Zbyněk Mikulík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zbyněk Mikulík
Narození 13. května 1947
Praha
Úmrtí 13. září 2012 (ve věku 65 let)
Hvar
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zbyněk Mikulík (13. května 1947 Praha13. září 2012 Mala Stiniva, Chorvatsko) byl český filmový zvukař a pilot.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1947 v Praze do rodiny Jarmily Jeřábkové a Ing. Ladislava Mikulíka.[zdroj?]

Vystudoval střední průmyslovou školu spojové techniky, po níž pokračoval na Českém vysokém učení technickém v Praze, které ovšem nedokončil. Zvukařské práci se věnuje od roku 1968. Pracoval pro Krátký film Praha, v němž spolupracoval předně s kameramanem Janem Malířem na dokumentárních filmech. Pro svůj snímek Praha – neklidné srdce Evropy (1978) si ho vybrala režisérka Věra Chytilová a podílel se také na časosběrném dokumentu Hledání cest (1988), který připravovala režisérka Helena Třeštíková. Pod režisérským vedením Paula Kleeho se spolu s kameramanem Ervinem Sandersem spolupodílel na natáčení série dokumentů pro Organizaci spojených národů (OSN), jež se věnovaly poštovním známkám, vodě či zaměstnaným ženám. Připravoval i multimediální programy pro světové výstavy ve Vancouveru, Brisbane nebo v Ósace.[1]

Od roku 1990 působil na volné noze. Je majitelem koncese na privátní leteckou školu a pořídil si soukromé letadlo, které využíval i k pořizování filmových záběrů. Letoun použili například Jan Svěrák při natáčení snímků Jízda nebo Kolja, či Filip Renč u filmu Válka barev.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mikulík se podílel například na:[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d BEZECNÁ, Vlaďka. Cesta za Oscarem: Jak se točil „Kolja“. Praha: Duel, 1997. 116 s. ISBN 80-902324-2-6. Kapitola Zbyněk Mikulík, zvukař, s. 105–106. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]