Přeskočit na obsah

Záchvat hněvu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Záchvaty hněvu)
Christina Rossetti v záchvatu hněvu, kresba jejího bratra D. G. Rossettiho

Záchvat hněvu, temperamentní záchvat nebo hysterický záchvat je emocionální výbuch. Obvykle je spojený s osobami v emoční nouzi, kterou typicky vystihuje tvrdohlavost, pláč, řev, násilí, vzdor, naštvané výkřiky, odolnost proti pokusům o uklidnění a v některých případech bití a jiné fyzicky násilné chování. Postižené osoby mohou ztratit kontrolu nad vlastním tělem; osoba nemusí být schopná zůstat v klidu; a i když je její „cíl“ dosažen, nemusí se uklidnit. Propuknutí záchvatu vzteku u dítěte může vést k jeho poslání "na hanbu", k domácímu vězení nebo u starších dětí dokonce k odložení školní docházky.[1][2][3][4][5][6] Záchvat hněvu může být vyjádřen v tirádě: zdlouhavá, rozzlobená řeč.[1][2][7]

V raném dětství

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Batolecí vzdor.

Záchvaty hněvu jsou jednou z nejčastějších forem problematického chování u malých dětí, ale s rostoucím věkem jsou méně časté a zmenšuje se i jejich intenzita. U batolete je možné záchvaty hněvu považovat za normální, dokonce i za měřítko rozvíjející se síly charakteru.[8][9][10]

Záchvat hněvu dítěte

Zatímco záchvaty hněvu jsou někdy považovány za ukazatel budoucího antisociálního chování,[11] v jiném smyslu jsou jednoduše věku přiměřenou známkou nadměrné frustrace[12] a časem vymizí při klidném a důsledném zacházení.[13][14][15] Dítě může při záchvatu něco zdánlivě vyžadovat, ale skutečně může žádat rodičovské usměrnění, protože se samo o sobě nezvládne ovládat.[16]

Selma Fraibergová varovala před „přílišným tlakem nebo násilnými metodami řízení zvenčí“ při výchově dětí: „Pokud změníme každou situaci, kdy si převlékají kalhoty, loví poklady, podřimují, hrají v brouzdališti či vynášejí odpadky ve vládní krizi, můžeme snadno vyvolat divoký vzdor, záchvaty vzteku a všechny ty ohňostroje vzpoury ve školce.“[17]

Poruchy intelektu a vývoje

[editovat | editovat zdroj]

Někteří lidé s vývojovými poruchami, jako jsou poruchy autistického spektra,[18] ADHD a mentální postižení, by mohli být k záchvatům hněvu náchylnější než jiní, i když záchvaty vzteku může trpět kdokoli s poškozením mozku (dočasným nebo trvalým). Kdokoli může být občas náchylný na záchvaty vzteku, bez ohledu na pohlaví nebo věk.[19][20] Avšak zhroucení způsobené smyslovým přetížením, které mohou zažít i neurotypické děti, není stejné jako záchvat hněvu.[21]

Anomálie

[editovat | editovat zdroj]

Sigmund Freud usoudil, že vývoj temperamentních záchvatů hněvu Vlčího muže byl spojen s jeho svedením jeho sestrou: stal se „nespokojeným, podrážděným a násilným, urážel se při každé možné příležitosti, poté se rozběsnil vzteky a křičel jako divoch“.[22] Freud spojil záchvaty vzteku s nevědomou potřebou trestu, který byl způsoben pocity viny[23] – něco, o čem si myslel, že by mohlo být zobecněno na mnoho dalších případů záchvatů dětství.[24]

Heinz Kohut tvrdil, že záchvaty hněvu jsou narcistická běsnění,[25] způsobená zmařením velkolepého exhibicionistického jádra dítěte. Splasknutí nafouknutého sebepojetí, když jsou přání dítěte (i když oprávněně) odmítnuta, vyvolává vztek, protože zasahuje pocit všemocnosti.[26]

Žárlivost nad narozením sourozence a výsledná agresivita může také vyvolat negativistické záchvaty hněvu, protože úsilí o kontrolu pocitů přetíží systém sebeovládání dítěte.[27][28]

V pozdějším životě

[editovat | editovat zdroj]

Ochota celebrit předvést záchvat hněvu při nejmenším zmaření plánu je druhem získaného situačního narcismu[29] nebo vzteklého chování.

Pokud se záchvaty hněvu objevují u starších lidí, může často jít o příznaky nezralosti a mentálního postižení; nicméně, u mnoha lidí se mohou objevit při extrémním stresu.[30]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tantrum na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b LEACH, Penelope. What is a tantrum? [online]. BabyCenter [cit. 2011-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-09. (anglicky) 
  2. ↑ a b Temper Tantrums [online]. Kidshealth.org [cit. 2011-03-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ Tantrums [online]. BabyCenter [cit. 2011-03-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ When a Child Has a Tantrum – The Natural Child Project [online]. Naturalchild.org [cit. 2011-03-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ MULLEN, J.K. Understanding and managing the temper tantrum. Child Care Quarterly. 1983, s. 59–70. DOI 10.1007/BF01258080. 
  6. ↑ E.R., Geelerd. Observations on temper tantrums in children. American Journal of Orthopsychiatry. 1945, s. 238–246. DOI 10.1111/j.1939-0025.1945.tb04937.x. 
  7. ↑ DANIELS, MANDLECO, E. LUTHY, Elizabeth, Barbara, Karlen. Assessment, management, and prevention of childhood temper tantrums. Journal of the American Academy of Nurse Practitioners. 2012, s. 569–573. DOI 10.1111/j.1745-7599.2012.00755.x. PMID 23006014. 
  8. ↑ Robin Skynner/John Cleese, Families and how to survive them (Londýn 1993) str. 177
  9. ↑ S., Isaacs. Temper tantrums in early childhood in their relation to internal objects.. The International Journal of Psychoanalysis. 1940, s. 280–293. 
  10. ↑ A, Solter. ISSN 00440728. Understanding Tears and Tantrums. Young Children. 1992, s. 64-68. Dostupné online. 
  11. ↑ Potegal, Michael, L.P.; DAVIDSON, RICHARD J. Temper Tantrums in Young Children. Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics. June 2003, s. 140–147. DOI 10.1097/00004703-200306000-00002. 
  12. ↑ J.A., P.G., M., Green, Whitney, Potegal. Screaming, yelling, whining, and crying: Categorical and intensity differences in vocal expressions of anger and sadness in children's tantrums.. Emotion. 2011, s. 1124–1133. DOI 10.1037/a0024173. PMID 21707157. 
  13. ↑ Roy Benaroch, Solving Health and Behavioral Problems from Birth Through Preschool (2008) str. 157
  14. ↑ C.B., Kopp. Regulation of distress and negative emotions: A developmental view.. Developmental Psychology. 1989, s. 343–354. DOI 10.1037/0012-1649.25.3.343. 
  15. ↑ LEVINE, Linda. Young Children's Understanding of the Causes of Anger and Sadness. Child Development. 1995, s. 967–709. JSTOR 1131944. 
  16. ↑ Patrick Casement, Further Learning from the Patient (Londýn 1990) str. 113-4
  17. ↑ Selma H. Fraiberg, The Magic Years (New York 1987), str. 65
  18. ↑ P.J., Margolies. Behavioral approaches to the treatment of early infantile autism: A review.. Psychological Bulletin. 1977, s. 249–264. DOI 10.1037/0033-2909.84.2.249. 
  19. ↑ Temper Tantrums and Autism - LoveToKnow [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ OSTERMAN, BJORKQVIST, Karin, Kaj. A Cross-Sectional Study of Onset, Cessation, Frequency, and Duration of Children's Temper Tantrums in a Nonclinical Sample. Psychological Reports. April 1, 2010, s. 448–454. DOI 10.2466/pr0.106.2. 
  21. ↑ BENNIE, Maureen. Tantrum vs Autistic Meltdown: What Is The Difference? [online]. Autism Awareness Centre Inc., 2 February 2016 [cit. 2017-06-09]. Dostupné online. 
  22. ↑ Sigmund Freud, Case Histories II (PFL 9) str. 242
  23. ↑ Freud, str. 257
  24. ↑ Sigmund Freud, Case Histories II (PFL 9) str. 257-8 and str. 242
  25. ↑ H. and I. Goldenberg, Family Therapy (2007) str. 172
  26. ↑ Edmund Bergler in J. Halliday/P. Fuller eds., The Psychology of Gambling (Londýn 1974) str. 182
  27. ↑ Selma H. Fraibergová, The Magic Years (New York 1987) str. 152
  28. ↑ TRACY, A. Dennis. Emotional self-regulation in preschoolers: The interplay approach reactivity, and control capacities. Developmental Psychology. 2006, s. 84–97. DOI 10.1037/0012-1649.42.1.84. PMID 16420120. 
  29. ↑ Simon Crompton, All about Me (Londýn 2007) str. 176
  30. ↑ COHN, Janice. Montclair Times Life Currents: Psychoanalyst Janice Cohn discusses adult temper tantrums - Health News - NorthJersey.com. NorthJersey.com [online]. 2016-10-04 [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Záchvat_hněvu&oldid=23957885“