Burn Association|date=2009 Mar-Apr|volume=30|issue=2|pages=221–8|pmid=19165110}}</ref> Po zranění elektrickým proudem mohou dlouhou dobu přetrvávat pocity necitlivosti či mravenčení.<ref name=RosenChp140/> Popáleniny mohou rovněž způsobit emocionální a psychický stres.<ref name=Epi2011/> |
|||
{| class="wikitable" |
|||
|- |
|||
! Typ<ref name=Tint2010/> !! Postižené vrstvy !! Vzhled !! Struktura !! Vnímání bolesti!! Doba hojení !! Prognóza !! Příklad |
|||
|- |
|||
| Povrchové popáleniny (první stupeň)|| [[Epidermis (kůže)|Epidermis]]<ref name=EMP2009/> ||[[ Zarudnutí|Zčervenání]] bez puchýřů<ref name=Tint2010/>|| Suchá || [[Bolestivé]]<ref name=Tint2010/>|| 5-10 dnů<ref name=Tint2010/><ref name=AFP2012/> || Dobře se hojící;<ref name=Tint2010/> Opakovaný [[úžeh]] zvyšuje riziko [[rakoviny kůže]] později v životě<ref>{{cite book|last=Buttaro|first=Terry|title=Primary Care: A Collaborative Practice|year=2012|publisher=Elsevier Health Sciences|isbn=978-0-323-07585-5|page=236|url=http://books.google.ca/books?id=YBcHR-wQOWQC&pg=PA236}}</ref> ||[[Image:Sunburn.jpg|70px|Úžeh je typickou popáleninou prvního stupně.]] |
|||
|- |
|||
| Povrchové popáleniny postihující část kožní vrstvy (druhý stupeň) || Šíří se do povrchové (papilární) [[kožní vrstvy]]<ref name=Tint2010/> ||Zarudnutí se zřetelnými [[puchýři]].<!-- <ref name=Tint2010/> --> Pod tlakem blednou.<ref name=Tint2010/> || Vlhká<ref name=Tint2010/> || Velmi bolestivé<ref name=Tint2010/> || méně než 2–3 týdny<ref name=Tint2010/><ref name=TBCChp10/> ||Lokální infekce/[[zánět podkožních buněk]], ale obvykle žádné zjizvení<ref name=TBCChp10>{{cite book|editor=Herndon D|title=Total burn care|publisher=Saunders|location=Edinburgh|isbn=978-1-4377-2786-9|page=127|edition=4th|chapter=Chapter 10: Evaluation of the burn wound: management decisions}}</ref>|| |
|||
[[Image:Scaldburn.jpg|70px|Popálenina palce druhého stupně.]] |
|||
|- |
|||
| Hluboké popáleniny postihující část kožní vrstvy (druhý stupeň) || Šíří se do hluboké (retikulární) vrstvy kůže<ref name=Tint2010/> || Žlutá nebo bílá barva. Méně blednoucí. Mohou se tvořit puchýře.<ref name=Tint2010/> || Poměrně suchá<ref name=TBCChp10/> || Tlak a nepříjemné pocity<ref name=TBCChp10/> || 3–8 týdnů<ref name=Tint2010/>|| Zjizvení, stažení (mohou vyžadovat excizi a [[implantaci kožního štěpu]])<ref name=TBCChp10/> || [[Image:major-2nd-degree-burn.jpg|70px|Popálenina druhého stupně způsobená kontaktem s vroucí vodou.]] |
|||
|- |
|||
| Popáleniny zasahující celou vrstvu kůže (třetí stupeň) || Šíří se do celé kožní vrstvy<ref name=Tint2010/> || Nepoddajné, bílá/hnědá barva<ref name=Tint2010/> Pod tlakem nebělají<ref name=TBCChp10/> || Ztuhlé, kožovité<ref name=Tint2010/> || Nebolestivé<ref name=Tint2010/> ||Dlouhodobá (měsíce) a neúplná<ref name=Tint2010/> || Zjizvení, stažení, amputace (doporučuje se včasná excize)<ref name=TBCChp10/> || [[Image:8-day-old-3rd-degree-burn.jpg|70px|Osm dnů stará popálenina třetího stupně způsobená tlumičem výfuku motocyklu.]] |
|||
|- |
|||
| Čtvrtý stupeň|| Zasahuje celou vrstvu kůže až na spodní tukovou a svalovou tkáň a kost<ref name=Tint2010/> || Černá barva; zuhelnatění s [[příškvary]] || Suchá || Nebolestivé || Vyžadují excizi<ref name=Tint2010/> || Amputace, výrazné funkční postižení a v některých případech smrt.<ref name=Tint2010/> |
|||
| [[Image:Ожог кисть.jpg|70px|Popálenina čtvrtého stupně.]] |
|||
|} |
|||
==Příčiny== |
|||
Popáleniny jsou způsobovány řadou externích zdrojů klasifikovaných jako tepelné, chemické, elektrické a radiační (záření).<ref>{{cite book|last=Kowalski|first=Caroline Bunker Rosdahl, Mary T.|title=Textbook of basic nursing|year=2008|publisher=Lippincott Williams & Wilkins|location=Philadelphia|isbn=978-0-7817-6521-3|page=1109|url=http://books.google.ca/books?id=odY9mXicPlYC&pg=PA1109|edition=9th}}</ref> Ve Spojených státech jsou nejběžnějšími příčinami popálenin oheň nebo plamen (44 %), opaření (33 %), horké předměty (9 %), elektřina (4 %) a chemické látky (3 %).<ref name=ABA2012pgi>National Burn Repository Pg. i</ref> K převážnému počtu popálenin (69 %) dochází doma nebo v práci (9 %)<ref name=ABA2012>{{cite web|title=Burn Incidence and Treatment in the United States: 2012 Fact Sheet|url=http://www.ameriburn.org/resources_factsheet.php|work=American Burn Association|accessdate=20 April 2013|year=2012}}</ref> a většinou v důsledku nehody, ve 2 % následkem útoku jiné osoby a v 1-2 % v důsledku pokusu o [[sebevraždu]].<ref name=Epi2011/> Tyto zdroje mohou způsobit také inhalační poranění dýchacích cest a/nebo plic, k čemuž dochází v přibližně 6 % případů.<ref name=TBCChp3/> |
|||
Popáleniny se běžněji vyskytují u chudších vrstev obyvatelstva.<!-- <ref name=Epi2011/> --> Kouření je rizikovým faktorem, konzumace alkoholu nikoliv.<!-- <ref name=Epi2011/> --> Popáleniny související s ohněm jsou obecně běžnější v zemích s chladnějším podnebím.<ref name=Epi2011/>Mezi specifické rizikové faktory v rozvojových zemích patří vaření na otevřeném ohni či na podlaze<ref name=TBCChp4/> a [[vývojové poruchy]] u dětí a chronická onemocnění u dospělých.<ref name=LMIC2006/> |
|||
===Tepelné popáleniny=== |
|||
Ve Spojených státech jsou oheň a horké tekutiny nejčastější příčinou popálenin.<ref name=TBCChp3/> V případech domácích požárů s následkem smrti je v 25 % příčinou kouření a ve 22 % topná zařízení.<ref name=TBCChp4/> K téměř polovině zranění dochází v důsledku snahy s požárem bojovat.<ref name=TBCChp4/> [[Opaření]] je způsobováno horkými tekutinami či plyny a nejběžněji k němu dochází prostřednictvím kontaktu s horkými nápoji, [[vodou z vodovodu]] o vysoké teplotě při koupeli a sprchování, horkým olejem na vaření nebo párou.<ref>{{cite book|editors=Murphy, Catherine; Gardiner, Mark; Sarah Eisen |title=Training in paediatrics : the essential curriculum|year=2009|publisher=Oxford University Press|location=Oxford|isbn=978-0-19-922773-0|page=36|url=http://books.google.ca/books?id=FLBMvTff9sMC&pg=PA36|coauthors=Eisen, Sarah; Murphy, Catherine}}</ref> Opařeniny jsou nejběžnější u dětí mladších pěti let,<ref name=Tint2010/> přičemž ve Spojených státech a Austrálii tyto případy tvoří až dvě třetiny celkového počtu všech případů popálenin.<ref name=TBCChp3/> Kontakt s horkými předměty je příčinou přibližně 20-30 % případů popálenin u dětí.<ref name=TBCChp3/> Opařeniny jsou obecně popáleninami prvního či druhého stupně, mohou však dosáhnout i stupně třetího, zvláště v případech dlouhodobějšího kontaktu s horkou tekutinou.<ref name=Mag2008/> [[Pyrotechnika]] je běžnou příčinou popálenin během prázdnin v mnoha zemích.<ref>{{cite book|last=Peden|first=Margie|title=World report on child injury prevention|year=2008|publisher=World Health Organization|location=Geneva, Switzerland|isbn=978-92-4-156357-4|page=86|url=http://books.google.ca/books?id=UeXwoNh8sbwC&pg=PA86}}</ref> Zvláštnímu riziku jsou v tomto případě vystaveni dospívající muži.<ref>{{cite web|title=World report on child injury prevention|url=http://www.who.int/violence_injury_prevention/child/injury/world_report/Burns_english.pdf|author=World Health Organization}}</ref> |
|||
===Chemické popáleniny=== |
|||
Chemické látky stojí za 2 až 11 % všech popálenin a přispívají až ke 30 % úmrtí na následky popálenin.<ref name=Hard2012>{{cite journal|last=Hardwicke|first=J|coauthors=Hunter, T; Staruch, R; Moiemen, N|title=Chemical burns--an historical comparison and review of the literature.|journal=Burns : journal of the International Society for Burn Injuries|date=2012 May|volume=38|issue=3|pages=383–7|pmid=22037150}}</ref> Může je způsobit až 25 000 chemických látek,<ref name=Tint2010/> z nichž většina je buď silnou [[zásada (chemie)|zásadou]] (55 %) nebo silnou [[kyselinou]] (26 %).<ref name=Hard2012/> K většině popálenin s následkem smrti dochází v důsledku [[požití]].<ref name=Tint2010/> Mezi běžné látky patří mimo jiné [[kyselina sírová]] obsažená v čisticích prostředcích na toalety, [[chlornan sodný]] obsažený v bělidlech a [[halogenované uhlovodíky]] obsažené v odlakovačích.<ref name=Tint2010/> [[Kyselina fluorovodíková]] může způsobit obzvlášť hluboké popáleniny, které se mohou projevit až po určitém čase po vystavení této látce.<ref name=HF2008>{{cite journal|last=Makarovsky|first=I|coauthors=Markel, G; Dushnitsky, T; Eisenkraft, A|title=Hydrogen fluoride--the protoplasmic poison.|journal=The Israel Medical Association journal : IMAJ|date=2008 May|volume=10|issue=5|pages=381–5|pmid=18605366}}</ref> [[Kyselina mravenčí]] může vyvolat rozpad značného množství [[červených krvinek]].<ref name=Schw2010/> |
|||
===Elektrické popáleniny=== |
|||
Elektrické popáleniny či zranění jsou klasifikovány jako popáleniny způsobené proudem vysokého napětí (1000 [[voltů]] či více), nízkého napětí (méně než 1000 [[voltů]]) nebo jako [[popáleniny způsobené vysokým žárem]] [[elektrického oblouku]].<ref name=Tint2010/> Nejběžnějšími příčinami elektrických popálenin u dětí jsou elektrické šňůry (60 %) následované elektrickými zásuvkami (14 %).<ref name=TBCChp3/> Elektrickou popáleninu může způsobit i [[blesk]].<ref>{{cite journal|last=Edlich|first=RF|coauthors=Farinholt, HM; Winters, KL; Britt, LD; Long WB, 3rd|title=Modern concepts of treatment and prevention of lightning injuries.|journal=Journal of long-term effects of medical implants|year=2005|volume=15|issue=2|pages=185–96|pmid=15777170}}</ref> Mezi rizikové faktory týkající se zasažení bleskem patří aktivity ve volné přírodě, například horolezectví, golf, lovecký sport a práce mimo budovy.<ref name=RosenChp140/>Úmrtnost na zasažení bleskem je přibližně 10 %.<ref name=RosenChp140/> |
|||
Ačkoli poranění elektřinou mají za následek primárně popáleniny, mohou způsobit také [[zlomeniny]] či [[dislokace]] , jež jsou důsledkem [[tupého traumatu]] nebo [[svalových kontrakcí]].<ref name=RosenChp140/> U zranění vysokým napětím může dojít zejména k vnitřním poraněním, jejichž rozsah tudíž nelze posoudit pouhým prohlédnutím kůže.<ref name=RosenChp140/>Kontakt s proudem o nízkém i vysokém napětí může způsobit [[srdeční arytmii]] nebo [[zástavu srdce]].<ref name=RosenChp140/> |
|||
===Radiační popáleniny=== |
|||
[[Radiační popáleniny]] mohou být způsobeny dlouhodobým vystavením [[ultrafialovému záření]] (například ze slunce, v [[soláriích]] nebo při [[obloukovém svařování]]) či [[ionizujícím zářením]] (například [[ozařování]], [[rentgen]] nebo [[radioaktivní spad]]).<ref>{{cite book|last=Prahlow|first=Joseph|title=Forensic pathology for police, death investigators, and forensic scientists|year=2010|publisher=Humana|location=Totowa, N.J.|isbn=978-1-59745-404-9|page=485|url=http://books.google.ca/books?id=rF1WTiX0nHEC&pg=PA485}}</ref> Vystavení slunečnímu záření je nejběžnější příčinou radiačních popálenin a nejběžnější příčinou povrchových popálenin celkově.<ref>{{cite journal|author=Kearns RD, Cairns CB, Holmes JH, Rich PB, Cairns BA |title=Thermal burn care: a review of best practices. What should prehospital providers do for these patients? |journal=EMS World |volume=42 |issue=1 |pages=43–51|year=2013|month=January|pmid=23393776 |doi= |url=}}</ref> Existují výrazné odchylky v tom, jak snadno se lidé [[spálí na slunci]], a to na základě [[typu jejich kůže]].<ref>{{cite journal|last=Balk|first=SJ|coauthors=Council on Environmental, Health; Section on, Dermatology|title=Ultraviolet radiation: a hazard to children and adolescents.|journal=Pediatrics|date=2011 Mar|volume=127|issue=3|pages=e791-817|pmid=21357345}}</ref> Účinky ionizujícího záření na kůži závisí na množství záření, jemuž byla jistá oblast těla vystavena - k vypadávání vlasů dochází po 3 [[ Gray (jednotka)|Gy]], k zarudnutí po 10 Gy, k olupování vlhké kůže po 20 Gy a k nekróze po 30 Gy.<ref name=RosenChp144>{{cite book|last=Marx|first=John|title=Rosen's emergency medicine : concepts and clinical practice|year=2010|publisher=Mosby/Elsevier|location=Philadelphia|isbn=0-323-05472-2|edition=7th|chapter=Chapter 144: Radiation Injuries}}</ref> K zarudnutí, pokud se objeví, může dojít až po určitém čase po vystavení záření.<ref name=RosenChp144/>Radiační popáleniny se léčí stejně jako popáleniny ostatní.<ref name=RosenChp144/> K [[popáleninám mikrovlnami]] dochází při tepelném ohřívání v [[mikrovlnných troubách]].<ref name=Micro2001/> Ačkoli zranění může způsobit vystavení trvající i jen dvě vteřiny, obecně k těmto případům běžně nedochází.<ref name=Micro2001>{{cite book|last=Krieger|first=John|title=Clinical environmental health and toxic exposures|year=2001|publisher=Lippincott Williams & Wilkins|location=Philadelphia, Pa. [u.a.]|isbn=978-0-683-08027-8|page=205|url=http://books.google.ca/books?id=PyUSgdZUGr4C&pg=PA205|edition=2nd}}</ref> |
|||
===Neúrazové popáleniny=== |
|||
U osob hospitalizovaných s popáleninami v důsledku opaření či ohně jsou 3{{endash}}10 % z nich oběťmi útoku.<ref name=Peck2012/> Mezi důvody patří [[týrání dětí]], osobní spory, týrání druhého z manželů, týrání starších osob a obchodní spory.<ref name=Peck2012/> Poranění v důsledku ponoření či opaření může naznačovat týrání dětí.<ref name=Mag2008>{{cite journal|last=Maguire|first=S|coauthors=Moynihan, S; Mann, M; Potokar, T; Kemp, AM|title=A systematic review of the features that indicate intentional scalds in children.|journal=Burns : journal of the International Society for Burn Injuries|date=2008 Dec|volume=34|issue=8|pages=1072–81|pmid=18538478}}</ref> K takovému poranění dochází, když je končetina nebo dolní část těla (hýždě nebo [[hráz]]) držena pod povrchem horké vody.<ref name=Mag2008/> Poranění má obvykle ostrý horní okraj a často je symetrické.<ref name=Mag2008/> Mezi další vysoce rizikové příznaky potenciálního týrání patří obvodové popáleniny, absence stop po vystříknutí, popáleniny s plošně stejnou hloubkou a souvislost s jinými příznaky zanedbávání či týrání.<ref name=TBCChp61/> |
|||
[[Upalování nevěst]], určitá forma [[domácího násilí]], se objevuje v některých kulturách (například v Indii) - žena je upálena manželem nebo jeho rodinou za to, že nepřinesla dostatečné [[věno]].<ref>{{cite journal|last=Jutla|first=RK|coauthors=Heimbach, D|title=Love burns: An essay about bride burning in India.|journal=The Journal of burn care & rehabilitation|date=2004 Mar-Apr|volume=25|issue=2|pages=165–70|pmid=15091143}}</ref><ref>{{cite book|last=Peden|first=Margie|title=World report on child injury prevention|year=2008|publisher=World Health Organization|location=Geneva, Switzerland|isbn=978-92-4-156357-4|page=82|url=http://books.google.ca/books?id=UeXwoNh8sbwC&pg=PA82}}</ref> V Pákistánu představují [[polévání kyselinou|popáleniny kyselinou]] 13 % úmyslně způsobených popálenin a často s domácím násilím také souvisí.<ref name=TBCChp61>{{cite book|editor=Herndon D|title=Total burn care|publisher=Saunders|location=Edinburgh|isbn=978-1-4377-2786-9|page=689-698|edition=4th|chapter=Chapter 61: Intential burn injuries}}</ref> [[Sebeupálení]] (zapálení sebe sama jako forma protestu) je rovněž relativně běžné mezi indickými ženami.<ref name=Epi2011/> |
|||
==Patofyziologie == |
|||
[[File:Burn Degree Diagram.svg|thumb|Tři stupně popálenin]] |
|||
Při teplotách vyšších než {{convert|44|C|F}} začínají bílkoviny ztrácet svůj trojrozměrný tvar a rozpadají se.<ref name=Rosen2009>{{cite book|last=Marx|first=John|title=Rosen's emergency medicine : concepts and clinical practice|year=2010|publisher=Mosby/Elsevier|location=Philadelphia|isbn=978-0-323-05472-0|edition=7th |chapter=Chapter 60: Thermal Burns}}</ref> To má za následek poškození buněk a tkání.<ref name=Tint2010/> Mnohé z přímých důsledků popálenin způsobují narušení normálních funkcí kůže.<ref name=Tint2010/> Patří mezi ně narušení citlivosti kůže, schopnost zabraňovat ztrátám vody odpařováním a schopnost regulace tělesné teploty.<ref name=Tint2010/> Narušení buněčných membrán způsobuje, že buňky do mezibuněčného prostoru uvolňují draslík a přijímají vodu a sodík.<ref name=Tint2010/> |
|||
U velkých popálenin (více než 30 % celkového povrchu těla) dochází k výrazné zánětlivé reakci.<ref name=Roj2012>{{cite journal |author=Rojas Y, Finnerty CC, Radhakrishnan RS, Herndon DN |title=Burns: an update on current pharmacotherapy |journal=Expert Opin Pharmacother |volume=13 |issue=17 |pages=2485–94 |year=2012 |month=December|pmid=23121414 |pmc=3576016 |doi=10.1517/14656566.2012.738195 |url=}}</ref> Ta má za následek uvolňování zvýšeného množství tekutin z [[kapilár]]<ref name=Schw2010/> a následný [[otok]] tkání.<ref name=Tint2010/> To způsobuje ztrátu celkového objemu krve a zbývající krev je poznamenána výraznou ztrátou [[krevní plazma|plazmy]], což vede k její koncentraci.<ref name=Tint2010/> Nefungující přísun krve do [[orgánů]], jako jsou ledviny a [[gastrointestinální trakt]], může mít za následek [[selhání ledvin]] a [[žaludeční vředy|žaludeční vředy]].<ref>{{cite book|last=Hannon|first=Ruth|title=Porth pathophysiology : concepts of altered health states|year=2010|publisher=Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams & Wilkins|location=Philadelphia, PA|isbn=978-1-60547-781-7|page=1516|url=http://books.google.ca/books?id=2-MFXOEG0lcC&pg=PA1516|edition=1st Canadian}}</ref> |
|||
Zvýšená hladina [[katecholaminů]] a [[kortizolu]] může mít za následek [[hypermetabolismus|hypermetabolický stav]], který trvá někdy celé roky.<ref name=Roj2012/> To souvisí se zvýšeným [[minutovým srdečním objemem]], zvýšeným [[metabolismem]], [[tachykardie|zrychlenou srdeční frekvencí]] a sníženou [[imunosuprese|imunitou]].<ref name=Roj2012/> |
|||
==Diagnóza== |
|||
Popáleniny lze klasifikovat podle hloubky, mechanismu poranění, rozsahu a souvisejících poranění. Nejběžněji používaná klasifikace je založena na hloubce poranění. Hloubka popáleniny se obvykle určuje prostřednictvím vyšetření, ačkoli lze využít i biopsii.<ref name=Tint2010/> Přesně určit hloubku popáleniny prostřednictvím jediného vyšetření může být složité, nezbytná mohou být opakovaná vyšetření v průběhu několika dnů.<ref name=Schw2010/> U osob s [[bolestmi hlavy]] nebo znaky závratě a popáleninami způsobenými ohněm by měla být uvážena [[otrava oxidem uhelnatým]].<ref name=CEM2012/> V úvahu připadá i [[otrava kyanidem]].<ref name=Schw2010>{{cite book|last=Brunicardi|first=Charles|title=Schwartz's principles of surgery|year=2010|publisher=McGraw-Hill, Medical Pub. Division|location=New York|isbn=978-0-07-154769-7|edition=9th|chapter=Chapter 8: Burns}}</ref> |
|||
===Rozsah=== |
|||
Rozsah popáleniny se měří jako procento [[celkové plochy povrchu těla]] (angl. TBSA) postiženého popálením části či celé vrstvy kůže.<ref name=Tint2010/> Popáleniny prvního stupně, které jsou pouze červené barvy a netvoří puchýře, do tohoto odhadu zahrnovány nejsou.<ref name=Tint2010/> Většina popálenin (70 %) postihuje méně než 10 % celkového povrchu těla.<ref name=TBCChp3/> |
|||
Existuje řada způsobů určení celkové plochy povrchu těla, včetně „pravidla devíti“, Lundovy a Browderovy mapy a odhadů vycházejících z velikosti dlaně postiženého.<ref name=EMP2009/> Pravidlo devíti je snadno zapamatovatelné, je však přesné pouze v případě osob starších 16 let věku.<ref name=EMP2009/> Přesnější odhady lze stanovit za použití Lundovy a Browderovy mapy, která bere v potaz odlišné proporce částí těla u dospělých a u dětí.<ref name=EMP2009/> Velikost otisku ruky dané osoby (včetně dlaně a prstů) je přibližně 1 % celkového povrchu jejího těla.<ref name=EMP2009/> |
|||
===Závažnost=== |
|||
{| class="wikitable" style = "float: right; margin-left:15px; text-align:center" |
|||
|+Klasifikace závažnosti popálenin podle Americké asociace pro popáleniny<ref name=CEM2012/> |
|||
|- |
|||
! Lehké !! Středně těžké !! Těžké |
|||
|- |
|||
| Dospělý <10 % TBSA || Dospělý 10-20 % TBSA || Dospělý >20 % TBSA |
|||
|- |
|||
| Mladý či starý < 5 % TBSA || Mladý či starý 5-10 % TBSA|| Mladý či starý >10 % TBSA |
|||
|- |
|||
| popálenina <2 % celé vrstvy kůže || popálenina 2-5 % celé vrstvy kůže || popálenina >5 % celé vrstvy kůže |
|||
|- |
|||
| || Poranění vysokým napětím || Popálenina vysokým napětím |
|||
|- |
|||
| || Možné inhalační poranění || Prokázané inhalační poranění |
|||
|- |
|||
| || Obvodová popálenina || Výrazné popálení tváře, kloubů, rukou či chodidel |
|||
|- |
|||
| || Jiné zdravotní problémy || Související zranění |
|||
|} |
|||
Za účelem zjištění potřeby předání popáleného na specializovanou popáleninovou jednotku navrhla Americká asociace pro popáleniny uvedený klasifikační systém. V rámci tohoto systému lze popáleniny klasifikovat jako těžké, středně těžké a lehké. Toto hodnocení se opírá o řadu faktorů, včetně celkového rozsahu postiženého povrchu těla, postižení konkrétních anatomických oblastí, věku popálené osoby a souvisejících zranění.<ref name=CEM2012/> Lehké popáleniny lze typicky léčit doma, středně těžké popáleniny se často léčí v nemocnici a na těžké popáleniny se soustředí v popáleninových střediscích.<ref name=CEM2012>{{cite book|last=Garmel|first=edited by S.V. Mahadevan, Gus M.|title=An introduction to clinical emergency medicine|year=2012|publisher=Cambridge University Press|location=Cambridge|isbn=978-0-521-74776-9|pages=216–219|url=http://books.google.ca/books?id=pyAlcOfBhjIC&pg=PA216|edition=2nd}}</ref> |
|||
==Prevence== |
|||
Historicky lze považovat polovinu případů popálenin za odvratitelnou.<ref name=TBCChp4>{{cite book|editor=Herndon D|title=Total burn care|publisher=Saunders|location=Edinburgh|isbn=978-1-4377-2786-9|page=46|url=http://books.google.ca/books?id=nrG7ZY4QwQAC&pg=PA47-IA4|edition=4th|chapter=Chapter 4: Prevention of Burn Injuries}}</ref> Programy na prevenci popálenin výrazně snížily počet případů vážných popálenin.<ref name=Rosen2009/> Mezi preventivní opatření patří omezení teploty horké vody, detektory kouře, hasicí protipožární systémy, řádná konstrukce budov a žáruvzdorný oděv.<ref name=TBCChp4/> Odborníci doporučují nastavit ohřívače vody na méně než {{convert|48.8|C|F|1}}.<ref name=TBCChp3>{{cite book|editor=Herndon D|title=Total burn care|publisher=Saunders|location=Edinburgh|isbn=978-1-4377-2786-9|page=23|url=http://books.google.ca/books?id=nrG7ZY4QwQAC&pg=PA15|edition=4th|chapter=Chapter 3: Epidemiological, Demographic, and Outcome Characteristics of Burn Injury}}</ref> K dalším opatřením k prevenci opařenin patří používání teploměrů ke změření teploty vody koupele a ochranných krytů proti rozstříknutí u sporáků.<ref name=Rosen2009/> Ačkoli účinek regulace pyrotechniky je nejasný, existují předběžné důkazy o její prospěšnosti,<ref>{{cite book|last=Jeschke|first=Marc|title=Handbook of Burns Volume 1: Acute Burn Care|year=2012|publisher=Springer|isbn=978-3-7091-0348-7|page=46|url=http://books.google.ca/books?id=olshnFqCI0kC&pg=PA46}}</ref> zejména u doporučení omezení prodeje pyrotechniky dětem.<ref name=TBCChp3/> |
|||
==Léčba== |
|||
Resuscitace začíná posouzením stavu a stabilizací dýchacích cest, dýchání a oběhových funkcí dané osoby.<ref name=EMP2009/> Pokud je podezření na inhalační zranění, může být zapotřebí včasná [[intubace]].<ref name=Schw2010/> Následuje ošetření samotné popáleniny. Lidé s rozsáhlými popáleninami mohou být do příjezdu do nemocnice zabaleni do čistých prostěradel.<ref name=Schw2010/> Jelikož jsou popáleniny náchylné k infekci, měla by být popálená osoba přeočkována proti tetanu, pokud v posledních pěti letech nebyla imunizována.<ref>{{cite book|editor=Klingensmith M|title=The Washington manual of surgery|year=2007|publisher=Lippincott Williams & Wilkins|location=Philadelphia, Pa.|isbn=978-0-7817-7447-5|page=422|url=http://books.google.ca/books?id=XTYAxJntdvAC&pg=PA422|edition=5th}}</ref> Ve Spojených státech je 95 % osob s popáleninami přijatých na pohotovosti ošetřeno a propuštěno; zbylých 5 % případů vyžaduje hospitalizaci.<ref name=Epi2011/> U těžkých popálenin je důležitý včasný přísun potravy.<ref name=Roj2012/> [[Přetlaková kyslíková terapie]] může být užitečným doplňkem tradičních způsobů léčby.<ref>{{cite journal|last=Cianci|first=P|coauthors=Slade JB, Jr; Sato, RM; Faulkner, J|title=Adjunctive hyperbaric oxygen therapy in the treatment of thermal burns.|journal=Undersea & hyperbaric medicine : journal of the Undersea and Hyperbaric Medical Society, Inc|date=2013 Jan-Feb|volume=40|issue=1|pages=89–108|pmid=23397872}}</ref> |
|||
===Nitrožilní tekutiny=== |
|||
U osob se špatným [[zásobováním tkání tekutinami]] by měly být podávány dávky [[doplňování tekutin|isotonického krystaloidního roztoku]].<ref name=EMP2009/> U dětí s popáleninami na více než 10-20 % povrchu těla a u dospělých s popáleninami na více než 15 % povrchu těla by měla následovat formální tekutinová resuscitace a monitorování stavu.<ref name=EMP2009/><ref name=Enoch2009>{{cite journal|last=Enoch|first=S|coauthors=Roshan, A; Shah, M|title=Emergency and early management of burns and scalds.|journal=BMJ (Clinical research ed.)|date=2009 Apr 8|volume=338|pages=b1037|pmid=19357185}}</ref><ref>{{cite journal|last=Hettiaratchy|first=S|coauthors=Papini, R|title=Initial management of a major burn: II--assessment and resuscitation.|journal=BMJ (Clinical research ed.)|date=2004 Jul 10|volume=329|issue=7457|pages=101-3|pmid=15242917}}</ref> U osob s popáleninami na více než 25 % povrchu těla by se s tímto postupem mělo začít ještě před hospitalizací v nemocnici.<ref name=Enoch2009/> [[Parklandovo pravidlo]] může pomoci určit objem nitrožilních tekutin potřebných po dobu prvních 24 hodin.<!-- <ref name=Schw2010/> --> Pravidlo vychází z postižené části celkové plochy povrchu těla a hmotnosti daného jednotlivce. Polovina tekutin má být podána během prvních 8 hodin a zbytek během následujících 16 hodin.<!-- <ref name=Schw2010/> --> Časový rámec je vypočten od doby vzniku popáleniny, nikoli od doby zahájení tekutinové resuscitace.<!-- <ref name=Schw2010/> -->Děti potřebují doplňující podpůrnou tekutinu obsahující [[glukózu]].<ref name=Schw2010/> Osoby s inhalačními zraněními rovněž vyžadují více tekutin.<ref>{{cite book|last=Jeschke|first=Marc|title=Handbook of Burns Volume 1: Acute Burn Care|year=2012|publisher=Springer|isbn=978-3-7091-0348-7|page=77|url=http://books.google.ca/books?id=olshnFqCI0kC&pg=PA77}}</ref> Ačkoli nedostatečná tekutinová resuscitace může způsobit problémy, přílišná resuscitace pomocí tekutin může být také škodlivá.<ref>{{cite journal|last=Endorf|first=FW|coauthors=Ahrenholz, D|title=Burn management.|journal=Current opinion in critical care|date=2011 Dec|volume=17|issue=6|pages=601–5|pmid=21986459}}</ref> Parklandovo pravidlo je pouze vodítkem - infuze by měly být ideálně upraveny podle [[objemu vyloučené moči]] na >30 ml/h u dospělých nebo >1ml/kg u dětí a [[středního arteriálního tlaku]] vyššího než 60 mmHg.<ref name=Schw2010/> |
|||
Ačkoli je často používán [[laktátový Ringerův roztok]], neexistují důkazy pro to, že by byl vhodnější než běžný [[fyziologický roztok]].<ref name=EMP2009/> [[Krystaloidní roztoky]] se zdají být stejně vhodné jako [[koloidní tekutiny]], jelikož jsou ale koloidy dražší, nedoporučují se.<ref>{{cite journal|last=Perel|first=P|coauthors=Roberts, I|title=Colloids versus crystalloids for fluid resuscitation in critically ill patients|journal=Cochrane database of systematic reviews (Online)|date=2012 Jun 13|volume=6|pages=CD000567|pmid=22696320|doi=10.1002/14651858.CD000567.pub5|editor1-last=Perel|editor1-first=Pablo}}</ref> [[Krevní transfúze]] jsou nutné jen vzácně.<ref name=Tint2010/> Typicky se doporučují pouze tehdy, pokud hladina [[hemoglobinu]] klesne pod 60-80 g/l (6-8 g/dl)<ref>{{cite journal|last=Curinga|first=G|coauthors=Jain, A; Feldman, M; Prosciak, M; Phillips, B; Milner, S|title=Red blood cell transfusion following burn.|journal=Burns : journal of the International Society for Burn Injuries|date=2011 Aug|volume=37|issue=5|pages=742–52|pmid=21367529}}</ref> v důsledku rizika souvisejících komplikací.<ref name=Schw2010/> Popálenou kůží mohou být v případě potřeby vedeny nitrožilní katétry nebo lze použít [[nitrokostní infuze]].<ref name=Schw2010/> |
|||
=== Péče o ránu === |
|||
Včasné ochlazení (do 30 minut od popálení) zmírňuje bolest a hloubku popáleniny, je ale třeba dát pozor na to, aby přílišné chlazení nezapříčinilo podchlazení pacienta.<ref name=Tint2010>{{cite book |author=Tintinalli, Judith E. |title=Emergency Medicine: A Comprehensive Study Guide (Emergency Medicine (Tintinalli)) |publisher=McGraw-Hill Companies |location=New York |year=2010|pages=1374–1386|isbn=0-07-148480-9 |oclc= |doi= |accessdate=}}</ref><ref name=EMP2009/> K ochlazení by měla být použita voda chladná {{convert|10|–|25|C|F|1}}, nikoli ledová, neboť ta by mohla přispět ke zhoršení poranění.<ref name=EMP2009/><ref name=Rosen2009/> Chemické popáleniny mohou vyžadovat rozsáhlé výplachy.<ref name=Tint2010/> Očištění mýdlem a vodou, [[chirurgické vyčištění rány|odstranění mrtvé tkáně]] a použití obvazů jsou důležitými aspekty péče o ránu.<!-- <ref name=Rosen2009/> --> Pokud dojde ke vzniku intaktních puchýřů, není jasné, jak by se v takovém případě mělo postupovat.<!-- <ref name=Rosen2009/> --> Některé předběžné důkazy podporují jejich ponechání v intaktním stavu.<!-- <ref name=Rosen2009/> --> Popáleniny druhého stupně by měly být po dvou dnech znovu zkontrolovány.<ref name=Rosen2009/> |
|||
U léčby popálenin prvního a druhého stupně existuje málo kvalitních důkazů pro to, jaký typ obvazu by měl být použit.<ref>{{cite journal|last=Wasiak|first=J|coauthors=Cleland, H; Campbell, F; Spinks, A|title=Dressings for superficial and partial thickness burns.|journal=Cochrane database of systematic reviews (Online)|date=2013 Mar 28|volume=3|pages=CD002106|pmid=23543513}}</ref><ref name=Was2008>{{cite journal |author=Wasiak J, Cleland H, Campbell F|title=Dressings for superficial and partial thickness burns |journal=Cochrane Database Syst Rev |volume= |issue=4|pages=CD002106 |year=2008 |pmid=18843629 |doi=10.1002/14651858.CD002106.pub3 |url= |editor1-last=Wasiak|editor1-first=Jason}}</ref> Popáleniny prvního stupně je vhodné a rozumné léčit bez obvazů.<ref name=Rosen2009/> Ačkoli jsou často doporučována místně působící antibiotika, existuje jen málo důkazů na podporu jejich používání.<ref name=Anti2010/> Ani [[sulfadiazin stříbrný]] (typ antibiotika) není doporučován, neboť potenciálně prodlužuje dobu hojení.<ref name=Was2008/> Ve prospěch používání obvazů obsahujících [[stříbro]]<ref>{{cite journal|last=Storm-Versloot|first=MN|coauthors=Vos, CG; Ubbink, DT; Vermeulen, H|title=Topical silver for preventing wound infection|journal=Cochrane database of systematic reviews (Online)|date=2010 Mar 17|issue=3|pages=CD006478|pmid=20238345|doi=10.1002/14651858.CD006478.pub2|editor1-last=Storm-Versloot|editor1-first=Marja N}}</ref> nebo používání [[léčby pomocí řízeného podtlaku]] neexistuje dostatek důkazů.<ref>{{cite journal|last=Dumville|first=JC|coauthors=Munson, C|title=Negative pressure wound therapy for partial-thickness burns.|journal=Cochrane database of systematic reviews (Online)|date=2012 Dec 12|volume=12|pages=CD006215|pmid=23235626}}</ref> |
|||
===Léky=== |
|||
Popáleniny mohou být velice bolestivé a ke [[zvládání bolesti]] pak lze využít řadu různých prostředků.<!-- <ref name=Rosen2009/> --> K těm patří jednoduchá analgetika (jako například [[ibuprofen]] a [[acetaminofen]]) a [[opiáty]], jako kupříkladu morfium.<!-- <ref name=Rosen2009/> --> [[Benzodiazepiny]] lze použít jako doplňkovou léčbu k analgetikům pro úlevu od úzkosti.<ref name=Rosen2009/> Během procesu hojení se mohou pro dosažení úlevy od svědění uplatnit i [[antihistaminika]], [[masáže]] nebo [[transkutánní nervová stimulace]].<ref name=Itchy2009/> Antihistaminika jsou však v těchto případech účinná pouze u 20 % osob.<ref>{{cite journal|last=Zachariah|first=JR|coauthors=Rao, AL; Prabha, R; Gupta, AK; Paul, MK; Lamba, S|title=Post burn pruritus--a review of current treatment options.|journal=Burns : journal of the International Society for Burn Injuries|date=2012 Aug|volume=38|issue=5|pages=621–9|pmid=22244605}}</ref> Předběžné důkazy podporují využití [[gabapentinu]]<ref name=Itchy2009/>; jeho podání by mohlo být vhodné u pacientů, jejichž stav se po užívání antihistaminik nezlepšil.<ref name=TBCChp64>{{cite book|editor=Herndon D|title=Total burn care|publisher=Saunders|location=Edinburgh|isbn=978-1-4377-2786-9|page=726|edition=4th|chapter=Chapter 64: Management of pain and other discomforts in burned patients}}</ref> |
|||
Nitrožilní podávání [[antibiotik]] se doporučuje před operačním zákrokem u pacientů s rozsáhlými popáleninami (>60 % TBSA).<ref name=TBCChp31>{{cite book|editor=Herndon D|title=Total burn care|publisher=Saunders|location=Edinburgh|isbn=978-1-4377-2786-9|page=664|edition=4th|chapter=Chapter 31: Etiology and prevention of multisystem organ failure}}</ref> Směrnice platné {{k roku|2008}} nedoporučují obecné využití antibiotik kvůli obavám ze vzniku [[rezistence na antibiotika]]<ref name=Anti2010>{{cite journal |author=Avni T, Levcovich A, Ad-El DD, Leibovici L, Paul M |title=Prophylactic antibiotics for burns patients: systematic review and meta-analysis|journal=BMJ|volume=340 |issue= |pages=c241 |year=2010 |pmid=20156911 |pmc=2822136 |doi= 10.1136/bmj.c241|url=}}</ref> a zvýšeného rizika [[Mykóza|fungálních infekcí]].<ref name=Schw2010/> Předběžné důkazy ale naznačují, že antibiotika mohou zvýšit pravděpodobnost přežití u osob s rozsáhlými a hlubokými popáleninami.<ref name=Anti2010/> Při prevenci nebo léčbě anémie u pacientů s popáleninami nebyla prokázána účinnost [[erytropoietinu]].<ref name=Schw2010/> [[Glukonát vápenatý]] působí jako specifický [[protilék]] u popálenin způsobených kyselinou fluorovodíkovou a lze jej použít nitrožilně a/nebo aplikovat místně.<ref name=HF2008/> |
|||
===Chirurgický zákrok=== |
|||
Zranění vyžadující chirurgické uzavření rány kožním štěpem nebo lalokovou plastikou (obvykle jde o veškerá poranění s rozsahem větším než malá hluboce popálená plocha) by měla být ošetřena co nejrychleji.<ref>{{cite book|last=Jeschke|first=Marc|title=Handbook of Burns Volume 1: Acute Burn Care|year=2012|publisher=Springer|isbn=978-3-7091-0348-7|page=266|url=http://books.google.ca/books?id=olshnFqCI0kC&pg=PA266}}</ref> Obvodové popáleniny končetin nebo hrudníku mohou vyžadovat neodkladné provedení uvolňujících nářezů zvaných [[escharotomie]].<ref name=Surgery2009/> K té se přikračuje s cílem zabránit problémům krevního oběhu v dolní části končetin a dýchacím obtížím.<ref name=Surgery2009>{{cite journal|last=Orgill|first=DP|coauthors=Piccolo, N|title=Escharotomy and decompressive therapies in burns.|journal=Journal of burn care & research : official publication of the American Burn Association|date=2009 Sep-Oct|volume=30|issue=5|pages=759–68|pmid=19692906}}</ref> Není jisté, zda ji lze využít i při popálení krku nebo prstů.<ref name=Surgery2009/> Při popálení elektrickým proudem může být nezbytné provedení [[Fasciotomie|fasciotomie]].<ref name=Surgery2009/> |
|||
===Alternativní způsoby léčby=== |
|||
Už od dob starověku se při hojení ran používal med; ten může pomáhat i při léčbě popálenin prvního a druhého stupně.<ref>{{cite journal |author=Jull AB, Rodgers A, Walker N |title=Honey as a topical treatment for wounds|journal=Cochrane Database Syst Rev |volume= |issue=4 |pages=CD005083 |year=2008 |pmid=18843679|doi=10.1002/14651858.CD005083.pub2 |url= |editor1-first=Andrew B |editor1-last=Jull}}</ref><ref>{{cite journal|last=Wijesinghe|first=M|coauthors=Weatherall, M; Perrin, K; Beasley, R|title=Honey in the treatment of burns: a systematic review and meta-analysis of its efficacy.|journal=The New Zealand medical journal|date=2009 May 22|volume=122|issue=1295|pages=47-60|pmid=19648986}}</ref> Důkazy o účinnosti [[aloe vera]] nejsou přesvědčivé.<ref name=Aloe2012/> I když může pomáhat k úlevě od bolesti<ref name=AFP2012>{{cite journal|last=Lloyd|first=EC|coauthors=Rodgers, BC; Michener, M; Williams, MS|title=Outpatient burns: prevention and care.|journal=American family physician|date=2012 Jan 1|volume=85|issue=1|pages=25-32|pmid=22230304}}</ref> a zpráva z roku 2007 dokonce přinesla předběžné důkazy o zkrácení doby hojení po jejím použití,<ref>{{cite journal|last=Maenthaisong|first=R|coauthors=Chaiyakunapruk, N; Niruntraporn, S; Kongkaew, C|title=The efficacy of aloe vera used for burn wound healing: a systematic review.|journal=Burns : journal of the International Society for Burn Injuries|date=2007 Sep|volume=33|issue=6|pages=713-8|pmid=17499928}}</ref> další hodnocení z roku 2012 nepotvrdilo, že by účinky aloe vera přinášely lepší výsledky než sulfadiazin stříbrný.<ref name=Aloe2012>{{cite journal|last=Dat|first=AD|coauthors=Poon, F; Pham, KB; Doust, J|title=Aloe vera for treating acute and chronic wounds.|journal=Cochrane database of systematic reviews (Online)|date=2012 Feb 15|volume=2|pages=CD008762|pmid=22336851}}</ref> |
|||
Mnoho důkazů nesvědčí ani ve prospěch [[vitaminu E]], který údajně pomáhá při léčbě keloidů a zjizvení.<ref name=Juck2009/> Nedoporučuje se rovněž použití másla.<ref>{{cite book|last=Cox|first=Carol Turkington, Jeffrey S. Dover ; medical illustrations, Birck|title=The encyclopedia of skin and skin disorders|year=2007|publisher=Facts on File|location=New York, NY|isbn=9780816075096|page=64|url=http://books.google.ca/books?id=GKVPHoIs8uIC&pg=PA64|edition=3rd ed.}}</ref> V nízkopříjmových zemích jsou popáleniny až ve třetině případů ošetřovány prostředky [[tradiční medicíny]], k nimž patří využití vajec, bahna, listů nebo kravského trusu.<ref name=LMIC2006>{{cite journal|last=Forjuoh|first=SN|title=Burns in low-and middle-income countries: a review of available literature on descriptive epidemiology, risk factors, treatment, and prevention.|journal=Burns : journal of the International Society for Burn Injuries|date=2006 Aug|volume=32|issue=5|pages=529–37|pmid=16777340}}</ref> Chirurgické ošetření je v některých případech limitované s ohledem na nedostatečné finanční zdroje a nedostupnost léčby.<ref name=LMIC2006/> Existuje i celá řada dalších metod, kterých lze využít jako doplňkovou léčbu k lékům podávaným ke snížení procedurální bolesti a úzkostných stavů; patří k nim například [[terapie s využitím virtuální reality]], [[hypnóza]] a behaviorální postupy jako jsou distrakční techniky.<ref name=TBCChp64/> |
|||
==Prognóza== |
|||
{| class="wikitable" style = "float: right; margin-left:15px; text-align:center" |
|||
|+Prognóza v USA<ref name=ABA2012pg10>National Burn Repository, Pg. 10</ref> |
|||
|- |
|||
!TBSA !! Úmrtnost |
|||
|- |
|||
| <10 % || 0,6 % |
|||
|- |
|||
| <10-20 % || 2,9 % |
|||
|- |
|||
| <20-30 % || 8,6 % |
|||
|- |
|||
| 30-40 % || 16 % |
|||
|- |
|||
| 40-50 % || 25 % |
|||
|- |
|||
| 50-60 % || 37 % |
|||
|- |
|||
| 60-70 % || 43 % |
|||
|- |
|||
| 70-80 % || 57 % |
|||
|- |
|||
| 80-90 % || 73 % |
|||
|- |
|||
|>90 %|| 85 % |
|||
|- |
|||
|Inhalace||23% |
|||
|} |
|||
Prognóza je horší u osob s rozsáhlými popáleninami, u starších osob a u žen.<ref name=Tint2010/> Na prognózu mají vliv i případná poranění způsobená vdechnutím kouře, jiná závažná poranění (například zlomeniny dlouhých kostí) a závažná přidružená onemocnění (jako jsou choroby srdce, cukrovka, psychiatrická onemocnění nebo sebevražedné úmysly).<ref name=Tint2010/> Z osob přijatých v popáleninových centrech ve Spojených státech umírají v průměru 4 %,<ref name=TBCChp3/> přičemž výsledek je vždy závislý na rozsahu popálení jedince. Například u pacientů s plochou popálení nižší než 10 % celkové plochy povrchu těla byla zaznamenána mortalita nižší než 1 %, zatímco u osob s popálením více než 90 % celkové plochy povrchu těla byla úmrtnost 85%.<ref name=ABA2012pg10/> V Afghánistánu osoby, které utrpěly popáleniny na více než 60 % těla, přežívají jen výjimečně.<ref name=TBCChp3/> K prognóze vývoje rozsáhlých popálenin bylo v minulosti používáno [[Bauxovo skóre]]; není ale příliš přesné a dnes se už v důsledku lepší péče téměř nepoužívá.<ref name=Schw2010/> Skóre se určuje přidáním rozsahu popálení (% celkové plochy povrchu těla) k věku pacienta, což se víceméně rovná vyjádření rizika úmrtí.<ref name=Schw2010/> |
|||
=== Komplikace === |
|||
Vyskytnout se může celá řada komplikací, z nichž nejběžnější jsou [[infekce]].<ref name=TBCChp3/> K těm dalším - seřazeným podle četnosti výskytu - patří [[pneumonie]], [[zánět podkožních buněk]], [[infekce močových cest]] a zástava dechu.<ref name=TBCChp3/> Rizikovými faktory infekce jsou popálení na více než 30 % povrchu těla, popáleniny v celé hloubce kůže, extrémní věk (přílišné mládí nebo stáří) a popáleniny zasahující dolní končetiny a hráz.<ref>{{cite book|editor=Young, Christopher King, Fred M. Henretig|title=Textbook of pediatric emergency procedures|year=2008|publisher=Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams & Wilkins|location=Philadelphia|isbn=978-0-7817-5386-9|page=1077|url=http://books.google.ca/books?id=Xi0rlODiFY0C&pg=PA1077|edition=2nd}}</ref> K pneumonii dochází nejčastěji zejména u osob, které utrpěly i inhalační poranění.<ref name=Schw2010/> |
|||
Běžná je také anémie vzniklá v důsledku hlubokých popálenin na ploše těla přesahující 10 % povrchu těla.<ref name=EMP2009>{{cite journal|last=Granger|first=Joyce|title=An Evidence-Based Approach to Pediatric Burns|journal=Pediatric Emergency Medicine Practice|year=2009|month=Jan|volume=6|issue=1|url=http://www.ebmedicine.net/topics.php?paction=showTopic&topic_id=186}}</ref> Popáleniny elektrickým proudem mohou vést k takzvanému [[kompartmentovému syndromu]] či [[rabdomyolýze]] v důsledku rozpadu svalových vláken.<ref name=Schw2010/> [[Hluboká žilní trombóza|Vznik krevních sraženin v cévách dolních končetin]] byl zaznamenán u 6 až 25 % pacientů.<ref name=Schw2010/> Hypermetabolický stav, který může přetrvávat až několik let po rozsáhlém popálení, může způsobit snížení hustoty kostí a úbytek svalové hmoty.<ref name=Roj2012/> V důsledku popálení mohou vzniknout tzv. [[keloidy]], a to zejména u osob nižšího věku s tmavou barvou pleti.<ref name=Juck2009>{{cite journal|last=Juckett|first=G|coauthors=Hartman-Adams, H|title=Management of keloids and hypertrophic scars.|journal=American family physician|date=2009 Aug 1|volume=80|issue=3|pages=253–60|pmid=19621835}}</ref> Děti mohou v důsledku popálení utrpět silné psychické trauma a dostavit se může i [[posttraumatická stresová porucha]].<ref name=Psyc2009/> Zjizvení často působí výrazné změny vzhledu.<ref name=Psyc2009>{{cite book|last=Roberts|first=edited by Michael C.|title=Handbook of pediatric psychology.|year=2009|publisher=Guilford|location=New York|isbn=978-1-60918-175-8|page=421|url=http://books.google.ca/books?id=niMTm_3_KBoC&pg=PA421|edition=4th}}</ref> V zemích rozvojového světa mohou rozsáhlé popáleniny přivodit sociální izolaci, [[extrémní chudobu]] a také [[opuštění]] dětí jejich rodiči.<ref name=Epi2011/> |
|||
==Epidemiologie== |
|||
[[Image:Fires world map - DALY - WHO2004.svg|thumb|[[Rok života ovlivněný nezpůsobilostí]] u požárů na 100 000 obyvatel v roce 2004.<ref>{{cite web|url=http://www.who.int/healthinfo/global_burden_disease/estimates_country/en/index.html |title=WHO Disease and injury country estimates |year=2009 |work=World Health Organization |accessdate=Nov. 11, 2009}}</ref> |
|||
{{legend|#b3b3b3|údaje nejsou k dispozici}} |
|||
{{legend|#ffff65|< 50}} |
|||
{{legend|#fff200|50-100}} |
|||
{{legend|#ffdc00|100-150}} |
|||
{{legend|#ffc600|150-200}} |
|||
{{legend|#ffb000|200-250}} |
|||
{{legend|#ff9a00|250-300}} |
|||
{{legend|#ff8400|300-350}} |
|||
{{legend|#ff6e00|350-400}} |
|||
{{legend|#ff5800|400-450}} |
|||
{{legend|#ff4200|450-500}} |
|||
{{legend|#ff2c00|500-600}} |
|||
{{legend|#cb0000|> 600}} |
|||
]] |
|||
V roce 2004 si celosvětově vyžádalo lékařské ošetření 11 miliónů případů popálení, jejichž následkem pak došlo ke 300 000 úmrtí.<ref name=Epi2011>{{cite journal|last=Peck|first=MD|title=Epidemiology of burns throughout the world. Part I: Distribution and risk factors|journal=Burns : journal of the International Society for Burn Injuries|date=2011 Nov|volume=37|issue=7|pages=1087–100|pmid=21802856|doi=10.1016/j.burns.2011.06.005}}</ref> To činí z popálenin čtvrtou nejčastější příčinu poranění, jíž předchází pouze [[srážka motorových vozidel]], pády a [[násilí]].<ref name=Epi2011/> K přibližně 90 % popálení dochází v [[rozvojovém světě]].<ref name=Epi2011/> To se přičítá zčásti přeplněným obydlím a nepříliš bezpečným postupům při vaření a přípravě jídel.<ref name=Epi2011/> Celkově dochází k téměř 60 % smrtících popálení v [[WHO oblasti|jihovýchodní Asii]], a to při četnosti 11,6 případů na 100 000 obyvatel.<ref name=TBCChp3/> |
|||
V rozvinutém světě dosahuje úmrtnost dospělých mužů v důsledku popálení dvojnásobku téže hodnoty u žen.<!-- <ref name=Epi2011/> --> To je pravděpodobně způsobeno tím, že muži pracují v rizikovějších povoláních a věnují se mnohem rizikovějším aktivitám.<!-- <ref name=Epi2011/> --> V mnoha zemích rozvojového světa však ženy podléhají riziku dvojnásobně vyššímu než muži. Příčinou jsou nehody související s prostředím kuchyně a domácí násilí.<ref name=Epi2011/> U dětí dochází k úmrtí na následky popálení více než desetkrát častěji v rozvojových zemích než v zemích rozvinutých.<ref name=Epi2011/> Celkově řadíme popálení u dětí mezi jednu z patnácti hlavních příčin úmrtí.<ref name=TBCChp4/> Od 80. let 20. století do roku 2004 došlo v řadě zemí k poklesu počtu fatálních popálení i počtu popálení celkově.<ref name=Epi2011/> |
|||
===Rozvinuté země=== |
|||
Každoročně je ve Spojených státech ošetřeno kolem 500 000 popálení.<ref name=Rosen2009/> Tyto případy vedly v roce 2008 k přibližně 3300 úmrtí.<ref name=TBCChp4/> Většina případů popálení (70 %) a úmrtí na jeho následky byla zaznamenána u mužů.<ref name=ABA2012/><ref name=Tint2010/> Nejvyšší výskyt popálenin způsobených požárem byl zaznamenán u osob ve věku 18{{endash}}35 let, zatímco nejvyšší výskyt opaření byl doložen u dětí mladších pěti let a dospělých starších 65 let.<ref name=Tint2010/>Popálení elektrickým proudem mají za následek přibližně 1000 úmrtí ročně.<ref name=Ed2005>{{cite journal|last=Edlich|first=RF|coauthors=Farinholt, HM; Winters, KL; Britt, LD; Long WB, 3rd|title=Modern concepts of treatment and prevention of electrical burns.|journal=Journal of long-term effects of medical implants|year=2005|volume=15|issue=5|pages=511–32|pmid=16218900}}</ref> V důsledku zasažení bleskem umírá každý rok kolem 60 lidí.<ref name=RosenChp140>{{cite book|last=Marx|first=John|title=Rosen's emergency medicine : concepts and clinical practice|year=2010|publisher=Mosby/Elsevier|location=Philadelphia|isbn=0-323-05472-2|edition=7th|chapter=Chapter 140: Electrical and Lightning Injuries}}</ref> V Evropě se záměrně způsobené popáleniny vyskytují převážně u mužů středního věku.<ref name=Peck2012/> |
|||
===Rozvojové země=== |
|||
V Indii utrpí každoročně rozsáhlé popáleniny kolem 700 000 až 800 000 osob, jen mizivé procento se však léčí ve specializovaných popáleninových střediscích.<ref name=Ahu2004>{{cite journal|last=Ahuja|first=RB|coauthors=Bhattacharya, S|title=Burns in the developing world and burn disasters.|journal=BMJ (Clinical research ed.)|date=2004 Aug 21|volume=329|issue=7463|pages=447–9|pmid=15321905}}</ref> Nejvyšší počet popálených je mezi ženami ve věku 16–35 let.<ref name=Ahu2004/> Příčinou jsou zčásti ne zcela bezpečné prostředí kuchyní a volný oděv, typický pro tuto zemi.<ref name=Ahu2004/> Odhaduje se, že třetina všech popálení v Indii je způsobena vzplanutím oděvu při kontaktu s otevřeným ohněm.<ref>{{cite book|last=Gupta|title=Textbook of Surgery|year=2003|publisher=Jaypee Brothers Publishers|isbn=978-81-7179-965-7|page=42|url=http://books.google.ca/books?id=eXZznFybjEwC&pg=PR42}}</ref> Záměrně způsobené popáleniny jsou rovněž časté a dochází k nim ve velké míře u mladých žen v důsledku domácího násilí a sebepoškozování.<ref name=Peck2012>{{cite journal|last=Peck|first=MD|title=Epidemiology of burns throughout the World. Part II: intentional burns in adults.|journal=Burns : journal of the International Society for Burn Injuries|date=2012 Aug|volume=38|issue=5|pages=630–7|pmid=22325849}}</ref><ref name=Epi2011/> |
|||
==Historie== |
|||
[[Image:Guillaume Dupuytren.jpg|right|Guillaume Dupuytren (1777-1835), který sestavil klasifikační stupnici popálenin|thumb]] |
|||
Již jeskynní malby z doby před více než 3500 lety dokládají existenci popálenin a jejich léčbu.<ref name=TBCChp1>{{cite book|editor=Herndon D|title=Total burn care|publisher=Saunders|location=Edinburgh|isbn=978-1-4377-2786-9|page=1|url=http://books.google.ca/books?id=nrG7ZY4QwQAC&printsec=frontcover|edition=4th|chapter=Chapter 1: A Brief History of Acute Burn Care Management}}</ref>Egyptský [[Smithův papyrus]] z roku 1500 př.n.l. popisuje léčbu popálenin za použití medu a masti z pryskyřice.<ref name=TBCChp1/>V průběhu staletí byly využívány i mnohé další způsoby léčby - Číňané podle zpráv z roku 600 př.n.l. používali čajové lístky, [[Hippokratés]] roku 400 př.n.l. popsal využití prasečího sádla a octa a [[Celsus]] v roce 100 n.l. účinky vína a [[myrhy]]. <ref name=TBCChp1/> Francouz [[Ambroise Paré]], původně holič, později ranhojič a chirurg, byl prvním, kdo na počátku 16. století popsal různé stupně popálení.<ref name=David2012>{{cite book|last=Song|first=David|title=Plastic surgery.|publisher=Saunders|location=Edinburgh|isbn=9781455710553|page=393.e1|url=http://books.google.ca/books?id=qMDwwF8vsSEC&pg=PA393-IA3|edition=3rd ed.}}</ref> [[Guillaume Dupuytren]] rozšířil v roce 1832 tuto klasifikaci na šest stupňů závažnosti.<ref>{{cite book|last=Wylock|first=Paul|title=The life and times of Guillaume Dupuytren, 1777-1835|year=2010|publisher=Brussels University Press|location=Brussels|isbn=9789054875727|page=60|url=http://books.google.ca/books?id=OWrznUOS1agC&pg=PA60}}</ref><ref name=TBCChp1/> |
|||
První nemocnice zaměřující se na ošetření popálenin byla otevřena roku 1843 v anglickém Londýně; další rozvoj popáleninové péče nastal na konci 19. a počátku 20. století.<ref name=TBCChp1/><ref name=David2012/> Během první světové války vypracovali [[Henry Drysdale Dakin|Henry D. Dakin]] a [[Alexis Carrel]] pravidla pro čištění a dezinfekci popálenin a otevřených poranění za použití roztoku [[chlornanu sodného]], což výrazně přispělo ke snížení mortality.<ref name=TBCChp1/> Ve 40. letech 20. století byla obecně uznána důležitost provedení včasných excizí a kožních štěpů a přibližně ve stejné době byla vyvinuta tekutinová resuscitace a předpisy k jejímu provedení.<ref name=TBCChp1/> V 70. letech 20. století pak vědci prokázali význam hypermetabolického stavu obvykle následujícího po utrpění rozsáhlých popálenin.<ref name=TBCChp1/> |
|||
==Odkazy== |
|||
{{Reflist|2}} |
|||
;Poznámky |
|||
*{{cite book|title=National Burn Repository|year=2012|publisher=American Burn Association|url=http://www.ameriburn.org/2012NBRAnnualReport.pdf}} |
|||
==Externí odkazy== |
|||
{{Commons category|burns}} |
|||
{{Link FA|ru}}<!-- Old article --> |
|||
---- |
|||
'''Popáleniny''' ''(combustio)'' jsou [[poranění]] vznikající působením vysokých [[teplota|teplot]] na povrch těla, případně působením chemikálií, elektřiny či ozářením (speciálním případem je spálení při [[slunění]]). Hojení popálenin je velmi pomalé, vyšší stupně se často infikují a tvoří se při nich snadno zranitelné a znetvořující [[jizva|jizvy]]. |
'''Popáleniny''' ''(combustio)'' jsou [[poranění]] vznikající působením vysokých [[teplota|teplot]] na povrch těla, případně působením chemikálií, elektřiny či ozářením (speciálním případem je spálení při [[slunění]]). Hojení popálenin je velmi pomalé, vyšší stupně se často infikují a tvoří se při nich snadno zranitelné a znetvořující [[jizva|jizvy]]. |
||
Verze z 31. 7. 2014, 13:59
Popáleniny jsou typem poranění tkáně či kůže způsobeného teplem, elektřinou, chemickými látkami, třením nebo ozářením.[1] Popáleniny, které postihují pouze povrchovou vrstvu kůže, jsou známé jako povrchové neboli popáleniny prvního stupně. Když poškození pronikne do některé ze spodních vrstev, jedná se o popáleninu druhého stupně. Při popáleninách třetího stupně poranění postihuje všechny vrstvy kůže. Popáleniny čtvrtého stupně zasahují i do tkání nacházejících se hlouběji, například do svalstva nebo kostí.
Nutná léčba závisí na závažnosti popáleniny. Povrchové popáleniny je možné léčit jednoduchými analgetiky, zatímco ty závažnější mohou vyžadovat delší léčbu ve specializovaných popáleninových střediscích. Ochlazení vodou z vodovodu může pomoci od bolesti a zmírnit poškození; dlouhodobé vystavení jejím účinkům však může mít za následek sníženou tělesnou teplotu. Popáleniny postihující část kožní vrstvy mohou vyžadovat vyčištění mýdlem a vodou a následné obvázání. Není zcela jasné, jak léčit puchýře, ale pravděpodobně nejrozumnější je ponechat je netknuté. Popáleniny postihující celou tloušťku kůže vyžadují chirurgické ošetření, například transplantaci kožního štěpu. Při rozsáhlých popáleninách je často nutné podávat velké množství nitrožilních tekutin, protože následná zánětlivá reakce způsobí významné ztráty kapilárních tekutin a edém. Nejběžnější komplikace při popálení souvisí s infekcí.
Ačkoli rozsáhlé popáleniny mohou být smrtelné, moderní způsoby ošetřování vyvinuté od roku 1960 výsledky léčby výrazným způsobem zlepšily, zvláště u dětí a mladých dospělých.[2] V celosvětovém měřítku každoročně v důsledku popálenin vyhledá lékařskou péči přibližně 11 miliónů osob, přičemž na následky popálenin zemře 300 000 z nich.[3] Ve Spojených státech na následky zranění způsobených popáleninami umírají přibližně 4 % osob hospitalizovaných v popáleninových střediscích.[4] Dlouhodobé výsledky primárně souvisí s rozsahem popálenin a věkem postižené osoby.
Příznaky a symptomy
Charakteristika popálenin souvisí s jejich hloubkou. Povrchové popáleniny způsobují bolest trvající dva či tři dny, následovanou v příštích dnech olupováním kůže.[5][6] Osoby se závažnějšími formami popálenin mohou zakoušet nepříjemné pocity nebo si stěžovat na pocit tlaku spíše než na bolest. Popáleniny postihující celou tloušťku kůže mohou být zcela necitlivé na lehký dotek nebo píchnutí.[6] Zatímco povrchové popáleniny jsou typicky červené barvy, těžké popáleniny mohou být růžové, bílé nebo černé.[6] Popáleniny okolo úst nebo spálené chloupky v nose mohou být příznakem popálení dýchacích cest, tyto nálezy však neurčují diagnózu definitivně.[7] Mezi závažnější příznaky patří dýchavičnost, chrapot a stridor nebo sípání.[7] Svědění je běžné během procesu hojení, objevuje se až u 90 % dospělých a téměř u všech dětí.[8] Po zranění elektrickým proudem mohou dlouhou dobu přetrvávat pocity necitlivosti či mravenčení.[9] Popáleniny mohou rovněž způsobit emocionální a psychický stres.[3]
| Typ[10] | Postižené vrstvy | Vzhled | Struktura | Vnímání bolesti | Doba hojení | Prognóza | Příklad |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Povrchové popáleniny (první stupeň) | Epidermis[5] | Zčervenání bez puchýřů[10] | Suchá | Bolestivé[10] | 5-10 dnů[10][11] | Dobře se hojící;[10] Opakovaný úžeh zvyšuje riziko rakoviny kůže později v životě[12] | 
|
| Povrchové popáleniny postihující část kožní vrstvy (druhý stupeň) | Šíří se do povrchové (papilární) kožní vrstvy[10] | Zarudnutí se zřetelnými puchýři. Pod tlakem blednou.[10] | Vlhká[10] | Velmi bolestivé[10] | méně než 2–3 týdny[10][6] | Lokální infekce/zánět podkožních buněk, ale obvykle žádné zjizvení[6] |
|
| Hluboké popáleniny postihující část kožní vrstvy (druhý stupeň) | Šíří se do hluboké (retikulární) vrstvy kůže[10] | Žlutá nebo bílá barva. Méně blednoucí. Mohou se tvořit puchýře.[10] | Poměrně suchá[6] | Tlak a nepříjemné pocity[6] | 3–8 týdnů[10] | Zjizvení, stažení (mohou vyžadovat excizi a implantaci kožního štěpu)[6] | 
|
| Popáleniny zasahující celou vrstvu kůže (třetí stupeň) | Šíří se do celé kožní vrstvy[10] | Nepoddajné, bílá/hnědá barva[10] Pod tlakem nebělají[6] | Ztuhlé, kožovité[10] | Nebolestivé[10] | Dlouhodobá (měsíce) a neúplná[10] | Zjizvení, stažení, amputace (doporučuje se včasná excize)[6] | 
|
| Čtvrtý stupeň | Zasahuje celou vrstvu kůže až na spodní tukovou a svalovou tkáň a kost[10] | Černá barva; zuhelnatění s příškvary | Suchá | Nebolestivé | Vyžadují excizi[10] | Amputace, výrazné funkční postižení a v některých případech smrt.[10] | 
|
Příčiny
Popáleniny jsou způsobovány řadou externích zdrojů klasifikovaných jako tepelné, chemické, elektrické a radiační (záření).[13] Ve Spojených státech jsou nejběžnějšími příčinami popálenin oheň nebo plamen (44 %), opaření (33 %), horké předměty (9 %), elektřina (4 %) a chemické látky (3 %).[14] K převážnému počtu popálenin (69 %) dochází doma nebo v práci (9 %)[4] a většinou v důsledku nehody, ve 2 % následkem útoku jiné osoby a v 1-2 % v důsledku pokusu o sebevraždu.[3] Tyto zdroje mohou způsobit také inhalační poranění dýchacích cest a/nebo plic, k čemuž dochází v přibližně 6 % případů.[15]
Popáleniny se běžněji vyskytují u chudších vrstev obyvatelstva. Kouření je rizikovým faktorem, konzumace alkoholu nikoliv. Popáleniny související s ohněm jsou obecně běžnější v zemích s chladnějším podnebím.[3]Mezi specifické rizikové faktory v rozvojových zemích patří vaření na otevřeném ohni či na podlaze[1] a vývojové poruchy u dětí a chronická onemocnění u dospělých.[16]
Tepelné popáleniny
Ve Spojených státech jsou oheň a horké tekutiny nejčastější příčinou popálenin.[15] V případech domácích požárů s následkem smrti je v 25 % příčinou kouření a ve 22 % topná zařízení.[1] K téměř polovině zranění dochází v důsledku snahy s požárem bojovat.[1] Opaření je způsobováno horkými tekutinami či plyny a nejběžněji k němu dochází prostřednictvím kontaktu s horkými nápoji, vodou z vodovodu o vysoké teplotě při koupeli a sprchování, horkým olejem na vaření nebo párou.[17] Opařeniny jsou nejběžnější u dětí mladších pěti let,[10] přičemž ve Spojených státech a Austrálii tyto případy tvoří až dvě třetiny celkového počtu všech případů popálenin.[15] Kontakt s horkými předměty je příčinou přibližně 20-30 % případů popálenin u dětí.[15] Opařeniny jsou obecně popáleninami prvního či druhého stupně, mohou však dosáhnout i stupně třetího, zvláště v případech dlouhodobějšího kontaktu s horkou tekutinou.[18] Pyrotechnika je běžnou příčinou popálenin během prázdnin v mnoha zemích.[19] Zvláštnímu riziku jsou v tomto případě vystaveni dospívající muži.[20]
Chemické popáleniny
Chemické látky stojí za 2 až 11 % všech popálenin a přispívají až ke 30 % úmrtí na následky popálenin.[21] Může je způsobit až 25 000 chemických látek,[10] z nichž většina je buď silnou zásadou (55 %) nebo silnou kyselinou (26 %).[21] K většině popálenin s následkem smrti dochází v důsledku požití.[10] Mezi běžné látky patří mimo jiné kyselina sírová obsažená v čisticích prostředcích na toalety, chlornan sodný obsažený v bělidlech a halogenované uhlovodíky obsažené v odlakovačích.[10] Kyselina fluorovodíková může způsobit obzvlášť hluboké popáleniny, které se mohou projevit až po určitém čase po vystavení této látce.[22] Kyselina mravenčí může vyvolat rozpad značného množství červených krvinek.[7]
Elektrické popáleniny
Elektrické popáleniny či zranění jsou klasifikovány jako popáleniny způsobené proudem vysokého napětí (1000 voltů či více), nízkého napětí (méně než 1000 voltů) nebo jako popáleniny způsobené vysokým žárem elektrického oblouku.[10] Nejběžnějšími příčinami elektrických popálenin u dětí jsou elektrické šňůry (60 %) následované elektrickými zásuvkami (14 %).[15] Elektrickou popáleninu může způsobit i blesk.[23] Mezi rizikové faktory týkající se zasažení bleskem patří aktivity ve volné přírodě, například horolezectví, golf, lovecký sport a práce mimo budovy.[9]Úmrtnost na zasažení bleskem je přibližně 10 %.[9]
Ačkoli poranění elektřinou mají za následek primárně popáleniny, mohou způsobit také zlomeniny či dislokace , jež jsou důsledkem tupého traumatu nebo svalových kontrakcí.[9] U zranění vysokým napětím může dojít zejména k vnitřním poraněním, jejichž rozsah tudíž nelze posoudit pouhým prohlédnutím kůže.[9]Kontakt s proudem o nízkém i vysokém napětí může způsobit srdeční arytmii nebo zástavu srdce.[9]
Radiační popáleniny
Radiační popáleniny mohou být způsobeny dlouhodobým vystavením ultrafialovému záření (například ze slunce, v soláriích nebo při obloukovém svařování) či ionizujícím zářením (například ozařování, rentgen nebo radioaktivní spad).[24] Vystavení slunečnímu záření je nejběžnější příčinou radiačních popálenin a nejběžnější příčinou povrchových popálenin celkově.[25] Existují výrazné odchylky v tom, jak snadno se lidé spálí na slunci, a to na základě typu jejich kůže.[26] Účinky ionizujícího záření na kůži závisí na množství záření, jemuž byla jistá oblast těla vystavena - k vypadávání vlasů dochází po 3 Gy, k zarudnutí po 10 Gy, k olupování vlhké kůže po 20 Gy a k nekróze po 30 Gy.[27] K zarudnutí, pokud se objeví, může dojít až po určitém čase po vystavení záření.[27]Radiační popáleniny se léčí stejně jako popáleniny ostatní.[27] K popáleninám mikrovlnami dochází při tepelném ohřívání v mikrovlnných troubách.[28] Ačkoli zranění může způsobit vystavení trvající i jen dvě vteřiny, obecně k těmto případům běžně nedochází.[28]
Neúrazové popáleniny
U osob hospitalizovaných s popáleninami v důsledku opaření či ohně jsou 3Šablona:Endash10 % z nich oběťmi útoku.[29] Mezi důvody patří týrání dětí, osobní spory, týrání druhého z manželů, týrání starších osob a obchodní spory.[29] Poranění v důsledku ponoření či opaření může naznačovat týrání dětí.[18] K takovému poranění dochází, když je končetina nebo dolní část těla (hýždě nebo hráz) držena pod povrchem horké vody.[18] Poranění má obvykle ostrý horní okraj a často je symetrické.[18] Mezi další vysoce rizikové příznaky potenciálního týrání patří obvodové popáleniny, absence stop po vystříknutí, popáleniny s plošně stejnou hloubkou a souvislost s jinými příznaky zanedbávání či týrání.[30]
Upalování nevěst, určitá forma domácího násilí, se objevuje v některých kulturách (například v Indii) - žena je upálena manželem nebo jeho rodinou za to, že nepřinesla dostatečné věno.[31][32] V Pákistánu představují popáleniny kyselinou 13 % úmyslně způsobených popálenin a často s domácím násilím také souvisí.[30] Sebeupálení (zapálení sebe sama jako forma protestu) je rovněž relativně běžné mezi indickými ženami.[3]
Patofyziologie
Při teplotách vyšších než 44 °C (111 °F) začínají bílkoviny ztrácet svůj trojrozměrný tvar a rozpadají se.[33] To má za následek poškození buněk a tkání.[10] Mnohé z přímých důsledků popálenin způsobují narušení normálních funkcí kůže.[10] Patří mezi ně narušení citlivosti kůže, schopnost zabraňovat ztrátám vody odpařováním a schopnost regulace tělesné teploty.[10] Narušení buněčných membrán způsobuje, že buňky do mezibuněčného prostoru uvolňují draslík a přijímají vodu a sodík.[10]
U velkých popálenin (více než 30 % celkového povrchu těla) dochází k výrazné zánětlivé reakci.[34] Ta má za následek uvolňování zvýšeného množství tekutin z kapilár[7] a následný otok tkání.[10] To způsobuje ztrátu celkového objemu krve a zbývající krev je poznamenána výraznou ztrátou plazmy, což vede k její koncentraci.[10] Nefungující přísun krve do orgánů, jako jsou ledviny a gastrointestinální trakt, může mít za následek selhání ledvin a žaludeční vředy.[35]
Zvýšená hladina katecholaminů a kortizolu může mít za následek hypermetabolický stav, který trvá někdy celé roky.[34] To souvisí se zvýšeným minutovým srdečním objemem, zvýšeným metabolismem, zrychlenou srdeční frekvencí a sníženou imunitou.[34]
Diagnóza
Popáleniny lze klasifikovat podle hloubky, mechanismu poranění, rozsahu a souvisejících poranění. Nejběžněji používaná klasifikace je založena na hloubce poranění. Hloubka popáleniny se obvykle určuje prostřednictvím vyšetření, ačkoli lze využít i biopsii.[10] Přesně určit hloubku popáleniny prostřednictvím jediného vyšetření může být složité, nezbytná mohou být opakovaná vyšetření v průběhu několika dnů.[7] U osob s bolestmi hlavy nebo znaky závratě a popáleninami způsobenými ohněm by měla být uvážena otrava oxidem uhelnatým.[36] V úvahu připadá i otrava kyanidem.[7]
Rozsah
Rozsah popáleniny se měří jako procento celkové plochy povrchu těla (angl. TBSA) postiženého popálením části či celé vrstvy kůže.[10] Popáleniny prvního stupně, které jsou pouze červené barvy a netvoří puchýře, do tohoto odhadu zahrnovány nejsou.[10] Většina popálenin (70 %) postihuje méně než 10 % celkového povrchu těla.[15]
Existuje řada způsobů určení celkové plochy povrchu těla, včetně „pravidla devíti“, Lundovy a Browderovy mapy a odhadů vycházejících z velikosti dlaně postiženého.[5] Pravidlo devíti je snadno zapamatovatelné, je však přesné pouze v případě osob starších 16 let věku.[5] Přesnější odhady lze stanovit za použití Lundovy a Browderovy mapy, která bere v potaz odlišné proporce částí těla u dospělých a u dětí.[5] Velikost otisku ruky dané osoby (včetně dlaně a prstů) je přibližně 1 % celkového povrchu jejího těla.[5]
Závažnost
| Lehké | Středně těžké | Těžké |
|---|---|---|
| Dospělý <10 % TBSA | Dospělý 10-20 % TBSA | Dospělý >20 % TBSA |
| Mladý či starý < 5 % TBSA | Mladý či starý 5-10 % TBSA | Mladý či starý >10 % TBSA |
| popálenina <2 % celé vrstvy kůže | popálenina 2-5 % celé vrstvy kůže | popálenina >5 % celé vrstvy kůže |
| Poranění vysokým napětím | Popálenina vysokým napětím | |
| Možné inhalační poranění | Prokázané inhalační poranění | |
| Obvodová popálenina | Výrazné popálení tváře, kloubů, rukou či chodidel | |
| Jiné zdravotní problémy | Související zranění |
Za účelem zjištění potřeby předání popáleného na specializovanou popáleninovou jednotku navrhla Americká asociace pro popáleniny uvedený klasifikační systém. V rámci tohoto systému lze popáleniny klasifikovat jako těžké, středně těžké a lehké. Toto hodnocení se opírá o řadu faktorů, včetně celkového rozsahu postiženého povrchu těla, postižení konkrétních anatomických oblastí, věku popálené osoby a souvisejících zranění.[36] Lehké popáleniny lze typicky léčit doma, středně těžké popáleniny se často léčí v nemocnici a na těžké popáleniny se soustředí v popáleninových střediscích.[36]
Prevence
Historicky lze považovat polovinu případů popálenin za odvratitelnou.[1] Programy na prevenci popálenin výrazně snížily počet případů vážných popálenin.[33] Mezi preventivní opatření patří omezení teploty horké vody, detektory kouře, hasicí protipožární systémy, řádná konstrukce budov a žáruvzdorný oděv.[1] Odborníci doporučují nastavit ohřívače vody na méně než 48,8 °C (119,8 °F).[15] K dalším opatřením k prevenci opařenin patří používání teploměrů ke změření teploty vody koupele a ochranných krytů proti rozstříknutí u sporáků.[33] Ačkoli účinek regulace pyrotechniky je nejasný, existují předběžné důkazy o její prospěšnosti,[37] zejména u doporučení omezení prodeje pyrotechniky dětem.[15]
Léčba
Resuscitace začíná posouzením stavu a stabilizací dýchacích cest, dýchání a oběhových funkcí dané osoby.[5] Pokud je podezření na inhalační zranění, může být zapotřebí včasná intubace.[7] Následuje ošetření samotné popáleniny. Lidé s rozsáhlými popáleninami mohou být do příjezdu do nemocnice zabaleni do čistých prostěradel.[7] Jelikož jsou popáleniny náchylné k infekci, měla by být popálená osoba přeočkována proti tetanu, pokud v posledních pěti letech nebyla imunizována.[38] Ve Spojených státech je 95 % osob s popáleninami přijatých na pohotovosti ošetřeno a propuštěno; zbylých 5 % případů vyžaduje hospitalizaci.[3] U těžkých popálenin je důležitý včasný přísun potravy.[34] Přetlaková kyslíková terapie může být užitečným doplňkem tradičních způsobů léčby.[39]
Nitrožilní tekutiny
U osob se špatným zásobováním tkání tekutinami by měly být podávány dávky isotonického krystaloidního roztoku.[5] U dětí s popáleninami na více než 10-20 % povrchu těla a u dospělých s popáleninami na více než 15 % povrchu těla by měla následovat formální tekutinová resuscitace a monitorování stavu.[5][40][41] U osob s popáleninami na více než 25 % povrchu těla by se s tímto postupem mělo začít ještě před hospitalizací v nemocnici.[40] Parklandovo pravidlo může pomoci určit objem nitrožilních tekutin potřebných po dobu prvních 24 hodin. Pravidlo vychází z postižené části celkové plochy povrchu těla a hmotnosti daného jednotlivce. Polovina tekutin má být podána během prvních 8 hodin a zbytek během následujících 16 hodin. Časový rámec je vypočten od doby vzniku popáleniny, nikoli od doby zahájení tekutinové resuscitace.Děti potřebují doplňující podpůrnou tekutinu obsahující glukózu.[7] Osoby s inhalačními zraněními rovněž vyžadují více tekutin.[42] Ačkoli nedostatečná tekutinová resuscitace může způsobit problémy, přílišná resuscitace pomocí tekutin může být také škodlivá.[43] Parklandovo pravidlo je pouze vodítkem - infuze by měly být ideálně upraveny podle objemu vyloučené moči na >30 ml/h u dospělých nebo >1ml/kg u dětí a středního arteriálního tlaku vyššího než 60 mmHg.[7]
Ačkoli je často používán laktátový Ringerův roztok, neexistují důkazy pro to, že by byl vhodnější než běžný fyziologický roztok.[5] Krystaloidní roztoky se zdají být stejně vhodné jako koloidní tekutiny, jelikož jsou ale koloidy dražší, nedoporučují se.[44] Krevní transfúze jsou nutné jen vzácně.[10] Typicky se doporučují pouze tehdy, pokud hladina hemoglobinu klesne pod 60-80 g/l (6-8 g/dl)[45] v důsledku rizika souvisejících komplikací.[7] Popálenou kůží mohou být v případě potřeby vedeny nitrožilní katétry nebo lze použít nitrokostní infuze.[7]
Péče o ránu
Včasné ochlazení (do 30 minut od popálení) zmírňuje bolest a hloubku popáleniny, je ale třeba dát pozor na to, aby přílišné chlazení nezapříčinilo podchlazení pacienta.[10][5] K ochlazení by měla být použita voda chladná 10–25 °C (50,0–77,0 °F), nikoli ledová, neboť ta by mohla přispět ke zhoršení poranění.[5][33] Chemické popáleniny mohou vyžadovat rozsáhlé výplachy.[10] Očištění mýdlem a vodou, odstranění mrtvé tkáně a použití obvazů jsou důležitými aspekty péče o ránu. Pokud dojde ke vzniku intaktních puchýřů, není jasné, jak by se v takovém případě mělo postupovat. Některé předběžné důkazy podporují jejich ponechání v intaktním stavu. Popáleniny druhého stupně by měly být po dvou dnech znovu zkontrolovány.[33]
U léčby popálenin prvního a druhého stupně existuje málo kvalitních důkazů pro to, jaký typ obvazu by měl být použit.[46][47] Popáleniny prvního stupně je vhodné a rozumné léčit bez obvazů.[33] Ačkoli jsou často doporučována místně působící antibiotika, existuje jen málo důkazů na podporu jejich používání.[48] Ani sulfadiazin stříbrný (typ antibiotika) není doporučován, neboť potenciálně prodlužuje dobu hojení.[47] Ve prospěch používání obvazů obsahujících stříbro[49] nebo používání léčby pomocí řízeného podtlaku neexistuje dostatek důkazů.[50]
Léky
Popáleniny mohou být velice bolestivé a ke zvládání bolesti pak lze využít řadu různých prostředků. K těm patří jednoduchá analgetika (jako například ibuprofen a acetaminofen) a opiáty, jako kupříkladu morfium. Benzodiazepiny lze použít jako doplňkovou léčbu k analgetikům pro úlevu od úzkosti.[33] Během procesu hojení se mohou pro dosažení úlevy od svědění uplatnit i antihistaminika, masáže nebo transkutánní nervová stimulace.[8] Antihistaminika jsou však v těchto případech účinná pouze u 20 % osob.[51] Předběžné důkazy podporují využití gabapentinu[8]; jeho podání by mohlo být vhodné u pacientů, jejichž stav se po užívání antihistaminik nezlepšil.[52]
Nitrožilní podávání antibiotik se doporučuje před operačním zákrokem u pacientů s rozsáhlými popáleninami (>60 % TBSA).[53] Směrnice platné Šablona:K roku nedoporučují obecné využití antibiotik kvůli obavám ze vzniku rezistence na antibiotika[48] a zvýšeného rizika fungálních infekcí.[7] Předběžné důkazy ale naznačují, že antibiotika mohou zvýšit pravděpodobnost přežití u osob s rozsáhlými a hlubokými popáleninami.[48] Při prevenci nebo léčbě anémie u pacientů s popáleninami nebyla prokázána účinnost erytropoietinu.[7] Glukonát vápenatý působí jako specifický protilék u popálenin způsobených kyselinou fluorovodíkovou a lze jej použít nitrožilně a/nebo aplikovat místně.[22]
Chirurgický zákrok
Zranění vyžadující chirurgické uzavření rány kožním štěpem nebo lalokovou plastikou (obvykle jde o veškerá poranění s rozsahem větším než malá hluboce popálená plocha) by měla být ošetřena co nejrychleji.[54] Obvodové popáleniny končetin nebo hrudníku mohou vyžadovat neodkladné provedení uvolňujících nářezů zvaných escharotomie.[55] K té se přikračuje s cílem zabránit problémům krevního oběhu v dolní části končetin a dýchacím obtížím.[55] Není jisté, zda ji lze využít i při popálení krku nebo prstů.[55] Při popálení elektrickým proudem může být nezbytné provedení fasciotomie.[55]
Alternativní způsoby léčby
Už od dob starověku se při hojení ran používal med; ten může pomáhat i při léčbě popálenin prvního a druhého stupně.[56][57] Důkazy o účinnosti aloe vera nejsou přesvědčivé.[58] I když může pomáhat k úlevě od bolesti[11] a zpráva z roku 2007 dokonce přinesla předběžné důkazy o zkrácení doby hojení po jejím použití,[59] další hodnocení z roku 2012 nepotvrdilo, že by účinky aloe vera přinášely lepší výsledky než sulfadiazin stříbrný.[58]
Mnoho důkazů nesvědčí ani ve prospěch vitaminu E, který údajně pomáhá při léčbě keloidů a zjizvení.[60] Nedoporučuje se rovněž použití másla.[61] V nízkopříjmových zemích jsou popáleniny až ve třetině případů ošetřovány prostředky tradiční medicíny, k nimž patří využití vajec, bahna, listů nebo kravského trusu.[16] Chirurgické ošetření je v některých případech limitované s ohledem na nedostatečné finanční zdroje a nedostupnost léčby.[16] Existuje i celá řada dalších metod, kterých lze využít jako doplňkovou léčbu k lékům podávaným ke snížení procedurální bolesti a úzkostných stavů; patří k nim například terapie s využitím virtuální reality, hypnóza a behaviorální postupy jako jsou distrakční techniky.[52]
Prognóza
| TBSA | Úmrtnost |
|---|---|
| <10 % | 0,6 % |
| <10-20 % | 2,9 % |
| <20-30 % | 8,6 % |
| 30-40 % | 16 % |
| 40-50 % | 25 % |
| 50-60 % | 37 % |
| 60-70 % | 43 % |
| 70-80 % | 57 % |
| 80-90 % | 73 % |
| >90 % | 85 % |
| Inhalace | 23% |
Prognóza je horší u osob s rozsáhlými popáleninami, u starších osob a u žen.[10] Na prognózu mají vliv i případná poranění způsobená vdechnutím kouře, jiná závažná poranění (například zlomeniny dlouhých kostí) a závažná přidružená onemocnění (jako jsou choroby srdce, cukrovka, psychiatrická onemocnění nebo sebevražedné úmysly).[10] Z osob přijatých v popáleninových centrech ve Spojených státech umírají v průměru 4 %,[15] přičemž výsledek je vždy závislý na rozsahu popálení jedince. Například u pacientů s plochou popálení nižší než 10 % celkové plochy povrchu těla byla zaznamenána mortalita nižší než 1 %, zatímco u osob s popálením více než 90 % celkové plochy povrchu těla byla úmrtnost 85%.[62] V Afghánistánu osoby, které utrpěly popáleniny na více než 60 % těla, přežívají jen výjimečně.[15] K prognóze vývoje rozsáhlých popálenin bylo v minulosti používáno Bauxovo skóre; není ale příliš přesné a dnes se už v důsledku lepší péče téměř nepoužívá.[7] Skóre se určuje přidáním rozsahu popálení (% celkové plochy povrchu těla) k věku pacienta, což se víceméně rovná vyjádření rizika úmrtí.[7]
Komplikace
Vyskytnout se může celá řada komplikací, z nichž nejběžnější jsou infekce.[15] K těm dalším - seřazeným podle četnosti výskytu - patří pneumonie, zánět podkožních buněk, infekce močových cest a zástava dechu.[15] Rizikovými faktory infekce jsou popálení na více než 30 % povrchu těla, popáleniny v celé hloubce kůže, extrémní věk (přílišné mládí nebo stáří) a popáleniny zasahující dolní končetiny a hráz.[63] K pneumonii dochází nejčastěji zejména u osob, které utrpěly i inhalační poranění.[7]
Běžná je také anémie vzniklá v důsledku hlubokých popálenin na ploše těla přesahující 10 % povrchu těla.[5] Popáleniny elektrickým proudem mohou vést k takzvanému kompartmentovému syndromu či rabdomyolýze v důsledku rozpadu svalových vláken.[7] Vznik krevních sraženin v cévách dolních končetin byl zaznamenán u 6 až 25 % pacientů.[7] Hypermetabolický stav, který může přetrvávat až několik let po rozsáhlém popálení, může způsobit snížení hustoty kostí a úbytek svalové hmoty.[34] V důsledku popálení mohou vzniknout tzv. keloidy, a to zejména u osob nižšího věku s tmavou barvou pleti.[60] Děti mohou v důsledku popálení utrpět silné psychické trauma a dostavit se může i posttraumatická stresová porucha.[64] Zjizvení často působí výrazné změny vzhledu.[64] V zemích rozvojového světa mohou rozsáhlé popáleniny přivodit sociální izolaci, extrémní chudobu a také opuštění dětí jejich rodiči.[3]
Epidemiologie
V roce 2004 si celosvětově vyžádalo lékařské ošetření 11 miliónů případů popálení, jejichž následkem pak došlo ke 300 000 úmrtí.[3] To činí z popálenin čtvrtou nejčastější příčinu poranění, jíž předchází pouze srážka motorových vozidel, pády a násilí.[3] K přibližně 90 % popálení dochází v rozvojovém světě.[3] To se přičítá zčásti přeplněným obydlím a nepříliš bezpečným postupům při vaření a přípravě jídel.[3] Celkově dochází k téměř 60 % smrtících popálení v jihovýchodní Asii, a to při četnosti 11,6 případů na 100 000 obyvatel.[15]
V rozvinutém světě dosahuje úmrtnost dospělých mužů v důsledku popálení dvojnásobku téže hodnoty u žen. To je pravděpodobně způsobeno tím, že muži pracují v rizikovějších povoláních a věnují se mnohem rizikovějším aktivitám. V mnoha zemích rozvojového světa však ženy podléhají riziku dvojnásobně vyššímu než muži. Příčinou jsou nehody související s prostředím kuchyně a domácí násilí.[3] U dětí dochází k úmrtí na následky popálení více než desetkrát častěji v rozvojových zemích než v zemích rozvinutých.[3] Celkově řadíme popálení u dětí mezi jednu z patnácti hlavních příčin úmrtí.[1] Od 80. let 20. století do roku 2004 došlo v řadě zemí k poklesu počtu fatálních popálení i počtu popálení celkově.[3]
Rozvinuté země
Každoročně je ve Spojených státech ošetřeno kolem 500 000 popálení.[33] Tyto případy vedly v roce 2008 k přibližně 3300 úmrtí.[1] Většina případů popálení (70 %) a úmrtí na jeho následky byla zaznamenána u mužů.[4][10] Nejvyšší výskyt popálenin způsobených požárem byl zaznamenán u osob ve věku 18Šablona:Endash35 let, zatímco nejvyšší výskyt opaření byl doložen u dětí mladších pěti let a dospělých starších 65 let.[10]Popálení elektrickým proudem mají za následek přibližně 1000 úmrtí ročně.[66] V důsledku zasažení bleskem umírá každý rok kolem 60 lidí.[9] V Evropě se záměrně způsobené popáleniny vyskytují převážně u mužů středního věku.[29]
Rozvojové země
V Indii utrpí každoročně rozsáhlé popáleniny kolem 700 000 až 800 000 osob, jen mizivé procento se však léčí ve specializovaných popáleninových střediscích.[67] Nejvyšší počet popálených je mezi ženami ve věku 16–35 let.[67] Příčinou jsou zčásti ne zcela bezpečné prostředí kuchyní a volný oděv, typický pro tuto zemi.[67] Odhaduje se, že třetina všech popálení v Indii je způsobena vzplanutím oděvu při kontaktu s otevřeným ohněm.[68] Záměrně způsobené popáleniny jsou rovněž časté a dochází k nim ve velké míře u mladých žen v důsledku domácího násilí a sebepoškozování.[29][3]
Historie
Již jeskynní malby z doby před více než 3500 lety dokládají existenci popálenin a jejich léčbu.[2]Egyptský Smithův papyrus z roku 1500 př.n.l. popisuje léčbu popálenin za použití medu a masti z pryskyřice.[2]V průběhu staletí byly využívány i mnohé další způsoby léčby - Číňané podle zpráv z roku 600 př.n.l. používali čajové lístky, Hippokratés roku 400 př.n.l. popsal využití prasečího sádla a octa a Celsus v roce 100 n.l. účinky vína a myrhy. [2] Francouz Ambroise Paré, původně holič, později ranhojič a chirurg, byl prvním, kdo na počátku 16. století popsal různé stupně popálení.[69] Guillaume Dupuytren rozšířil v roce 1832 tuto klasifikaci na šest stupňů závažnosti.[70][2]
První nemocnice zaměřující se na ošetření popálenin byla otevřena roku 1843 v anglickém Londýně; další rozvoj popáleninové péče nastal na konci 19. a počátku 20. století.[2][69] Během první světové války vypracovali Henry D. Dakin a Alexis Carrel pravidla pro čištění a dezinfekci popálenin a otevřených poranění za použití roztoku chlornanu sodného, což výrazně přispělo ke snížení mortality.[2] Ve 40. letech 20. století byla obecně uznána důležitost provedení včasných excizí a kožních štěpů a přibližně ve stejné době byla vyvinuta tekutinová resuscitace a předpisy k jejímu provedení.[2] V 70. letech 20. století pak vědci prokázali význam hypermetabolického stavu obvykle následujícího po utrpění rozsáhlých popálenin.[2]
Odkazy
- ↑ a b c d e f g h Total burn care. Redakce Herndon D. 4th. vyd. Edinburgh: Saunders Dostupné online. ISBN 978-1-4377-2786-9. Kapitola Chapter 4: Prevention of Burn Injuries, s. 46.
- ↑ a b c d e f g h i Total burn care. Redakce Herndon D. 4th. vyd. Edinburgh: Saunders Dostupné online. ISBN 978-1-4377-2786-9. Kapitola Chapter 1: A Brief History of Acute Burn Care Management, s. 1.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o PECK, MD. Epidemiology of burns throughout the world. Part I: Distribution and risk factors. Burns : journal of the International Society for Burn Injuries. 2011 Nov, s. 1087–100. DOI 10.1016/j.burns.2011.06.005. PMID 21802856.
- ↑ a b c Burn Incidence and Treatment in the United States: 2012 Fact Sheet [online]. 2012 [cit. 2013-04-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m GRANGER, Joyce. An Evidence-Based Approach to Pediatric Burns. Pediatric Emergency Medicine Practice. 2009. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j Total burn care. Redakce Herndon D. 4th. vyd. Edinburgh: Saunders ISBN 978-1-4377-2786-9. Kapitola Chapter 10: Evaluation of the burn wound: management decisions, s. 127.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s BRUNICARDI, Charles. Schwartz's principles of surgery. 9th. vyd. New York: McGraw-Hill, Medical Pub. Division, 2010. ISBN 978-0-07-154769-7. Kapitola Chapter 8: Burns.
- ↑ a b c GOUTOS, I, Dziewulski, P; Richardson, PM. Pruritus in burns: review article.. Journal of burn care & research : official publication of the American Burn Association. 2009 Mar-Apr, s. 221–8. PMID 19165110.
- ↑ a b c d e f g MARX, John. Rosen's emergency medicine : concepts and clinical practice. 7th. vyd. Philadelphia: Mosby/Elsevier, 2010. ISBN 0-323-05472-2. Kapitola Chapter 140: Electrical and Lightning Injuries.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap Tintinalli, Judith E. Emergency Medicine: A Comprehensive Study Guide (Emergency Medicine (Tintinalli)). New York: McGraw-Hill Companies, 2010. ISBN 0-07-148480-9. S. 1374–1386.
- ↑ a b LLOYD, EC, Rodgers, BC; Michener, M; Williams, MS. Outpatient burns: prevention and care.. American family physician. 2012 Jan 1, s. 25-32. PMID 22230304.
- ↑ BUTTARO, Terry. Primary Care: A Collaborative Practice. [s.l.]: Elsevier Health Sciences, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-323-07585-5. S. 236.
- ↑ KOWALSKI, Caroline Bunker Rosdahl, Mary T. Textbook of basic nursing. 9th. vyd. Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-6521-3. S. 1109.
- ↑ National Burn Repository Pg. i
- ↑ a b c d e f g h i j k l m Total burn care. Redakce Herndon D. 4th. vyd. Edinburgh: Saunders Dostupné online. ISBN 978-1-4377-2786-9. Kapitola Chapter 3: Epidemiological, Demographic, and Outcome Characteristics of Burn Injury, s. 23.
- ↑ a b c FORJUOH, SN. Burns in low-and middle-income countries: a review of available literature on descriptive epidemiology, risk factors, treatment, and prevention.. Burns : journal of the International Society for Burn Injuries. 2006 Aug, s. 529–37. PMID 16777340.
- ↑ Training in paediatrics : the essential curriculum. Redakce Murphy, Catherine; Gardiner, Mark; Sarah Eisen. Oxford: Oxford University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-19-922773-0. S. 36.
- ↑ a b c d MAGUIRE, S, Moynihan, S; Mann, M; Potokar, T; Kemp, AM. A systematic review of the features that indicate intentional scalds in children.. Burns : journal of the International Society for Burn Injuries. 2008 Dec, s. 1072–81. PMID 18538478.
- ↑ PEDEN, Margie. World report on child injury prevention. Geneva, Switzerland: World Health Organization, 2008. Dostupné online. ISBN 978-92-4-156357-4. S. 86.
- ↑ World Health Organization. World report on child injury prevention [online]. Dostupné online.
- ↑ a b HARDWICKE, J, Hunter, T; Staruch, R; Moiemen, N. Chemical burns--an historical comparison and review of the literature.. Burns : journal of the International Society for Burn Injuries. 2012 May, s. 383–7. PMID 22037150.
- ↑ a b MAKAROVSKY, I, Markel, G; Dushnitsky, T; Eisenkraft, A. Hydrogen fluoride--the protoplasmic poison.. The Israel Medical Association journal : IMAJ. 2008 May, s. 381–5. PMID 18605366.
- ↑ EDLICH, RF, Farinholt, HM; Winters, KL; Britt, LD; Long WB, 3rd. Modern concepts of treatment and prevention of lightning injuries.. Journal of long-term effects of medical implants. 2005, s. 185–96. PMID 15777170.
- ↑ PRAHLOW, Joseph. Forensic pathology for police, death investigators, and forensic scientists. Totowa, N.J.: Humana, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-59745-404-9. S. 485.
- ↑ Kearns RD, Cairns CB, Holmes JH, Rich PB, Cairns BA. Thermal burn care: a review of best practices. What should prehospital providers do for these patients?. EMS World. 2013, s. 43–51. PMID 23393776.
- ↑ BALK, SJ, Council on Environmental, Health; Section on, Dermatology. Ultraviolet radiation: a hazard to children and adolescents.. Pediatrics. 2011 Mar, s. e791-817. PMID 21357345.
- ↑ a b c MARX, John. Rosen's emergency medicine : concepts and clinical practice. 7th. vyd. Philadelphia: Mosby/Elsevier, 2010. ISBN 0-323-05472-2. Kapitola Chapter 144: Radiation Injuries.
- ↑ a b KRIEGER, John. Clinical environmental health and toxic exposures. 2nd. vyd. Philadelphia, Pa. [u.a.]: Lippincott Williams & Wilkins, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-683-08027-8. S. 205.
- ↑ a b c d PECK, MD. Epidemiology of burns throughout the World. Part II: intentional burns in adults.. Burns : journal of the International Society for Burn Injuries. 2012 Aug, s. 630–7. PMID 22325849.
- ↑ a b Total burn care. Redakce Herndon D. 4th. vyd. Edinburgh: Saunders ISBN 978-1-4377-2786-9. Kapitola Chapter 61: Intential burn injuries, s. 689-698.
- ↑ JUTLA, RK, Heimbach, D. Love burns: An essay about bride burning in India.. The Journal of burn care & rehabilitation. 2004 Mar-Apr, s. 165–70. PMID 15091143.
- ↑ PEDEN, Margie. World report on child injury prevention. Geneva, Switzerland: World Health Organization, 2008. Dostupné online. ISBN 978-92-4-156357-4. S. 82.
- ↑ a b c d e f g h MARX, John. Rosen's emergency medicine : concepts and clinical practice. 7th. vyd. Philadelphia: Mosby/Elsevier, 2010. ISBN 978-0-323-05472-0. Kapitola Chapter 60: Thermal Burns.
- ↑ a b c d e Rojas Y, Finnerty CC, Radhakrishnan RS, Herndon DN. Burns: an update on current pharmacotherapy. Expert Opin Pharmacother. 2012, s. 2485–94. DOI 10.1517/14656566.2012.738195. PMID 23121414.
- ↑ HANNON, Ruth. Porth pathophysiology : concepts of altered health states. 1st Canadian. vyd. Philadelphia, PA: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams & Wilkins, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-60547-781-7. S. 1516.
- ↑ a b c d GARMEL, edited by S.V. Mahadevan, Gus M. An introduction to clinical emergency medicine. 2nd. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-521-74776-9. S. 216–219.
- ↑ JESCHKE, Marc. Handbook of Burns Volume 1: Acute Burn Care. [s.l.]: Springer, 2012. Dostupné online. ISBN 978-3-7091-0348-7. S. 46.
- ↑ The Washington manual of surgery. Redakce Klingensmith M. 5th. vyd. Philadelphia, Pa.: Lippincott Williams & Wilkins, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-7447-5. S. 422.
- ↑ CIANCI, P, Slade JB, Jr; Sato, RM; Faulkner, J. Adjunctive hyperbaric oxygen therapy in the treatment of thermal burns.. Undersea & hyperbaric medicine : journal of the Undersea and Hyperbaric Medical Society, Inc. 2013 Jan-Feb, s. 89–108. PMID 23397872.
- ↑ a b ENOCH, S, Roshan, A; Shah, M. Emergency and early management of burns and scalds.. BMJ (Clinical research ed.). 2009 Apr 8, s. b1037. PMID 19357185.
- ↑ HETTIARATCHY, S, Papini, R. Initial management of a major burn: II--assessment and resuscitation.. BMJ (Clinical research ed.). 2004 Jul 10, s. 101-3. PMID 15242917.
- ↑ JESCHKE, Marc. Handbook of Burns Volume 1: Acute Burn Care. [s.l.]: Springer, 2012. Dostupné online. ISBN 978-3-7091-0348-7. S. 77.
- ↑ ENDORF, FW, Ahrenholz, D. Burn management.. Current opinion in critical care. 2011 Dec, s. 601–5. PMID 21986459.
- ↑ PEREL, P, Roberts, I. Colloids versus crystalloids for fluid resuscitation in critically ill patients. Redakce Perel Pablo. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2012 Jun 13, s. CD000567. DOI 10.1002/14651858.CD000567.pub5. PMID 22696320.
- ↑ CURINGA, G, Jain, A; Feldman, M; Prosciak, M; Phillips, B; Milner, S. Red blood cell transfusion following burn.. Burns : journal of the International Society for Burn Injuries. 2011 Aug, s. 742–52. PMID 21367529.
- ↑ WASIAK, J, Cleland, H; Campbell, F; Spinks, A. Dressings for superficial and partial thickness burns.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2013 Mar 28, s. CD002106. PMID 23543513.
- ↑ a b Wasiak J, Cleland H, Campbell F. Dressings for superficial and partial thickness burns. Redakce Wasiak Jason. Cochrane Database Syst Rev. 2008, s. CD002106. DOI 10.1002/14651858.CD002106.pub3. PMID 18843629.
- ↑ a b c Avni T, Levcovich A, Ad-El DD, Leibovici L, Paul M. Prophylactic antibiotics for burns patients: systematic review and meta-analysis. BMJ. 2010, s. c241. DOI 10.1136/bmj.c241. PMID 20156911.
- ↑ STORM-VERSLOOT, MN, Vos, CG; Ubbink, DT; Vermeulen, H. Topical silver for preventing wound infection. Redakce Storm-Versloot Marja N. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2010 Mar 17, s. CD006478. DOI 10.1002/14651858.CD006478.pub2. PMID 20238345.
- ↑ DUMVILLE, JC, Munson, C. Negative pressure wound therapy for partial-thickness burns.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2012 Dec 12, s. CD006215. PMID 23235626.
- ↑ ZACHARIAH, JR, Rao, AL; Prabha, R; Gupta, AK; Paul, MK; Lamba, S. Post burn pruritus--a review of current treatment options.. Burns : journal of the International Society for Burn Injuries. 2012 Aug, s. 621–9. PMID 22244605.
- ↑ a b Total burn care. Redakce Herndon D. 4th. vyd. Edinburgh: Saunders ISBN 978-1-4377-2786-9. Kapitola Chapter 64: Management of pain and other discomforts in burned patients, s. 726.
- ↑ Total burn care. Redakce Herndon D. 4th. vyd. Edinburgh: Saunders ISBN 978-1-4377-2786-9. Kapitola Chapter 31: Etiology and prevention of multisystem organ failure, s. 664.
- ↑ JESCHKE, Marc. Handbook of Burns Volume 1: Acute Burn Care. [s.l.]: Springer, 2012. Dostupné online. ISBN 978-3-7091-0348-7. S. 266.
- ↑ a b c d ORGILL, DP, Piccolo, N. Escharotomy and decompressive therapies in burns.. Journal of burn care & research : official publication of the American Burn Association. 2009 Sep-Oct, s. 759–68. PMID 19692906.
- ↑ Jull AB, Rodgers A, Walker N. Honey as a topical treatment for wounds. Redakce Jull Andrew B. Cochrane Database Syst Rev. 2008, s. CD005083. DOI 10.1002/14651858.CD005083.pub2. PMID 18843679.
- ↑ WIJESINGHE, M, Weatherall, M; Perrin, K; Beasley, R. Honey in the treatment of burns: a systematic review and meta-analysis of its efficacy.. The New Zealand medical journal. 2009 May 22, s. 47-60. PMID 19648986.
- ↑ a b DAT, AD, Poon, F; Pham, KB; Doust, J. Aloe vera for treating acute and chronic wounds.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2012 Feb 15, s. CD008762. PMID 22336851.
- ↑ MAENTHAISONG, R, Chaiyakunapruk, N; Niruntraporn, S; Kongkaew, C. The efficacy of aloe vera used for burn wound healing: a systematic review.. Burns : journal of the International Society for Burn Injuries. 2007 Sep, s. 713-8. PMID 17499928.
- ↑ a b JUCKETT, G, Hartman-Adams, H. Management of keloids and hypertrophic scars.. American family physician. 2009 Aug 1, s. 253–60. PMID 19621835.
- ↑ COX, Carol Turkington, Jeffrey S. Dover ; medical illustrations, Birck. The encyclopedia of skin and skin disorders. 3rd ed.. vyd. New York, NY: Facts on File, 2007. Dostupné online. ISBN 9780816075096. S. 64.
- ↑ a b National Burn Repository, Pg. 10
- ↑ Textbook of pediatric emergency procedures. Redakce Young, Christopher King, Fred M. Henretig. 2nd. vyd. Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams & Wilkins, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-5386-9. S. 1077.
- ↑ a b ROBERTS, edited by Michael C. Handbook of pediatric psychology.. 4th. vyd. New York: Guilford, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-60918-175-8. S. 421.
- ↑ WHO Disease and injury country estimates [online]. 2009 [cit. 2009-11-11]. Dostupné online.
- ↑ EDLICH, RF, Farinholt, HM; Winters, KL; Britt, LD; Long WB, 3rd. Modern concepts of treatment and prevention of electrical burns.. Journal of long-term effects of medical implants. 2005, s. 511–32. PMID 16218900.
- ↑ a b c AHUJA, RB, Bhattacharya, S. Burns in the developing world and burn disasters.. BMJ (Clinical research ed.). 2004 Aug 21, s. 447–9. PMID 15321905.
- ↑ GUPTA. Textbook of Surgery. [s.l.]: Jaypee Brothers Publishers, 2003. Dostupné online. ISBN 978-81-7179-965-7. S. 42.
- ↑ a b SONG, David. Plastic surgery.. 3rd ed.. vyd. Edinburgh: Saunders Dostupné online. ISBN 9781455710553. S. 393.e1.
- ↑ WYLOCK, Paul. The life and times of Guillaume Dupuytren, 1777-1835. Brussels: Brussels University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9789054875727. S. 60.
- Poznámky
- National Burn Repository. [s.l.]: American Burn Association, 2012. Dostupné online.
Externí odkazy
Šablona:Commons category Šablona:Link FA
Popáleniny (combustio) jsou poranění vznikající působením vysokých teplot na povrch těla, případně působením chemikálií, elektřiny či ozářením (speciálním případem je spálení při slunění). Hojení popálenin je velmi pomalé, vyšší stupně se často infikují a tvoří se při nich snadno zranitelné a znetvořující jizvy.
Popáleniny jsou nejčastěji způsobeny ohněm (požáry, vypalování porostů, zábavní pyrotechnika), elektřinou (mládež, vznik elektrického oblouku při přelézání vagónů), kontaktem s horkým předmětem nebo vroucí tekutinou. Zvláště u dětí dochází často k opařením politím horkou polévkou či kávou při stržení ubrusu, stržením rychlovarné konvice a puštěním příliš horké vody z kohoutku.
Dělení popálenin
Podle závažnosti se popáleniny dělí do čtyř stupňů. Toto dělení se nedá vždy uplatnit bezprostředně po úrazu. Působením infekce, podchlazení a nevhodného ošetření se může popálenina postupně „prohloubit“. Razantní chlazení tekoucí vodou v prvních vteřinách po úrazu může snížit poškození až o jeden stupeň.
- I. stupeň – kůže je zarudlá, bez otoků, během hojení se odloupává (hojí se řádově dny)
- II. stupeň – rána je krytá puchýřem, který po určité době praská a odhaluje podkoží (hojí se týdny)
- Pozvolný rozvoj popáleniny II. stupně, způsobený přímým kontaktem s rozpálenou troubou. Do druhého dne se nedá odlišit od I. stupně
-
Stav po hodině -
Stav po dni -
Po dvou dnech se objevuje puchýř
- III. stupeň – kůže je bílá, nebolestivá, neboť nervová zakončení jsou zničena (hojí se týdny až měsíce)
- IV. stupeň – tkáň je zuhelnatělá (kůže je zcela zničena)
U třetího a čtvrtého stupně lze řicí, že se nezhojí nikdy, neboť jizva se smršťuje, praská a zvláště u rostoucího organismu je často nutné opakovaně operovat.
Popáleniny mohou být životu nebezpečné, zvláště pokud zasáhnou větší část těla (10 % povrchu těla zasaženo popáleninami alespoň II. stupně). Na jizvení jsou citlivé především obličej, dlaně, plosky nohou a pohlavní orgány.
Pro ohodnocení rozsahu popálení se v lékařství používá pravidlo jedenácti devítek - povrch těla je orientačně rozdělen na oblasti o rozsahu 9 % povrchu kůže takto:
- hlava
- horní část hrudníku (po bránici) a odpovídající horní část zad (zhruba po lopatky)
- horní končetina
- spodní část břicha a zad
- stehna
- bérce a chodidla
- zbývající 1 % tvoří genitál
První pomoc dospělí
Těžké popáleniny
Nejdůležitější je okamžitě přerušit působení tepla, odstranit zdroj jeho působení (důležité u opaření přes oděv, který musí být odstraněn co možná nejrychleji) a teplo z popáleniny co nejrychleji odvést ochlazením. Popálenou plochu je třeba ihned chladit oplachováním nebo proudem studené vody (na končetinách po dobu 10 až 15 minut), v nouzi i přiložením chladných předmětů. Zmírní to bolest a zabrání pronikání tepla do hloubky. Neustále sledujeme, zda nedochází k podchlazení.
Cokoli přiškvařené v ráně nevyndávat — nechat to až na odborné ošetření v nemocnici, aby se snížilo riziko infekce a rána nebyla dále poškozována. Prstýnky a hodinky pokud možno sundat hned — pak už to nepůjde kvůli otoku.
Těžce popálená místa je lépe ničím nekrýt a zajistit okamžitý transport do nemocnice. Pokud okamžitý transport není možný, a hrozí infekce rány (při těžkých popáleninách, kdy je kůže zničena), je možno popálená místa zakrýt sterilním obvazem, v nouzi lze použít přežehlenou bavlnu, téměř sterilní je i vnitřek složeného vyžehleného kapesníku. Zejména nepoužívat masti, vatu a jiné materiály, které by se mohly v ráně přichytit a jejich odstranění před ošetřením by mohlo být problematické. Ránu ničím nemažeme, nedotýkáme se okolí (popálenina je vnímavá na infekci).
Lehké popáleniny
Pouze při lehkých popáleninách — jen červená kůže nebo neporušené puchýře — chladit studenou vodou a zabezpečit sterilní krytí popáleniny. Okraje s neporušenou kůží možno ošetřit dezinfekcí. Podle stavu popálené osoby lze vyhledat lékařskou pomoc.
První pomoc děti
U dětí lze chladit maximálně 1–2 min, hrozí podchlazení. Ve většině případů je prvním postiženým hlavička, která představuje 20 % z celé plochy těla dítěte. Od pěti procent se u malých dětí rozvíjí popáleninový šok. Hlavičku a krk chladíme vždy, ale trup a stehna pouze jednorázově. Může totiž dojít k podchlazení, které má za následek prohloubení popálených ploch, nedokrvenost orgánů a hlavně poruchy srdeční.
Další viz PP u dospělých.
Nejdůležitější je včasnost zajištění odborné zdravotnické péče. V případě dětí mladší věkové kategorie do jedné hodiny. Jestliže je z jakýchkoli důvodů interval mezi poraněním a zajištěním adekvátní péče delší než jedna hodina, nastanou v organismu změny, které jsou nezvratné. Postižený pak do 48 hodin umírá.
Kolik času stačí k vytvoření hluboké popáleniny
Tabulka ukazuje, jak nebezpečným nástrojem je kohoutek s horkou vodou. Domácnost s dětmi a starými lidmi by měla svůj ohřívač nastavit maximálně na 49 stupňů Celsia.
| teplota tekutiny | čas |
| 70 stupňů | 2 sekundy |
| 53 stupňů | 1 minuta |
| 49 stupňů | 10 minut |
Opaření, které ohrožuje život dětí do dvou let
- těžké opaření nad 5 procent povrchu (1 procento je obrys dlaně pacienta)
- kritické opaření nad 15 procent povrchu
Děti jsou mnohem zranitelnější než dospělí, u nichž je jako těžké hodnoceno opaření 20 procent a jako kritické až 40 procent povrchu těla
Epidemiologie
- pro popálení je léčeno v průměru 1 % obyvatelstva ročně (97 % ambulantně, 3 % hospitalizováno)
- postižení dětí z celkového počtu představuje 40 %.
- až šedesát procent tvoří děti do dvou let věku.
Odborná péče
Existují možnosti použití kožních štěpů, kdy je odebrán drobný kousek kůže z nezasažené části těla, tento je ve speciálním zařízení zvětšen. Na svém místě je zpočátku udržován svorkami. Léčení je velmi bolestivé, hojící se kůže musí být natahována, aby se zabránilo zánětu a potřebě dalších kožních štěpů. Často na utlumení bolesti nestačí ani mohutné nasazení opiátů. V České republice se popáleninové centrum nachází v pražské nemocnici na Vinohradech, v Brně a v Ostravě.
Související články
Externí odkazy
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.