Ch-25

Ch-25 (v kódu NATO: "AS-10 Karen") je střela typu vzduch-země krátkého dosahu vyvinuta Sovětským svazem v konstrukční kanceláři Zvezda (v současnosti ruská společnost Zvezda-Strela). Je určena k ničení stacionárních a mobilních pozemních cílů.

Přestože je střela v ruském letectvu dodnes využívána, nahradí ji zřejmě brzy modernější Ch-38M vyvinutá společností Raduga.

Vznik a vývoj

Zkušenosti s prvními ruskými řízenými střelami "vzduch-země" (Ch-23) nebyly zcela uspokojivé. Kromě nízké přesnosti raketa Ch-23 výrazně zatěžovala pilota. Ten se totiž musel věnovat současně pilotování letadla, navádění střely a v případě nutnosti ještě provádět bojové manévry. Vědecko-technický pokrok v oblasti mikroelektroniky a optiky v první polovině 70. let 20. století umožnil posun také ve vývoji řízených střel.

Testování nové rakety Ch-25 bylo zahájeno v roce 1973, kdy bylo z letadel Su-7BM a Su-17M vystřeleno celkem 12 exemplářů. Jelikož výsledky byly z hlediska přesnosti neuspokojivé, testy dále pokračovaly pomocí Su-17M2, který měl sofistikovanější zaměřovací zařízení. K dalším odpalům došlo v průběhu roku 1974 a testovaly se střelby i z MiGu-23BK (MiG-27K). Raketa Ch-25 byla zařazena do výzbroje 3. února 1976 a vyráběla se do roku 1983. Dne 13. srpna 1989 byly zavedeny její vylepšené verze Ch-25MP, Ch-25ML a Ch-25MR, které se vyráběly až do roku 1997.

Konstrukce a vlastnosti

Od svého předchůdce (Ch-23) zdědila střela Ch-25 pouze vnější vzhled a aerodynamický design.

V přední části se nachází naváděcí systém - laserový, radiolokační, rádiově-povelový, optický TV nebo infračervený. Následuje řídící systém a za ní vysoce výbušná bojová hlavice. V zadní části je umístěn raketový motor s bočními tryskami.^[1]

Nasazení

Sovětská válka v Afghánistánu

Od dubna 1986 bombardovaly sovětské Su-25 střelami Ch-25ML vchody do jeskyní, které využívaly afghánští mudžahedíni jako úkryty a sklady zbraní. Útoky byly prováděny z výšky až 8 km.^[2]

Invaze Iráku do Kuvajtu

Na začátku invaze do Kuvajtu ztratil Irák letadla Su-22 a MiG-23 po zásahu raketami země-vzduch ze systému MIM-23B (I-Hawk). K potlačení kuvajtské protivzdušné obrany použilo irácké letectvo střely Ch-25MP vystřelené z letadel Su-22.^[3]

Ruská intervence v Sýrii

V říjnu 2015 útočily ruské Su-24 na pozice militantů v Sýrii střelami Ch-25ML.^[4]

Varianty

Ch-25MP - protiradarová verze s pasivním radiolokačním systémem navedení, která nahrazovala Ch-27PS.
Ch-25MP - modernizovaná protiradarová verze s pasivním radiolokačním systémem navedení.
Ch-25mA - verze s aktivním radiolokačních systémem navedení.
Ch-25ML - laserem naváděná verze, která nahrazovala Ch-25.
Ch-25MR - verze s rádiovým povelovým systémem, která nahrazovala Ch-23.^[5]
Ch-25MT - verze s pasivním TV systémem navedení.
Ch-25MTP - verze s pasivním infračerveným systémem navedení.^[6]

Specifikace

	Ch-25	Ch-25ML	Ch-25МR	Ch-25МP
Výrobní označení	Izdělije 69	Izdělije 713	Izdělije 714	Izdělije 711 / Izdělije 712
Rok zavedení do výzbroje	1976	1981	1981	1981
Navádění	laserové	laserové	rádiově povelové	pasivní radiolokační
Motor	PRD-228	PRD-276
Efektivní dostřel minimální, km	3
Efektivní dostřel maximální, km	7	10	10	40
Kruhová odchylka, m	5-10	5-10	do 0,5 - 1	do 0,5 - 1
Rychlost nosiče při odpalu, km / h	700-1000	700-1250
Minimální výška odpalu, km	0,5	0,05
Maximální výška odpalu, km	4	5		12
Maximální rychlost střely	850	870	860	920
Délka, mm	3750	3705	3830	4194/4294
Průměr, mm	275
Rozpětí křídel, mm	820	755
Hmotnost, kg	320	299 ± 8	320	315 ± 8
Bojová část	F25-1М Tříštivé - trhavá	F27
Hmotnost bojové části	112	86-90	140	86-90
Závěsníky	APU-68, APU-68UМ, APU-68-85, APU-68UМ2, APU-68UМ3
Nosiče	Su-17, Su-24, Su-25, Su-27, MiG-27, MiG-29, MiG-31BМ, Ка-50 (Ch-25МL)