Zvací dopis
Zvací dopis je obvyklé označení nedatovaného dopisu[1], který v srpnu 1968 poslali Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak Leonidu Brežněvovi. Obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti údajné hrozící kontrarevoluci v Československu. Dopis se stal pro sovětské vedení záminkou pro invazi do Československa 21. srpna 1968. Byl psán rusky.[1]
Dopis byl podle svědků Brežněvovi předán v bratislavském hotelu Sorea 3. srpna 1968,[2] tedy krátce poté, co neúspěchem pro sovětskou stranu skončily rozhovory mezi sovětským a československým vedením v Čiernej nad Tisou. Existence dopisu měla zůstat utajena.[1] 15. července 1992 byl ale objeven zapečetěný ve Státním archivu Ruské federace s datem 25. září 1968. Obálka byla podepsána Konstantinem Černěnkem se slovy Uložit v archivu politbyra. Bez souhlasu neotvírat. Text byl pozměněn Brežněvovou rukou, takže se předpokládá, že si vyžádal novou verzi, která měla zahrnovat i další země Varšavské smlouvy a byla podepsána vícero lidmi. Již druhý den byl dopis převezen do Prahy a představen veřejnosti.[3]
Poslání dopisu bylo vlastizradou patrně i podle tehdejších zákonů.[4] Podepsaní za ni nikdy nebyli souzeni.[4] Pravost podpisů byla prokázána kriminalistickými metodami.[5]
Podepsaní
- Alois Indra (1921 – 1990), tehdejší ministr dopravy a člen ÚV KSČ. V roce 1971 se stal předsedou Federálního shromáždění.
- Drahomír Kolder (1925 – 1972), tehdejší člen ÚV KSČ. Roku 1969 se stal předsedou Výboru lidové kontroly.
- Oldřich Švestka (1922 – 1983), tehdejší člen předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci se vrátil na místo šéfredaktora Rudého práva, ze kterého byl odvolán během Pražského jara.
- Antonín Kapek (1922 – 1990), tehdejší člen ÚV KSČ. Brežněvovi napsal osobní dopis již dříve. Později se významně podílel na podobě normalizace.
- Vasil Biľak (1917 – 2014), tehdejší člen předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci byl tajemníkem ÚV KSČ s rozhodujícím vlivem v zahraniční politice, ale hlavně v ideologické sféře.
Reference
- ↑ a b c JUST, Petr. Dokument: Tzv. Zvací dopis (1968) [online]. 2005-01-01 [cit. 2008-08-20]. Dostupné online.
- ↑ IVI. Brežněv prý v roce 1968 převzal zvací dopis na WC. Novinky [online]. 2008-07-29 [cit. 2008-08-20]. Dostupné online.
- ↑ SLÁDEK, František. Stručný příběh zvacího dopisu [online]. Město Praha, 2008-08-10 [cit. 2008-08-20]. Dostupné online.
- ↑ a b PERKNEROVÁ, Kateřina. Srpen 1968: viníci potrestání unikli. Deník.cz [online]. 2007-08-22 [cit. 2008-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Zvací dopisy byly dva. Soudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali, Technet, 20. srpna 2015
Další odkazy
- JANÁČEK, František; MICHÁLKOVÁ, Marie. Příběh zvacího dopisu [online]. [cit. 2008-08-20]. Obsahuje původní ruský text dopisu. Dostupné online.
Externí odkazy
- Pořad Českého rozhlasu Plus: Příběh spolehlivého soudruha a signatáře zvacího dopisu; podrobné informace o životě Oldřicha Pavlovského, rozbor událostí v srpnu 1968.
Dílo Zvací dopis ve Wikizdrojích
