Zofia Kuliková
| Zofia Kuliková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. září 1947 (77 let) Vratislav |
| Povolání | umělkyně, fotografka, konceptuální umělkyně a sochařka |
| Ocenění | Pas Polityky |
| Webová stránka | kulikzofia |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zofia Kuliková (nepřechýleně Zofia Kulik; * 14. září 1947 ve Vratislavi) je polská sochařka, fotografka a performerka. Kombinuje politickou kritiku a feminismus.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V roce 1971 absolvovala Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Prezentace její diplomové práce spočívala v simultánním promítání asi 500 diapozitivů promítaných na tři obrazovky obklopující diváka ze tří stran. Vedle paravánů stála Michelangelova socha Mojžíše z tvrzených látek. Jednalo se o látkovou kopii mramorové kopie téže sochy stojící v sále Akademie výtvarných umění ve Varšavě. Barevný Mojžíš byl poslední fází celoročního procesu dokumentace a akcí.
V 70. a 80. letech spolupracovala s Przemysławem Kwiekem v duu KwieKulik - v té době se věnovala především performativní činnosti.[2] Kwiekova diplomová práce sestávala z projekcí diapozitivů a filmů 8 mm, ve kterém byl proces znázorněn jako umělecké dílo. V 70. letech. ve svém umění rozvinula koncept otevřené formy Oskara Hansena.
Umělkyně se zabývá problematikou moci, totality a genderových vztahů. Ve svém domě nedaleko Varšavy shromáždila archiv materiálů týkajících se polské neoavantgardy.
Od poloviny 80. let 20. století vytvářela fotokoláže - kolekce fotografických reprezentací gest vzniklých v důsledku opakované, bodové expozice fotografického materiálu a promítání jednotlivých prvků systému na něj. Imobilizace gest na fotografiích má za následek dojem, že fotografovaná postava je zbavena osobitosti či kontroly. Pro autorčiny četné fotografické koláže pózoval mělec Zbigniew Libera.[3]
V roce 1996 získala polské kulturní ocenění Paszport Polityki. V roce 1997 reprezentovala Polsko na Benátském bienále. Díla umělkyně lze nalézt mj. ve sbírce Muzea umění v Lodži.
Vybrané výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 1981 – Düsseldorf, Free International University (Svobodná mezinárodní univerzita)
- 1989 – Varšava: Wizualne idiomy socwiecza (Vizuální idiomy sovětské éry), Mała Galeria ZPAF
- 1991 – Amsterdam: Wanderlieder, Stedelijk Museum
- 1992 – Bolzano: Frontiera 1/92
- 1994 – Bonn: Europa, Europa
- 1995 – Korea: Kwangju Biennale
- 1997 – Benátky: XLVII Biennale di Venezia
- 1998 – Poznaň: retrospektywna wystawa Od Syberii do Cyberii (Od Sibiře po Kyberii)
- 2000 – Paříž: l'Autre Moitie de l'Europe, Galerie Nationale du Jeu de Paume
- 2004 – Varšava: Autoportrety i ogród (Autoportréty a zahrada), Galeria Le Guern
- 2004 – Varšava: Od Syberii do Cyberii (Od Sibiře ke Kyberii), Zachęta – Narodowa Galeria Sztuki
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zofia Kulik na polské Wikipedii.
- ↑ PIOTROWSKI, Piotr. Beyond Belief. Contemporary Art from East Central Europe. Chicago: Museum of Contemporary Art Chicago, 1995.
- ↑ Abecadło Muzeum Sztuki. Łódź: Muzeum Sztuki w Łodzi, 2010. ISBN 978-83-87937-85-0. (polsky)
- ↑ Karol Sienkiewicz. Zofia Kulik [online]. Culture.pl [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. (polsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jerzy Truszkowski, Kritické umění v Polsku. Část 1: Kwiek. Koliha. KwieKulik. 1967–1998 , ed. Galeria Arsenał, Poznaň 1999
- Jerzy Truszkowski, Radical Artists, ed. Galeria Bielska BWA, Bielsko-Biała 2004
- Ewa Toniak, Giantes. Ženy a socialistický realismus, ed. Korporacja Ha!art, Kraków 2008.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zofia Kuliková na Wikimedia Commons - Oficiální stránky Žofie Kulíkové
- O výstavě „Od Sibiře po Kyberii“
- Žofie Kulík v Galerii Żak-Branicka
- "Lidský motiv" od Žofie Kulik - pár slov o nové akvizici Národního muzea v Krakově
- Zofia Kulik ve sbírce Muzea umění v Lodži.
