Přeskočit na obsah

Štěpánka Hilgertová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štěpánka Hilgertová
Štěpánka Hilgertová (2018)
Štěpánka Hilgertová (2018)
Osobní informace
Datum narození10. dubna 1968 (56 let)
Místo narozeníPraha, Československo
ObčanstvíČeskoČesko Česko
ChoťLuboš Hilgert (od 1986)[1]
DětiLuboš Hilgert
PříbuzníAmálie Hilgertová (neteř)
Sportovní informace
Sportvodní slalom
DisciplínaK1
Účast na LOH1992, 1996, 2000, 2004, 2008, 2012
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Kanoistika na LOH
zlato 1996 Atlanta K1 slalom
zlato 2000 Sydney K1 slalom
Mistrovství světa ve vodním slalomu
zlato 1999 La Seu d'Urgell K1
zlato 2003 Augsburg K1
zlato 2003 Augsburg K1 hlídky
zlato 2005 Penrith K1 hlídky
zlato 2010 Lublaň K1 hlídky
zlato 2013 Praha K1 hlídky
zlato 2015 Londýn K1 hlídky
stříbro 1991 Lublaň K1 hlídky
stříbro 1997 Três Coroas K1
stříbro 2006 Praha K1 hlídky
stříbro 2007 Foz do Iguaçu K1 hlídky
stříbro 2011 Bratislava K1 hlídky
bronz 1989 řeka Savage K1 hlídky
bronz 2007 Foz do Iguaçu K1
Světový pohár
vítězka SP 1992 K1
vítězka SP 1998 K1

Štěpánka Hilgertová (* 10. dubna 1968 Praha), rozená Prošková,[2] je bývalá česká a československá vodní slalomářka, kajakářka závodící v kategorii K1.

V roce 1986 se provdala za kajakáře a několikanásobného medailistu z mistrovství světa Luboše Hilgerta, se kterým má syna Luboše, rovněž kajakáře. Vodnímu slalomu se reprezentačně věnuje i její neteř Amálie Hilgertová.

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Vodnímu slalomu se věnuje od roku 1980.[2] První medaile z velké mezinárodní akce se dočkala v roce 1989, kdy v závodě družstev na mistrovství světa pomohla získat bronz, v individuálním závodě byla čtvrtá. Stříbrnou medaili ze závodu hlídek si přivezla ze světového šampionátu 1991. V dalších letech své kariéry získala na mistrovstvích světa sedm zlatých (K1 – 1999, 2003; K1 družstva – 2003, 2005, 2010, 2013, 2015), čtyři stříbrné (K1 – 1997; K1 družstva – 2006, 2007, 2011) a jednu bronzovou (K1 – 2007) medaili. Na evropských šampionátech vybojovala mezi lety 1996 a 2014 celkem 15 cenných kovů, v letech 1992 a 1998 vyhrála celkové pořadí Světového poháru v závodech K1.

Na letních olympijských hrách startovala celkem šestkrát. V Barceloně 1992 skončila na 12. místě. Na hrách v letech 1996 (Atlanta) a 2000 (Sydney) získala zlaté medaile. V Athénách 2004 byla pátá, na LOH 2008 v Pekingu, kde byla rovněž vlajkonoškou české výpravy na zahajovacím ceremoniálu, dojela devátá. V Londýně 2012 skončila těsně pod medailovými příčkami na čtvrtém místě. Po sezóně 2017, v říjnu toho roku, ohlásila konec své profesionální sportovní kariéry.[3] Po ukončení aktivní sportovní činnosti nastoupila jako trenérka a organizátorka společenských akcí pro zaměstnance do České národní banky.[4]

Dne 28. října 2024 obdržela od prezidenta Petra Pavla medaili Za zásluhy 1. stupně, za zásluhy v oblasti sportu.[5]

  1. Deník. Vltava Labe Media. 13. května 2016. Dostupné online. [cit. 2020-11-02].
  2. a b Divoká voda jako životní styl [online]. Hilgertova.cz [cit. 2012-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-06. 
  3. ČTK; iDNES.cz. Hilgertová končí v 49 letech profesionální kariéru, závodit může dál [online]. Idnes.cz, 2017-10-19 [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. 
  4. ŠÍDLOVÁ, Tereza. Slalom mezi bankéři. Olympionička Hilgertová „trénuje“ ekonomy v ČNB. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-01-01 [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. 
  5. ČTK; ČT24; GLASEROVÁ, Dominika. Nenávist a lež nám nesvědčí, řekl Pavel. Vyznamenal architektku Jiřičnou či tanečníka Kyliána [online]. Ct24.ceskatelevize.cz, 2024-10-28 [cit. 2024-10-29]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 314–315. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]