Zdeňka Patschová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Zdeňka Patschová
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1954
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (od 1946)

Narození24. dubna 1905
[Smíchov]], Praha
[Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí???
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesesoudkyně a politička
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeňka Patschová (24. dubna 1905, Praha-Smíchov – ???[1]) byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Zdeňka Patschová se narodila 24. dubna 1905 do rodiny revizního úředníka Ministerstva financí Eugena a Eleonory Patschových. Vystudovala první dívčí gymnázium Minerva a poté nastoupila na Právnickou fakultu Unviverzity Karlovy. Na této fakultě odpromovala dne 17. května 1929.[2] O rok později byla zapsána na listinu soudních čekatelek a roku 1934 byla první ženou jmenovanou v Československu soudkyní.[3][4] Nejprve působila u Okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu, v roce 1936 pak byla přesunuta na Krajský soud civilní v Praze.[5][6]

Před druhou světovou válkou byla členkou Ženské národní rady.[7] Za okupace působila v domácím odboji. Po válce byla od roku 1945 jednatelkou Rady československých žen, v prosinci téhož roku dokonce spolu s Miladou Horákovou, Julií Prokopovou a dalšími podepsala dopis žádající o obnovu Ženské národní rady. V roce 1946 vstoupila do Komunistické strany Československa.[8] Byla v kontaktu s Miladou Horákovou, kterou navštěvovala u ní doma a snažila se jí přesvědčit k inklinaci ke KSČ.[9][10][11] V roce 1948 se také vyslovila pro větší rovnoprávnost žen a mužů v nové ústavě. Tou mělo být například zrušení automatického přejímání příjmení manžela, lepší možnost rozvodu či větší práva pro nemanželské děti. [12] Pravidelně přispívala do pohraničního deníku Stráž severu či hovořila v rozhlase, zejména na téma rodinného práva, jímž se zabývala.[13]

Ve volbách do národního shromáždění v roce 1948 byla zvolena jako poslankyně za KSČ za VIII. volební kraj – Liberec, ačkoliv jako místo svého bydliště uvedla Prahu.[14] Dne 21. července 1948 vystoupila v Národním shromáždění na obranu zákona k úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů.[15]

Působila jako právnička a podílela se v 50. letech na politických procesech. V roce 1954 byla například předsedkyní soudního senátu v procesu s duchovním Vojtěchem Koderou, který byl odsouzen na sedm let (roku 1969 rehabilitován).[16] V parlamentu setrvala až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.[17]

Po odchodu z NS publikuje v časopise Vlasta. V roce 1956 píše o změně předpisů o rozvodech[18] a v roce 1963 hovoří při besedě o praxi osvojování dětí „Aby už nestály paragrafy mezi rodiči a dětmi“, kde je uváděna jako soudkyně Nejvyššího soudu ČSSR.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeňka Patschová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  2. Matrika doktorů Univerzity Karlovy VII. (1928–1931). S. 3121. is.cuni.cz [online]. [cit. 2024-02-13]. S. 3121. Dostupné online. 
  3. Věstník ministerstva spravedlnosti. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 16.04.1934, 16(4), s. 78. ISSN 1805-5362. Dostupné online
  4. První notářce v Evropě blahopřál k promoci Masaryk [online]. iforum.cuni.cz [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 
  5. ZEJDLOVÁ, s. 50.
  6. Sto let od zrovnoprávnění českých žen a uzákonění jejich hlasovacího práva. Témata [online]. 2020-02-29 [cit. 2024-02-13]. Dostupné online. 
  7. Ženská rada. Praha: Ženská národní rada, 1934, 10(3), s. 4. Dostupné online
  8. DVOŘÁKOVÁ, Zora; DOLEŽAL, Jiří. O Miladě Horákové a Milada Horáková o sobě. [s.l.]: M. Nevole, 2001. 320 s. Dostupné online. S. 287. 
  9. WIRNITZER, Jan. „Šlo mi o to, ideově ozbrojit lidi.“ Horáková aktivně iniciovala odpor proti KSČ, ukazuje nová studie. Deník N [online]. 2020-06-25 [cit. 2024-02-13]. Dostupné online. 
  10. S.R.O, NETservis. Ideály svobodného Československa a Milada Horáková. Víra.cz, Bůh, křesťanství [online]. [cit. 2024-02-13]. Dostupné online. 
  11. DVOŘÁKOVÁ, Zora, DOLEŽAL, Jiří, HORÁKOVÁ, Milada. O Miladě Horákové: a, Milada Horáková o sobě. Praha: Eva, 2001, s. 67. ISBN 80-238-9161-8. Dostupné online
  12. Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 12.06.1948, 4(137), s. [1]. ISSN 2336-419X. Dostupné online
  13. Náš rozhlas. Praha: Orbis, 27.11.1950, 17(48), s. 11. Dostupné online
  14. Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 02.06.1948, 4(128), s. [1]. ISSN 2336-419X. Dostupné online
  15. ŠTĚTKA, Jan. Staré časy Jana Štětky: Jak komunisté zpětně legalizovali Únor. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2018-07-25 [cit. 2024-02-13]. Dostupné online. 
  16. SECURITAS IMPERII, 11 [online]. cdct.cz [cit. 2012-01-18]. Dostupné v archivu. 
  17. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  18. Vlasta. Praha: Mona, 15.03.1956, 10(11), s. 6. ISSN 0139-6617. Dostupné online
  19. Aby už nestály paragrafy mezi rodiči a dětmi. Vlasta. Praha: Mona, 22.05.1963, 17(21), s. 10. ISSN 0139-6617. Dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]