Přeskočit na obsah

Perovskit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Perovskit
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecCaTiO3
Identifikace
Barvažlutá, červenohnědá
až černá
Vzhled krystalupseudohexaedry,
pseudooktaedry
Soustavakosočtverečná
Tvrdost5,5
Leskdiamantový, kovový,
mastný
Štěpnostdobrá
Index lomunα = 2,300
nβ = 2,340
nγ = 2,380
Vrypšedobílý
Hustota4 g ⋅ cm−3
RozpustnostHF, H2SO4

Perovskit (Rose, 1839), chemický vzorec CaTiO3 (oxid vápenato-titaničitý), je kosočtverečný minerál.

Pojmenoval jej Gustav Rose (1798–1873) podle Lva Alexejeviče Perovského (1792–1856), ruského diplomata, ministra, mineraloga a archeologa.

Akcesorický minerál alkalických bazických hornin, nefelinických syenitů a karbonatitů.

Morfologie

[editovat | editovat zdroj]

Tvoří krystaly, zrnité agregáty, ledvinité masy. Krystaly mají tvar pseudohexaedrů nebo pseudooktaedrů, dvojčatné srůsty.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 5,5, křehký, hustota 4 g/cm³, štěpnost dobrá podle {100}, {010}, {001}, lom lasturnatý, nepravidelný.
  • Optické vlastnosti: Barva: žlutá, červenohnědá až černá. Lesk diamantový, kovový, mastný, průhlednost: průsvitný, opakní, vryp šedobílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Ca 29,48 %, Ti 35,22 %, O 35,30 %. Často obsahuje další izomorfní příměsi. Rozpustný ve studené HF, v H2SO4 kypí a rozpouští se. Před dmuchavkou se netaví.

Podobné minerály

[editovat | editovat zdroj]

Parageneze

[editovat | editovat zdroj]

pyrochlor, ilmenit, leucit, titanit

Možný zdroj titanu a vzácných zemin. S uměle krystalizovaným perovskitem se experimentuje pro účely využití ve fotovoltaických článcích s vysokou účinností.[1] Testují se také možnosti nanášení materiálu na podklad nástřikem.[2]

Naleziště

[editovat | editovat zdroj]

Výskyt řídký.

  1. Průlom v solární energii. Zázračný materiál je mnohem účinnější než křemík. iDNES.cz [online]. 2023-03-03 [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  2. Levný zdroj pro výrobu energie: vědci hledají, jak dostat perovskit z laboratoří do výroby. Obnovitelně [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]