Přeskočit na obsah

Zátiší (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zátiší
Ulice V Zátiší
Ulice V Zátiší
Lokalita
Charakterčtvrť
Městská částPraha 4
ObvodPraha 4
ObecPraha
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíHodkovičky
PSČ147 00
Zátiší
Zátiší
Další údaje
Kód ZSJ315796
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zátiší je vilová čtvrť v údolí Zátišského potokaPraze. Vznikla v poslední čtvrtině 19. století jako sezonní rekreační osada Pražanů.[1][2] Do roku 1921 byla součástí obce Modřany, k 1. lednu 1922 byla připojena ke katastrálnímu území Hodkovičky a i s ním připojena k Praze.

Vila č. p. 67, V lučinách 9

Na mapách byla oblast jižně od Zátišského potoka označována jako „Nad koňskou loukou“. V oblasti „Kučerův háj“[3][4] byla restaurace Zátiší.[5] Byla v myslivně pana Jiřího Raaba[6] a nazývala se dříve „V myslivně“[7] a byla otevřena 1.5.1887.[8]

Dříve než se osada nazývala Zátiší, tak se také nezývala „Klánov“.[9]

Oblast se koncem 19. století stala oblíbeným výletním místem Pražanů, ti si zde stavěli rekreační vily[10][11] a vzniklo zde i mnoho restaurací, například restaurace s názvem V zátiší, od níž se zřejmě název přenesl na celou osadu. Jedná se zejména o oblast dnešních ulic V Zátiší (název od roku 1925), V lučinách (pojmenovaná 1952) a Na dlouhé mezi, ale až do roku 1938 se název ulice V Zátiší vztahoval i na dnešní ulici V mokřinách, vedoucí až k centru Hodkoviček.[1]

V roce 1899 charakterizoval učitelský kolektiv autorů Zátiší jako nedávno vzniklou roztomile položenou letní vilovou čtvrť s úhlednými i skvostnými budovami a restauracemi, která se stala milým útulkem Pražanů příjemnými procházkami ve svěží zeleni luk.[2][12]

V roce 1929 jsou v osadě uváděny Šubert-Rücklovy sluneční lázně, hotel Jiroušek, restaurace v Myslivně (u Rytířů), restaurace u Korostenských, rybník a farma.[13]

Dům V lučinách 73/15, bývalá restaurace U Zlatého bažanta

Hoteliér ze Zátiší František Jiroušek zavedl v únoru 1927 autobusovou linku z Jungmannova náměstí do Zátiší.[14] V roce 1929 získal licenci pro linku Braník–Hodkovičky a později jezdil také až do Modřan.[15] V současné době přímo do centra Zátiší veřejná doprava nejezdí, ale autobusová linka 121 jezdí po blízké Klánově ulici; nejbližší zastávka nese název Klánova, o dvě zastávky východněji leží v ulici Nad koupadly i zastávka s názvem V Zátiší. Ve směru od Modřan je přístup například od zastávky Zátišská.

Významné objekty

[editovat | editovat zdroj]
Památné stromořadí dubů letních v ulici V lučinách

Na západním konci Zátiší se v ulici Na dlouhé mezi č. o. 19 nachází Diagnostický ústav a Středisko výchovné péče Hodkovičky, zaměřený na psychosociální problémy zejména dívek ve věku 15–18 let, včetně mladistvých matek. Dříve to byla Koudelkova restaurace v Myslivně a na západ přistavený hotel Jiroušek.

Ačkoliv jižní hranici Hodkoviček s Kamýkem tvoří ulice Na dlouhé mezi a navazující úsek ulice V lučinách, takže Zátišský potok a louky v jeho nivě již patří ke Kamýku, tradičně jsou považovány za součást Hodkoviček i Zátiší. Na území Kamýku leží i retenční nádrž Hodkovičky, v těsné blízkosti prvních vil v Zátiší. Na hranici Hodkoviček a Kamýku podél ulice V lučinách, mezi retenční nádrží Hodkovičky a bývalou restaurací U Zlatého bažanta, stojí chráněné památné stromořadí dubů letních, které nechal kolem roku 1880 vysadit továrník Hans Kropf, původem z Děčína, též majitel nedaleké zdobné vily Lalotta. Manželka Pavla Kropfová[16] koupila statek Lhotka.[17] Hans Kropf zemřel roku 1911.[18]

Adresu v Hodkovičkách uvádí i soukromé sanatorium pro léčbu neplodnosti „Pronatal“ (v objektu bývalých Rücklovo léčebných slunečních lázní), ležící na levém břehu Zátišského potoka na území Kamýku; přístup do něj je přes Zátiší slepou odbočkou z ulice Na dlouhé mezi.

  1. a b M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník – Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 2. díl (0–Ž), Libri, Praha, 1998, str. 379, heslo V Zátiší
  2. a b František Hansl a kol. učitelů: Smíchovsko a Zbraslavsko, 1899
  3. Politický a školní okres Vinohradský a paměti i rozvoj národních jeho škol [online]. 1898 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  4. Jihovýchodní okolí Prahy [online]. [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  5. 365 polodenních výletů z Prahy. ndk.cz [online]. 1896 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  6. Národní politika [online]. 15.8.1896 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  7. Národní listy [online]. 8.6.1889 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  8. Národní listy [online]. 27.4.1887 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  9. Kronika královské Prahy a obcí sousedních [online]. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  10. Časopis turistů [online]. [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  11. Časopis turistů [online]. [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  12. Historie Modřan Archivováno 29. 5. 2010 na Wayback Machine., Modřanský web, Libor Podhájecký, 2009
  13. Zátiší (Hodkovičky) XV., Obce Velké Prahy v r. 1929, Bičloch, 1998, převzato z: Franta Žáček, František Stehlík: Historický a orientační průvodce Prahou, nakladatelství Františka Stehlíka, 1929
  14. Pražský dopravní zeměpis II, 16. část, Modřany 2. dil, DP Kontakt 8/2000 Archivováno 30. 12. 2010 na Wayback Machine., Dopravní podnik hl. m. Prahy, r. 5, srpen 2000, str. 18
  15. Pavel Fojtík, František Prošek: Pražské autobusy 1925–2005
  16. Matrika, Sázava 13 [online]. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  17. České listy hospodářské [online]. 1907 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  18. Paměti babičky Kavalírové [online]. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]