Kniha Jeremjáš

Kniha Jeremjáš
Autor	Jeremjáš
Původní název	יִרְמְיָהוּ
Jazyk	hebrejština
Žánr	prorocké knihy
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kniha Jeremjáš (hebrejsky ספר ירמיהו‎, Sefer Jirmejahu) je starozákonní knihou řazenou mezi prorocké knihy. Křesťané ji v rámci prorockých knih řadí mezi tzv. „velké proroky“. Kniha obsahuje epizody ze života proroka Jeremjáše a jeho výroky. Prorok Jeremjáš žil v době zániku Judského království, kniha tedy zachycuje poslední roky judské samostatnosti před rokem 587/586 př. n. l., pohnutou mezinárodní situaci i vnitřní politickou a náboženskou situaci v zemi.

Text knihy

Text knihy Jeremjáš představuje jeden z největších problémů Starého zákona. Jeho dvě základní verze, tj. masoretský text a Septuaginta, se od sebe zásadním způsobem liší. Septuagintální text je asi o 1/8 kratší než text masoretský. Zatímco masoretský text je originální hebrejské znění, Septuaginta je překlad do řečtiny, avšak dochované opisy Septuaginty jsou téměř o 1000 let starší. Pro značnost rozdílů se zdá, že Septuaginta je překladem z jiné předlohy, než je stávající hebrejský masoretský text. Toto tušení bylo potvrzeno nálezy v kumránských jeskyních, kde se nalezly hebrejské zlomky Jeremjáše velmi blízké septuagintální verzi.

Struktura knihy

Kniha má dnes celkem 52 kapitol, které jsou uspořádány tematicky.

1 – 25 : Jeremjášovy výroky proti Jeruzalému a Judsku.
26 – 45 : Příběhy z Jeremjášova života
46 – 51 : Výroky proti okolním národům.
52 : Dodatek o osudu posledního judského krále Sidkijáše

V septuagintální verzi je blok výroků proti národům (47-51) přesunut za verš 25,13. Přesun byl motivován obsahem 25. kapitoly, kde Bůh dává pít z poháru svého hněvu nejen Judsku, ale i ostatním národům. Aby tento čin byl pochopitelný, byly sem vloženy výroky odsuzující tyto národy.

V rámci první sekce kniha obsahuje i následující prvky:

Jeremjášova vyznání. Jeremjáš ve formě žalmů si stýská na svůj osud proroka, který je na jedné straně nucen Bohem prorokovat, na druhé straně je však mezi lidem nevítaný, opovrhovaný a pronásledovaný, právě pro slova, která hovoří. Badatelé nejsou jednotní v úsudku, nakolik jsou tyto žalmy obecné modlitba vložené do Jeremjášových úst (příliš strukturou odpovídají klasickým žalmům z knihy Žalmů), a nakolik jsou původními Jeremjášovými slovy. V každém případě velmi výstižně odrážejí prorokovu osobní situaci.

Kniha útěchy (kap. 30-31 + části 33). Tento oddíl je o něco pozdějšího data a obsahuje významnou pasáž o uzavření nové smlouvy mezi Bohem a Izraelem, která již nebude napsána na kamenných deskách, ale v srdcích každého člověka.

Dějiny knihy

1) Historické jádro knihy představuje prvních 25 kapitol s výroky proti Judsku. Základ této původně samostatné sbírky je patrně totožný se svitkem, o němž se hovoří v kap. 45 a jehož autorem byl písař Báruch. Výroky pocházejí většinou z let 609 – 587 př. n. l. Tento svitek byl posléze zničen, znovu napsán a odnesen na přání Jeremjáše do Babylonie. Nakonec k němu byly přidány další části a byl nakonec zrevidován deuteronomistickou školou.

Jer 7,1-8,3 obsahuje Jeremjášovu úvodní chrámovou řeč, která je jeho osobním prorockým „programem“ a jíž začíná jeho hlavní prorocká kariéra (viz též kap. 26).

2) Příběhy o Jeremjášově životě (s vsunutými výroky) vykazují podobně historické jádro, avšak jsou více než 1. blok rozšířeny a zpracovány deuteronomistickou školou, která usiluje představit proroka Jeremjáše jako ideálního a vzorového proroka, druhého Mojžíše. Jeremjáš radí k pokoření se před Bohem, k návratu k němu, k přijetí babylonského jha a radí Židům, kteří již byli ve vyhnanství v Babylonii, aby se nebouřili, ale pokojně se ve vyhnanství usídlili a zabydleli. Tím též proti sobě podněcuje příliš silně národně smýšlející obyvatele Jeruzaléma a celý královský dvůr a je nařčen z kolaborace s nepřítelem.

3) Třetí blok obsahuje různé výroky proti pronárodům pocházející z nejrůznějších dob. Tyto výroky odrážejí jednu z nejstarších funkcí (chrámového) proroka, totiž vydávat výroky proti nepřátelům, povzbuzovat tak svůj lid a svolávat na ně Boží trest. I když valná většina těchto výroků nepochází od Jeremjáše, z knihy vyplývá, že Jeremjáš vyřkl několik výroků o Babylonu, proto je možné, že výroky v kap. 46-51 rozšiřují tuto prvotní tradici.

Postava proroka Jeremjáše

Díky rozsáhlé deuteronomsitické redakci dostala kniha Jeremjáš jednotnou ucelenou strukturu. Kromě klasických témat napomínání Izraele a nabádání k obrácení se redaktoři soustřeďují i na samotnou postavu proroka.

Jeremjáš je posledním z před-exilních proroků a zároveň posledním z řady Božích vyslanců k judskému království. V případě Jeremjáše již Boží trpělivost s lidem dosáhla své plné míry. Jeremjáš tedy stojí na druhém konci řady postav, kterou zahajuje Mojžíš. Jeremjáš je úmyslně ztvárněn právě jako Mojžíšův protějšek se všemi aspekty prorocké služby.

Povolání. Vyprávění o Jeremjášově povolání (Jer 1,4-19) je paralelní k vyprávění o povolání Mojžíše (Ex 3,1-4,17). V obou případech si Bůh proroka připravuje již od narození, a v patřičnou chvíli jej povolává. Prorok protestuje a namítá, že není připraven, Bůh odmítá námitky a vyvrací je. Poté klade prorokovi do úst svá slova a dává mu konkrétní poslání. Nakonec jej ujišťuje o nesnázích, se kterými se setká, ale i o své pomoci a blízkosti.

Hlásání životem. Údělem každého proroka bylo nejen zprostředkovávat Boží vůli slovem, ale přímo ji ztvárňovat a někdy i symbolicky uskutečňovat nebo anticipovat svým životem (srov. Ozeášovo manželství či anonymního proroka z 1. král 20,35-43). Prorocká služba Jeremjáše celého pohltila, celý je ve službě svého Boha. Aby Jeremjáš mohl opravdu symbolicky ztvárnit Boží slovo, zůstává svobodný (nežení se; kap. 16); jindy na Boží příkaz kupuje pole, aby dodal naději, že jednou se lid – i když bude vystěhován – vrátí do své země a bude tu opět obdělávat půdu (kap. 32).

Pronásledování. Následkem toho, že hlásá, co není lidu a králi příjemné, je odmítán, zavrhován a pronásledován. Několikrát se dostal do vězení a vícekrát mu bylo ukládáno o život. Byl také svědkem toho, jak jiní proroci zaplatili své povolání životem. Deuteronomisté tak zdůrazňují skutečnost, jak lid zatvrzele odmítal Boží posly. To, jak nakládal s nimi, je jen vyjádřením toho, jak nakládali s Božím slovem. Prorok je zástupcem Božím.

Přímluva. Prorok byl prostředníkem mezi Bohem a lidmi v „obou směrech“: zprostředkovával Boží vůli lidem a naopak i přání a potřeby lidu před Bohem. V případě Jeremjáše Bůh prorokovi zakazuje se přimlouvat, jak má Jeremjáš tendenci dělat, protože již nechce lidu odpustit. V 15. kapitole zdůrazňuje, že i kdyby se přimlouvali ti nejvýznamnější proroci, jako byli Mojžíš a Samuel, Bůh by je nevyslyšel.

Rozlišení proroků. Lid se zmítá v těžké situaci, neboť neumí rozlišit mezi pravými a nepravými proroky. Deuteronomium vyslovilo jasné kritérium pro rozlišování: splní-li se to, co prorok předpověděl, byl pravý. Ne-li, musí zemřít. Jeremjáš se střetává během svého působení s mnoha falešnými proroky, kteří všichni, v souladu s výše zmíněným kritériem, poté, co je Jeremjáš usvědčí nebo obviní z výmyslů a z klamu, umírají.

Odkazy

Související články

Kniha Pláč

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kniha Jeremjáš na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Jeremiáš v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Knihy deuteronomistické školy

Tóra	Deuteronomium

Dějepisné knihy	Kniha Jozue Kniha Soudců 1. kniha Samuelova 2. kniha Samuelova 1. kniha královská 2. kniha královská

Redakce prorockých knih	Kniha Ámos Kniha Ozeáš Kniha Micheáš Kniha Izajáš Kniha Jeremjáš