Albrecht II. Míšeňský
| otec | Jindřich III. Míšeňský |
|---|---|
| matka | Konstancie Babenberská |
| I. manželka | Markéta Štaufská |
| syn | Jindřich |
| syn | Fridrich Pokousaný |
| syn | Dětřich |
| dcera | Anežka |
| syn | Albrecht |
| dcera | Alžběta |
| dcera | Markéta |
| II. manželka | Kunhuta z Eisenbergu |
| syn | Albrecht |
| dcera | Alžběta |
| III. manželka | Alžběta z Orlamünde |
Albrecht II. Míšeňský zvaný Nezdárný německy Albrecht der Entartete (1240- 1314/1315) ? byl lantkrabě durynský a markrabě míšeňský. Svými současníky byl popisován jako neschopný muž proslulý svou zuřivostí.[1]
Život
Albrecht byl synem Jindřicha Jasného a Konstancie z rodu Babenberků. Po matce by tudíž mohl uplatňovat i právo na rakouské dědictví. Zřejmě dohoda mezi jeho otcem a českým králem Václavem I. roku 1251 zapřičinila, že markrabě Jindřich nevystoupil s nároky svých synů na uprázdněný vévodský trůn.[2] [pozn. 1] Albrecht i s bratrem Dětřichem byli v pozdější době spojenci českého krále Přemysla Otakara II. a byli jmenováni v tzv. druhé dodatkové smlouvě mezi Přemyslem a Rudolfem Habsburským.[3]
Roku 1288[4] zemřel Jindřich Jasný a Albrecht Nezdárný zdědil otcův titul. Byl věčně zadlužený a proto překypoval ochotou na úkor příbuzenstva prodávat části Durynska a Míšeňska, čehož roku 1294 využil novopečený římský král Adolf Nasavský a uzavřel s Albrechtem dohodu, v níž bylo sepsáno, že za odstupné ve výši 12000[5] hřiven připadnou obě území říši. Albrechtovi synové s dohodou samozřejmě nesouhlasili a proto na ně Adolf Nasavský neváhal uvalit říšskou klatbu a snažil se je zlomit silou. Roku 1294 finančně podpořen Anglií obsadil Durynsko a přes nesouhlas mohučského arcibiskupa se ujal moci.[6] Svým zájmem o získání Míšeňska[pozn. 2] proti sobě popudil českého krále Václava II., kterému v rámci předvolebních dohod příslibil přednostní právo na obsazení tohoto léna.[8] Po smrti Adolfa Nasavského roku 1298 u Göllheimu dohoda nezanikla, jeho nástupce Albrecht Habsburský byl také přesvědčen, že Albrechtova území bez ohledu na potomky připadnou říši.[9]
Rodina
Albechtovou první manželkou se na přelomu let 1254/55[10] stala Markéta, prvorozená dcera císaře Fridricha Štaufského. Věnem Albrechtovi přinesla Pliseňsko s Altenburkem a Zwickau.[11] Zpočátku manželé sídlili na hradě v Eckartburgu a poté na Wartburgu a pro zřejmě šťastné manželství byl pohromou Albrechtův vášnivý milostný románek s Kunhutou z Eisenbergu, která byla Markétinou dvorní dámou. Uražená Markéta opustila Wartburg 24. června 1270 a odešla do Frankfurtu, kde o šest týdnů později zemřela. Před odchodem při polibku na rozloučenou navždy poznamenala svého syna Fridricha[pozn. 3] kousnutím do tváře, odtud pochází jeho přízvisko Pokousaný.[13] Cizoložný Albrecht se se svou milenkou i přes její nízký původ oženil.
Chlapců se ujal strýc Dětřich z Landsbergu a Albrecht se je snažil připravit o dědictví ve prospěch syna z nového manželství. Díky tomu strávili oba chlapci mnoho let válkou proti vlastnímu otci.
Vývod z předků
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albrecht II. Míšeňský na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Albert II of Meissen
- Wikidata: Albert II, Margrave of Meissen
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
Poznámky
- ↑ Jindřich Jasný byl v tu dobu ženatý s Václavovou dcerou Anežkou.
- ↑ Míšeňsko byl formálně neobsazené po smrti Fridricha Tuty, syna Dětřicha Landsberského.[7]
- ↑ Fridrich byl zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara II.[12]
Reference
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 127. Dále jen Velké dějiny.
- ↑ Velké dějiny, str. 40
- ↑ Velké dějiny, str. 181
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de
- ↑ Velké dějiny, str. 434
- ↑ Velké dějiny, str. 434
- ↑ Velké dějiny, str. 439
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 146-147.
- ↑ Václav II., str. 167
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de
- ↑ Velké dějiny, str. 24
- ↑ Velké dějiny, str. 126
- ↑ Velké dějiny, str. 127