Zdeněk Lorenc (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Lorenc
Narození 12. února 1919
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 14. října 1999 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání básník a romanopisec
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Lorenc (12. únor 1919, Praha - 14. říjen 1999, Praha) byl český básník, prozaik a překladatel, představitel surrealismu. V roce 1946 se stal členem surrealistické Skupiny Ra. Jeho poezie kombinuje surrealismus s romantismem (svou pozici definoval v eseji Romantismus 20. století). Jeho surrealistická próza má blízko k próze psychologické. Překládal soudobé autory z francouzštiny a španělštiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal na pražském Žižkově. V letech 1930–1938 studoval libeňské reálné gymnázium, kde studoval spolu s dalším členem budoucí surrealistické skupiny Ra Ottou Mizerou.[1]

V roce 1938 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1939 však nacisté zavřeli české vysoké školy, a tak se vyučil knihkupeckým účetním v nakladatelství Melantrich. Poté pracoval v kancelářích továrny Ostmarkwerke ve Kbelích. Po válce pokračoval v přerušených studiích na filozofické fakultě, ovšem nedokončil je. Roku 1946 se stal tajemníkem publikační komise ministerstva informací a osvěty. V roce 1950 byl z politických důvodů propuštěn, pracoval ve sklárně v Bílině, od září 1951 pak učil na základní škole na pražském Smíchově. V únoru 1952 byl zatčen, avšak po roce byl zproštěn obžaloby a propuštěn. Publikovat však nemohl, až do roku 1959. Po propuštění pracoval jako soustružník v různých pražských podnicích. Roku 1965 se stal tzv. „spisovatelem z povolání“. Po sovětské okupaci roku 1968 však opět nemohl publikovat, a tak se od roku 1971 živil jako železář a svářeč. V roce 1980 odešel do důchodu. Až do roku 1986 si přilepšoval jako vrátný. [2]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Trojstěžník (1945)
  • Krajiny ve tváři (1946)
  • Vodnář v Blížencích (1946)
  • Plavba (1947)
  • Za zády (1967)
  • Sladké vánoce mým mrtvým (1990)
  • Prabásně (1991)
  • Paňák na zdi (1993)
  • Romantismus XX. století aneb Márinka od parchantů (1996)
  • Nocležna pro romantismy (2000)
  • Pít z kterékoliv strany (2001)

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Kardinálská vesnice (1947)
  • Virakoča (1959)
  • Hodina pětadvacátá (1965)
  • Dutá lampa (1967)
  • Víno mrtvého muže (1969)

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Romantismus 20. století (1943)
  • Prologomena k Romantismu 20. století (1988)
  • Zavazadlo s posledním romantismem 20. století anebo konec (1992)

Libreta[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOŠNAROVÁ, Veronika. Slovník české literatury po roce 1945. In: [s.l.]: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2010. Dostupné online. Kapitola Otta Mizera.
  2. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1064