Aloe pravá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Aloe vera)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Aloe pravá

Aloe pravá (Aloe vera)
Aloe pravá (Aloe vera)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď: žlutokapovité (Xanthorrhoeaceae)
Rod: aloe (Aloe)
Binomické jméno
Aloe vera
(L.) Burm.f.
Synonyma

Aloe barbadensis (P. Mill.)
Aloe barbadensis var. chinensis
Aloe chinensis
Aloe elongata
Aloe flava
Aloe indica
Aloe lanzae
Aloe perfoliata var. barbadensis
Aloe perfoliata var. vera (L.)
Aloe vulgaris (Lam.)[1]
aloe pravá
léčivá aloe

Aloe pravá (Aloe vera) je jednoděložná, víceletá, stálezelená sukulentní rostlina. Extraktům z rostliny jsou připisovány nejrůznější léčivé účinky, ale většina nebyla nikdy přesvědčivě vědecky dokázána.[2][3][4][5]

Název[editovat | editovat zdroj]

Slovo aloe pochází z arabského slova alloeh, což znamená zářivá hořká látka.[zdroj?] Slovo vera pochází z latiny a znamená pravda nebo také (v tomto případě) pravá .[zdroj?]

Pro její léčivé schopnosti je v různých kulturách nazývaná mnohými přívlastky jako rostlina nesmrtelnosti, rostlina života, zázrak pouště, pramen věčného mládí, mlčící léčitelka nebo zázračná aloe či doktor v květináči. [zdroj?]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Aloe pravá je sukulentní rostlina, která zpravidla tvoří jen růžici listů nebo zkrácený stonek. Tato rostlina může dorůst do výšky až jeden metr.[6]

Podzemní část rostliny tvoří světle hnědé, vláknité a velmi silné kořeny. Kořeny rostliny jsou přizpůsobené pro růst na chudých půdách.

Listy jsou silně dužnaté a na povrchu hladké. Čepele listů jsou nejčastěji 40–50 cm dlouhé a 6–7 cm široké. Na okrajích listů jsou 10–20 mm dlouhé, tvrdé a ostré výběžky. Uvnitř listů je průhledný polotekutý gel. Listy jsou nejčastěji zbarveny do zeleno-šedé barvy a často se na nich vyskytují světlé skvrny. Listy spolu vytváří trsnaté růžice.[7]

Květy aloe jsou trubkovitého tvaru, obvykle žlutě nebo oranžově zbarveny. Květy jsou seskupeny v květenství na vysokém stvolu, který je větvený a může dorůstat až 90 cm. Květenstvím je hrozen.[8]

Doba kvetení rostliny: květen–červen

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Aloe obsahuje:steroidy, vitaminy (A, C, E, B1, B2, B3, B6, B12, niacin, cholin), minerály (hořčík, mangan, zinek, měď, chrom,vápník, sodík a draslík), aminokyseliny (isoleucin, arginin, serin, kyselina glutamová, glycin, prolin, leucin, glutamin a asparagin), glykosidy, lignin, saponiny, antrachinony (aloin a emodin), acemannon, polysacharidy ( nejdůležitější jsou cukry s dlouhým řetězcem, mezi ně patří glukóza, manóza nebo glukomanany), mastné kyseliny (cholesterol, kampersterol a beta-sitosterol)[7]

Léčivé účinky[editovat | editovat zdroj]

Látky obsažené v listech napomáhají při hojení ran a popálenin, kožních problémech jako jsou ekzémy, lupénka, vysušená pokožka. Aloe vera pomáhá i při problémech s mykózami, překyselením žaludku, paradentóze, tuberkulóze, cukrovce, mírní postup rakoviny střev apod.

Účinky Aloe vera se mohou změnit při nadměrném užívání na negativní, neboť při větším množství mohou být některé látky toxické.[8]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tato rostlina našla své využití už ve starém Egyptě, kdy ji ženy používaly ke zkrášlení pleti. Hojně byla také využívána k balzamování. Indiáni ze Střední a Severní Ameriky používali gel z aloe k léčbě popálenin a jako prevenci proti puchýřům.[9]

Dnes je Aloe vera hojně zpracovávána ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Přidává se do celé řady kosmetických přípravků, jako jsou šampóny, vody po holení, rtěnky, tělová mléka a hydratační krémy, ale je součástí i čistících prostředků, dětských plenek a latexových rukavic.

Aloe vera našla své uplatnění i v různých odvětvích medicíny: např. v oftalmologii(oční kapky), dentální hygieně (zubní pasty), dermatologii, gastroenterologii (léčení zánětu zažívacího ústrojí). V lékařství je používána k posilování imunitního systému, pokud nefunguje ve své optimální kapacitě.[7]

Rozšíření a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Aloe vera pochází pravděpodobně ze severní Afriky, Kanárských ostrovů a Kapverd. Roste však zplaněle také v západních Středomořských krajinách (ve Španělsku, Itálii) a pěstuje se s několika jinými druhy aloí i v jiných teplých zemích, např. v jižní Africe, na ostrovech Západoindických a ve východní Indii.[8]

Pěstování a rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Aloe pravá se pěstuje v mírném podnebném pásu jako pokojová rostlina. Tento druh je navíc populární v moderním zahradnictví a domácím lékařství.

Vyžaduje propustnou lehkou půdu s příměsí písku. Není náročná na zalévání ani na vlhkost vzduchu, ale vyžaduje dostatek slunečního záření. Tato rostlina je náchylná na chlad, a proto v zimním období nesmí teplota vzduchu klesnout pod 5°C.

Rozmnožuje se odnožemi, které se tvoří v letních měsících okolo mateřské rostliny. Rozmnožování je také možné řízkováním nebo výsadbou semen.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aloe vera na anglické Wikipedii a Echte Aloe na německé Wikipedii.

  1. NOVÁK, Jiří; POŘÍZ, Jindřich; MAŇAS, Michal, aj. Aloe vera (aloe vera) [online]. BioLib.cz, 2005-04-15 23:38:58 CET, rev. 2007-01-09 19:03:40 CET, [cit. 2009-12-05]. Dostupné online.  
  2. Ernst E(2000)."Adverse effects of herbal drugs in dermatology". Br J Dermatol143(5): 923–929. doi:10.1046/j.1365-2133.2000.03822.x. 
  3. Marshall JM(1990)."Aloe vera gel: what is the evidence?". Pharm J244: 360–362. 
  4. Boudreau MD, Beland FA(2006)."An Evaluation of the Biological and Toxicological Properties of Aloe Barbadensis (Miller), Aloe Vera". Journal of Environmental Science and Health Part C24: 103–154. 
  5. Vogler BK, Ernst E(Oct 1999)."Aloe vera: a systematic review of its clinical effectiveness". Br J Gen Pract49(447): 823–8. 
  6. a b BÜRKI, Moritz. Pokojové a nádobové rostliny pro byt i balkony: Velký obrazový atlas. Stručné charakteristiky a tabulky od A do Z. Praha : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1766-6. S. 52. (česky) 
  7. a b c GAGE, Diane. Aloe vera: Přírodní léčitel. Praha : Pragma, 1998. ISBN 80-7205-493-7. S. 23-77. (česky) 
  8. a b c FABEROVÁ, Lee. Aloe vera: Rostlina pro zdraví i krásu. Hojivé přírodní léčivo.. Praha : Fortuna Libri, 2008. ISBN 978-80-7321-491-3. S. 9-21, 57-65. (česky) 
  9. SUN, neznámý. Aloe vera: Zdraví, krása, kuchyně, recepty. Říčany : Sun, 2012. ISBN 978-80-7371-434-5. S. 7-16. (česky)