Přeskočit na obsah

Zadní Zvonková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zadní Zvonková
Kostel svatého Jana Nepomuckého v Zadní Zvonkové
Kostel svatého Jana Nepomuckého v Zadní Zvonkové
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Zadní Zvonková
Zadní Zvonková
Další údaje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Opravený hřbitov v sousedství kostela

Zadní Zvonková (německy Hinter-Glöckelberg) je zaniklá vesnice na pravém břehu Lipna u hranice s Rakouskem, původně součást obce Zvonková, dnes součást města Horní Planá v okrese Český Krumlov. Nedaleko ní se nachází osada Přední Zvonková.

Její poloha se jí stala osudnou. Přímo obcí totiž procházela tzv. „železná opona“ – Zadní Zvonková se tak po 2. světové válce ocitla v zakázaném hraničním pásmu a byla po odsunu německého obyvatelstva srovnána se zemí. Stát zde zůstaly pouze tři budovy: kostel sv. Jana Nepomuckého, fara a dům, který dnes funguje jako penzion. Přední Zvonková sice administrativně přežila a obyvateli se jí stali příslušníci Pohraniční stráže.[1]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Zadní Zvonkové pochází z let 1788–1794. Po požáru v roce 1876 byl novogoticky upraven. V padesátých letech 20. století byl odsouzen k zániku.[2] V době končícího komunistického režimu z něj zbývalo pouze zarostlé torzo bez střechy s pobořenou věží i obvodovými zdmi. Chrámovou lodí a vymlácenými okny prorůstaly vzrostlé stromy. Díky péči zejména německých původních obyvatel či jejich potomků a příznivců se kostel dočkal nákladné opravy. Obnoven a nově upraven byl i zcela zdevastovaný přilehlý hřbitov. O několik let později byl opraven i blízký dům u cesty, v němž bývalo umístěno malé muzeum věnované německy píšícímu spisovateli a básníkovi Johannesi Urzidilovi. Muzeum řadou dobových fotografií a artefaktů vypovídalo o životě v dnes již zaniklé obci. Expozice ale již byla uzavřena.[3]
  • Památkově chráněný barokní kříž z roku 1740.[4]
  • Schwarzenberský plavební kanál

Engelmar Unzeitig

[editovat | editovat zdroj]
Zachovaný dům s muzeem

Mezi nejvýraznější osobnosti Zadní Zvonkové patřil Engelmar Unzeitig (1911–1945). Do Zvonkové přišel jako farář v roce 1940 a stavěl se otevřeně proti nacismu. Kvůli svým výrokům byl rok nato zatčen gestapem a později se dostal do koncentračního tábora Dachau. V roce 1944 se v táboře rozšířil tyfus, Unzeitig nemocným spoluvězňům pomáhal, nicméně se nakazil a krátce před osvobozením v roce 1945 zemřel. Jeho popel se z Dachau podařilo propašovat do Würzburgu.

Někteří spoluvězni Unzeitiga označovali za světce a nazývali ho Anděl z Dachau.[3] V červnu 1991 byl ve Würzburgu zahájen jeho kanonizační proces. V roce 2009 papež Benedikt XVI. potvrdil Unzeitigovy hrdinské ctnosti, v roce 2016 uznal papež František jeho mučednictví.[5][6] 24. září 2016 byl v bavorském Würzburgu blahořečen.[7]

Johannes Urzidil

[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. listopadu 1934 získal v Zadní Zvonkové domovské právo německy píšící spisovatel, básník, esejista a historik umění Johannes Urzidil, který ve 30. letech 20. století jezdil na letní byt do osady Josefův Důl.[8]

  1. Michal Kurz: Historie Zvonkové, zanikleobce.cz, 29. 8. 2007
  2. Šumavské nostalgie – Přední a Zadní Zvonková
  3. a b VOTRUBA, Václav. Ze Zadní Zvonkové zbyl jen kostel a muzeum. ceskokrumlovsky.denik.cz. 2010-10-11. Dostupné online [cit. 2019-03-05]. 
  4. kříž - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. 
  5. POSPÍŠIL, Petr. Anděl z Dachau – P. Engelmar Hubert Unzeitig. Radio Proglas [online]. Radio Proglas, 2011-06-23 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  6. Jeden z dekretů uznává martyrium sudetského Němce o. Engelmara Unzeitiga
  7. Na Moravě narozený kněz Unzeitig bude v září blahořečen - Církev.cz [online]. [cit. 2016-07-19]. Dostupné online. 
  8. MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]