Zdeněk Lorenc (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Lorenc
Narození 12. února 1919
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 14. října 1999 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání básník, romanopisec, spisovatel, výtvarník, kritik a překladatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Lorenc (12. únor 1919, Praha - 14. říjen 1999, Praha) byl český básník, prozaik a překladatel, představitel surrealismu. V roce 1946 se stal členem surrealistické Skupiny Ra. Jeho poezie kombinuje surrealismus s romantismem (svou pozici definoval v eseji Romantismus 20. století). Jeho surrealistická próza má blízko k próze psychologické. Překládal soudobé autory z francouzštiny a španělštiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal na pražském Žižkově. V letech 1930–1938 studoval libeňské reálné gymnázium, kde studoval spolu s dalším členem budoucí surrealistické skupiny Ra Ottou Mizerou.[1]

V roce 1938 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1939 však nacisté zavřeli české vysoké školy, a tak se vyučil knihkupeckým účetním v nakladatelství Melantrich. Poté pracoval v kancelářích továrny Ostmarkwerke ve Kbelích. Po válce pokračoval v přerušených studiích na filozofické fakultě, ovšem nedokončil je. Roku 1946 se stal tajemníkem publikační komise ministerstva informací a osvěty. V roce 1950 byl z politických důvodů propuštěn, pracoval ve sklárně v Bílině, od září 1951 pak učil na základní škole na pražském Smíchově. V únoru 1952 byl zatčen, avšak po roce byl zproštěn obžaloby a propuštěn. Publikovat však nemohl, až do roku 1959. Po propuštění pracoval jako soustružník v různých pražských podnicích. Roku 1965 se stal tzv. „spisovatelem z povolání“. Po sovětské okupaci roku 1968 však opět nemohl publikovat, a tak se od roku 1971 živil jako železář a svářeč. V roce 1980 odešel do důchodu. Až do roku 1986 si přilepšoval jako vrátný.[2]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Trojstěžník (1945)
  • Krajiny ve tváři (1946)
  • Vodnář v Blížencích (1946)
  • Plavba (1947)
  • Za zády (1967)
  • Sladké vánoce mým mrtvým (1990)
  • Prabásně (1991)
  • Paňák na zdi (1993)
  • Romantismus XX. století aneb Márinka od parchantů (1996)
  • Nocležna pro romantismy (2000)
  • Pít z kterékoliv strany (2001)

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Kardinálská vesnice (1947)
  • Virakoča (1959)
  • Hodina pětadvacátá (1965)
  • Dutá lampa (1967)
  • Víno mrtvého muže (1969)

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Romantismus 20. století (1943)
  • Prologomena k Romantismu 20. století (1988)
  • Zavazadlo s posledním romantismem 20. století anebo konec (1992)

Libreta[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOŠNAROVÁ, Veronika. Slovník české literatury po roce 1945. In: [s.l.]: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2010. Dostupné online. Kapitola Otta Mizera.
  2. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1064