Poločas přeměny: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 2. 3. 2011, 00:05

Poločas přeměny (obvykle označovaný T_½) je doba, za kterou se přemění polovina celkového počtu atomárních jader ve vzorku. Pro konkrétní izotop je konstantní. Má hodnotu od zlomku sekundy až po milióny let. Často se používá i termín poločas rozpadu, ale ten je méně obecný, protože ne každá radioaktivní přeměna představuje rozpad (například vyzáření fotonu gama záření z excitovaného jádra).

Pro konkrétní jádro nuklidu (atom určitého izotopu) nelze v principu určit, kdy dojde k přeměně. Kvantová mechanika jako pravděpodobnostní teorie umožňuje stanovit pouze pravděpodobnost, že k přeměně dojde v daném časovém úseku, například v následujících 10 minutách. Tento pravděpodobnostní charakter prakticky znamená, že máme-li vzorek látky běžné velikosti a tedy o velkém počtu nuklidů (srovnej Avogadrova konstanta), pak můžeme přesně vypočítat dobu, za jakou se přemění právě polovina přítomných jader.

Izotopy

Stabilita izotopu se určuje právě na základě poločasu přeměny. Stabilní izotopy ho mají nekonečný, jádra se samovolně nepřeměňují. Za stabilnější je považován izotop s větším poločasem přeměny, protože jeho nuklidy v průměru déle vydrží být tím, čím jsou.

V přírodní směsi daného chemického prvku jsou určitá procentuální zastoupení několika jeho izotopů. Například vodík v oceánské vodě obsahuje 99.9844% protia (to jest atomy se samotným protonem v jádře) a 0.0156% deuteria, takzvaného těžkého vodíku, který má v jádře navíc vázaný jeden neutron. Oba izotopy jsou zcela stabilní. Krom toho existuje izotop vodíku se třemi nukleony zvaný tritium, který se v přírodní směsi nevyskytuje, vyrábí se uměle. Tritium je radioaktivním zářičem β s poločasem přeměny 12,36 let. Některé chemické prvky vůbec nemají stabilní izotopy, například radon. Některé se vyskytují v přírodě jak ve formě stabilních izotopů, tak i nestabilních. Například uhlík v atmosférickém oxidu uhličitém obsahuje díky kosmickému záření stálý podíl radioaktivního izotopu C14. Měření jeho procentuálního zastoupení v předmětech organického původu umožňuje určit jejich stáří díky známému poločasu přeměny (5715 let). Tento způsob měření stáří se nazývá radiokarbonová metoda datování.

Příklady

Prvek	Izotop	Poločas rozpadu
Bismut	²⁰⁹Bi	cca. 1,9·10¹⁹ let
Thorium	²³²Th	14,05 miliard let
Uran	²³⁸U	4,468 miliard let
Plutonium	²³⁹Pu	24110 let
Uhlík	¹⁴C	5730 let
Radium	²²⁶Ra	1622 let
Cesium	¹³⁷Cs	30 let
Tritium	³H	12,36 let
Síra	³⁵S	87,5 dní
Radon	²²²Rn	3,8 dní
Francium	²²³Fr	22 minut
Thorium	²²³Th	0,9 sekundy
Polonium	²¹²Po	0,3 µs
Beryllium	⁸Be	6.7 · 10^-17 s

Verze z 23. 10. 2010, 11:22 editovat Luckas-bot (diskuse \| příspěvky) 248 204 editací m robot přidal: lv:Pussabrukšanas periods ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 3. 2011, 00:05 editovat zrušit editaci Utar (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 26 527 editací {{Neověřeno}} Přejít na další porovnání →
Řádek 1:		Řádek 1:
			{{Neověřeno}}
	'''Poločas přeměny''' (obvykle označovaný ''T''<sub>½</sub>) je [[čas\|doba]], za kterou se [[radioaktivita\|přemění]] polovina celkového počtu atomárních [[atomové jádro\|jader]] ve vzorku. Pro konkrétní [[izotop]] je konstantní. Má hodnotu od zlomku [[sekunda\|sekundy]] až po milióny let. Často se používá i termín '''poločas rozpadu''', ale ten je méně obecný, protože ne každá radioaktivní přeměna představuje rozpad (například vyzáření [[foton]]u gama záření z excitovaného jádra).		'''Poločas přeměny''' (obvykle označovaný ''T''<sub>½</sub>) je [[čas\|doba]], za kterou se [[radioaktivita\|přemění]] polovina celkového počtu atomárních [[atomové jádro\|jader]] ve vzorku. Pro konkrétní [[izotop]] je konstantní. Má hodnotu od zlomku [[sekunda\|sekundy]] až po milióny let. Často se používá i termín '''poločas rozpadu''', ale ten je méně obecný, protože ne každá radioaktivní přeměna představuje rozpad (například vyzáření [[foton]]u gama záření z excitovaného jádra).