Wikipedista:Jvs/Jak psát o fikci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
< Wikipedista:Jvs

Kyberpunk (cyberpunk) je /svébytný, především literární/ žánr science fiction, který vznikl na začátku 80. let.

především literární směr

V kyberpunku hrají zásadní roli informační technologie, počítačové sítě a zejména umělá inteligence. Obvykle je popisována činnost hackerů v kyberprostoru --- pro hackery přirozenější svět než fyzické undergroundovém prostředí v dystopickém světě, ve kterém jsou všudypřítomné pokročilé drogy; společnost ovládají mafie a zbohatlické vrstvy zastoupené mamutími nadnárodními společnostmi.


// Vychází z několika základních bodů: ne z opotřebovaných robotů, kosmických lodí a moderních zázraků atomové energie, ale z kybernetiky, biotechniky a komunikačních sítí (STERLING: 1998, s. 11). [DPP - Pekařová]

// zatímco Verne ve svých dílech vyjadřoval úžas nad technickými vynálezy, kyberpunkeři považují technosféru za přirozené životní prostředí člověka, které nahradilo biosféru. Člověk se přizpůsobil, osvojil si podmínky pro přežití v této technicistní přírodě – stal se uživatelem technologie. A tento uživatelský vztah hrdinů k technice považuje Ondřej Neff za další charakteristický rys kyberpunku[1]. [DPP]

// Proměnu tematiky science fiction popsal O. Herec: Explózia utópie pokroku, nekonečnej cesty ľudstva do vesmíru a času, sa zrútila do seba a stala sa implóziou. Prevládajúcou tematikou SF sa stáva miniaturizácia, nanotechnológia, mikrobiológia, invázia techniky do ľudského tela a okupácia ducha chémiou, kyborgizácia človeka a poľudštenie stroja (HEREC: 2001, s. 173). [DPP]

// Autoři kyberpunku do svých děl přenesli některé prvky specifického života městských subkultur: především kulturu drog a život ze dne na den. Ivan Adamovič říká: Kyberpunk vypadá tak kontroverzně ne pro jeho vysoce rozvinutou technologii, ale pro jeho nízký styl života. Pro jeho punkový aspekt, pro jeho anti-autoritářství (ADAMOVIČ: 1991b, s. 54). [DPP]

Slovo hacker implikuje anarchii a pohrdání společností, stejně jako slovo punker, rozdíl je pouze ten, že hackeři nevyšli do ulic, vytvořili si své podsvětí, svou subkulturu, na síti. [DPP]

Autoři mísí prvky populární kultury a vytvářejí z nich pastiš s rysy science fiction, detektivky, milostné romance, akčního příběhu, westernu. Do textu prolíná hudba, film i reklama.[DPP]

Na konci devadesátých let dvacátého století vyhlásili někteří kritikové smrt kyberpunku. Jeho hranice se staly natolik nezřetelné, že ho není možné vymezit jako žánr.

V tomto světě příroda ustoupila technosféře.

Prostor kyberpunkových příběhů je svět blízké budoucnosti vykreslený v temných barvách. Působí chaoticky a vzbuzuje pocit marnosti, beznaděje.

Při popisu měst autoři kyberpunku navazují na dystopickou science fiction, na romány výstrahy: ulice zaplavené neonovým svitem reklam, šero způsobené smogem, všudypřítomný zápach odpadků, hniloba, špína, rozklad.

Jakkoli takto vykreslený obraz světa může celkově působit pesimisticky, postavy kyberpunku ho tak nevnímají. Žijí v symbióze s technikou, jsou do technosvěta plně integrovaní; jejich pocit vykořenění je pouze vnějškový, pramení z profesního selhání.

Boj se systémem nenastává:

Hrdinové kyberpunku odmítají majoritní kulturu i politické smýšlení, ale ačkoli se snaží zachovat si v boji o přežití jistou míru autonomie, nedaří se jim to. Ať jde o hlavní hrdiny příběhů nebo o subkultury kyberpunkového světa, postavení mimo společnost přijímají pasivně, dokonce se do ústraní uchylují dobrovolně. Punkový rys tak v kyberpunkových dílech vyznívá naprázdno.

Ondrej Herec vystihl postavení obyvatel kyberpunkového světa: V cyberpunku sú obyvatelia periférie sveta mocných, na ktorú sa premenili všetky svetové veľkomestá, iba tovarom, ktorý si firmy dočasne prenajímajú pre niektoré vlastnosti – mladosť, krásu, silu, teda zväčša fyzické (HEREC: 2001, s. 184). Postavy buď proti nadnárodním koncernům bojují, ale pak je jejich boj marný, anebo se naopak snaží stát se pro tyto koncerny dobrým tovarem, aby si vydělali na živobytí. Vnitřní struktury společností jsou nepřehledné a při pokusech zjistit, kdo je skutečným nositelem moci, hrdinové kyberpunku zjišťují, že žádné jádro neexistuje, že nositelem moci je systém sám.

William Gibson Bruce Sterling

Kyberpunk často charakterizuje nihilistický nádech s dotekem japonské kultury a hrdina s neotesaným pohledem na přetechnizovaný svět, většinou s kyberimplantáty po těle a čas od času ponořený v kyberprostoru. Kyberpunková literatura na rozdíl od klasické „tvrdé“ vědecké fikce často uplatňuje zápletku v detektivním duchu a typickým rysem je i textový záznam zběsilých akčních scén v duchu hollywoodské filmové produkce.

Lze však vysledovat i další typické odlišnosti kyberpunku od žánru sci-fi:

  • Děj se téměř vždy odehrává v blízké budoucnosti, většinou 10-50 let od současnosti.
  • Děj se většinou odehrává na Zemi nebo v blízkosti Země (na její orbitě, na Měsíci, maximálně ve Sluneční soustavě).
  • Děj obsahuje témata a problémy, které alespoň částečně zasahují do našeho současného života, kdy není potřeba přílišné abstrakce a představivosti, aby se čtenář s hrdiny, které je řeší, mohl ztotožnit. Některé nadnárodní koncerny známé v čase napsání díla ještě existují, o některých méně významných současných událostech se dozvídáme jejich osud, setkáváme se se staršími postavami, které se narodily ve stejné době jako my.
  • Prostředí, politická situace, apod. v kyberpunkové literatuře je většinou extrapolací ze současného stavu — jako by si autoři pokládali otázku „V co se naše společnost ze současného stavu vyvine za takových 20 (30, 50, …) let?“
  • V drtivé většině případů nejsou předmětem děje mimozemské bytosti či jejich kontakt s lidmi; ve značné části kyberpunkové literatury se s nimi ani nesetkáme.
  • Místo exotických mimozemšťanů se většinou setkáváme s umělou inteligencí obdařenými stroji, roboty, androidy, cyborgy, synthorgy anebo s lidmi s implantáty fyzické i mentální povahy (tzv. augmented reality), virtuálními/elektronickými osobnostmi, avatary a podobně.
  • Hlavní hrdina v kyberpunku nemusí nutně být kladný hrdina. Nemusí však být ani zcela záporný hrdina (Antihrdina) - často se setkáváme s „napůl“ kladným hrdinou/ morálně nejednoznačný/, u kterého (podle subjektivního pohledu každého jednotlivého čtenáře) nacházíme jednu či více vlastností, se kterými se neztotožňujeme. (Tento rys se může vyskytovat i u jiných literárních stylů, ale v kyberpunku je zvlášť markantní.)
  • V kyberpunku se většinou vyskytuje více ženských postav, nejsou žádnou výjimkou hlavní hrdinky.

Postavy žen v kyberpunku neplní podružnou úlohu, ale velmi často jsou motorem celého příběhu - dokonce je můžeme vídat v rolích bojovnic či tělesných strážkyň. Emancipace

  • Prostředí kyberpunkových děl jsou občas posazena na polarizované antitezi mezi úzkostlivě dokonalým elitním korporátním perfekcionismem a animalitou většinové anarchistické lůzy.


Postindustriální společnost

// To vše lze chápat i jako reakci na trapný fakt, že žánr sci-fi se začal stávat očividně sterilním, že v něm najednou bylo až příliš moc rutiny, ale i naivity. Proto se jej generace „nové vlny“ (Michael Moorcock, Philip Jose Farmer a další) snažila obrodit komplikovanějším stylem, jinak konstruovanými příběhy; a přitom nejen opouštěla tradiční klišé, ale i zcela vědomě vynechávala leccos z toho, na co byli čtenáři zvyklí. A také objevila a přijala mezi sebe J. G. Ballarda. Takto vznikla celá řada knih, které lze charakterizovat velmi stručně: mají mnohem blíže ke Kubrickovu Mechanickému pomeranči (1971) než k jeho Vesmírné odysei (1968).[Petříček / LN]

... To se pak projevilo, když začal [Gibson] sám psát a když prakticky okamžitě vyhmátl skrytý potenciál tohoto obtížně přežívajícího žánru. Uvědomil si, že je třeba změnit perspektivu: představme si, že se na současný svět elektronických zázraků podíváme očima obyvatele slumu ze špinavé ulice a pohledem kontrakultury. A že budeme pokročilou technologii konfrontovat s holým životem.

Vlivy

  • detektivní román drsné školy () // Petříček ???
  • film noir
  • postmoderna
  • [en] The genre's vision of a troubled future is often called the antithesis of the generally utopian visions of the future popular in the 1940s and 1950s.


// Cyberpunk is

“low life, high tech” -

hi-tech

asi ve významu

tj. "nové moderní/nablýskané tenchologie a starý špinavý/zločin život"


Ikarie: klasická sci-fi velmi málo si klade otázky o změnách živoním stylu [Ikarie], naivní a zastaralá


The very word cyberpunk is itself a fusion between cybernetics, the science and technology of the system, and punk, the philosophy of rebellion against the system. As a movement, it seeks to break down the black and white and paint the world in shades of grey, blurring the lines between natural and artificial, organic and mechanical, real and virtual.

" Samotné slovo cyberpunk je složenina obsahuje kybermetiku - vědu o systému - a punk. filosofii revolty proti systému. Jako hnutí, chce překonat černobílíé vidění a zobrazuje svět v odstínech šedé; rozostřuje hranice mezi přírodním a umělým, organickým a mechanickým, reálným a virtuálním. "


Historie

Slovo (kyberpunk) vymyslel spisovatel Bruce Bethke, který napsal stejnojmenný příběh. Kyberpunk je odvozený od slov kybernetika (věda o řízení, obvykle je spojována s informatikou a robotikou) a punk . Význam slova se však už objevil v různých pracích autorů čtyřicátých a padesátých let, kteří se zabývali strukturalizací technologické fikce a odcizením jedince v hi-tech vykonstruovaných megalopolích, jmenujme např. Samuel R. Delanyho. Mezi předchůdce kyberpunku patří také autoři literárního undergroundu - například William Burroughs. Ovšem až William Gibson v díle Neuromancer specifikoval hnutí a „zaobalil“ rašící kyberpunkovou kulturu z nahodilého povědomí v potuchu a mínění, jež význam kyberpunku pokryl. Dalším stěžejním dílem kyberpunku je román Bruce Sterlinga Schismatrix.

Vývoj

Kyberpunk trvale změnil tvář mainstreamové science fiction literatury a přispěl tomu, že zhruba od 90. let 20. století se kyberpunkové postupy a související témata (jako nanotechnologie a technologická singularita) staly její běžnou součástí. Mezi autory, kteří se pohybují mezi hranicemi různých žánrů a jsou silně ovlivněni právě kyberpunkem, patří například Neal Stephenson nebo Dan Simmons.

Kyberpunk se mezitím rozdělil do několika dalších podproudů, řízených většinou tou kterou vizí budoucnosti. Mezi některé „potomky“ kyberpunku patří například cypherpunk, biopunk, steampunk nebo postcyberpunk.

Spisovatelé kyberpunku

Čeští spisovatelé

  • Petr Heteša a Karel Veverka [DPP]
  • Jan Poláček [DPP]
  • po 2000: Martin Bastl [DPP], Jakub Macek [DPP]
  • Miroslav Žamboch - Líheň (1 - Smrt zrozená v Praze, 2 - Královna smrti)
  • Jiří Walker Procházka - navazující povídky Rox'n'roll, Pražský průnik, Kybernátor, Jackův konvoj [DPP]

Filozofie

//Vlastní výzkum//

Cyberpunk může být také jistým vyznáním nebo vírou. Kyberpunk reprezentuje mimo jiné (pokud vynecháme kyber-estetiku popsanou výše) také tzv. filozofii "High tech - Low life", která zjednodušeně staví technologii nad život. To může být pro některé lidi nestravitelnou představou, pro jiné zase jediným možným směrem evoluce lidstva.

S tím souvisí také mnoho dalších filozofických otázek. Pokud budeme postupně nahrazovat nemocné lidské orgány jejich uměle vytvořenými "protézami", může se stát, že se začnou (i když velmi pomalu) stírat rozdíly mezi lidmi a roboty. Tam už narazíme na problém, do jaké doby můžeme člověka považovat za robota a naopak - když člověka takřka bez zbytku organické tkáně považujeme za člověka, neměli bychom také robota/kyborga považovat za člověka? To, za co tuto zatím nezařazenou bytost považuje okolí (především ostatní lidé), je důležitější než cokoli jiného pro to, aby mohl existovat kyborg srovnatelný s člověkem.

Ačkoli je to zatím jen otázka kyberpunkových filmů, tak se orgány již skutečně nahrazují. Dělají se pokusy jako napojování malé kamery na oční nerv slepce a již skutečně lze vrátit úplně slepým lidem část zraku. Existují protézy řízené nervovými signály a provádějí se pokusy s umělým srdcem. Tyto operace se setkávají s poměrně velkým úspěchem. Proč by ale někdo chtěl rovnou vyměnit celé svoje tělo? Důvodem může být třeba strach ze stáří nebo přirozené smrti.

Toto je jen jedna ze zajímavých kyberpunkových otázek (tuto otázku konkrétně rozebírá několik filmů, například: Ghost in the Shell, nebo Immortel), které se možná časem přesunou i do reálného světa.

Odkazy

Externí odkazy / Literatura

(anglicky)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Jvs/Jak_psát_o_fikci&oldid=7698929“