William Penn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Penn
William Penn at 22 1666.jpg
Narození 14.jul. / 24. října 1644greg.
Londýn
Úmrtí 30. červencejul. / 10. srpna 1718greg. (ve věku 73 let)
Berkshire
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo pohřbení Jordans
Alma mater Christ Church
Chigwell School
Ocenění čestné občanství USA (1984)
člen Královské společnosti
Manžel(ka) Hannah Callenbo
Gulielma Springett Penn
Hannah Callowhill Penn
Děti Richard Penn
John Penn
Thomas Penn
William Penn
Margaretta Penn
Rodiče William Penn a Margaret Jasper
Příbuzní John Penn a Richard Penn (vnuci)
Podpis William Penn – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Penn (14. října 1644 Londýn30. července 1718 Berkshire) byl kvakerský vůdce, bojovník za svobodu vyznání a zakladatel Pensylvánie.

William Penn byl synem anglického admirála a politika téhož jména. William Penn starší (1621–1670) zasedal po deset let v Dolní sněmovně. Král Karel II. mu dlužil velkou sumu peněz. Dluh splatil tím, že Pennovi mladšímu, který se stal kvakerem, dal do správy velké území v Americe. Ten ho chtěl na­zvat Sylvania, ale král navrhl, aby se jmenoval Penn-Sylvania. Pensylvánie se stala útočištěm kvakerů a ostrovem náboženské tolerance mezi ostatními koloniemi.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Roku 1693 napsal esej o udržení míru v Evropě: An Essay Towards the Present and Future Peace for Europe (Esej o současném a budoucím míru v Evropě). V ní navrhl zřízení evropského parlamentu se státy zastoupenými podle velikosti, který by rozhodoval tříčtvrtinovou většinou, a to pouze o záležitostech míru a bezpečnosti; rozhodnutí by mohla být vynucena vojensky.[2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Pennovou první ženou byla Gulielmas Marias Posthumas Springetts (1644–1696). Měli spolu osm dětí, tři syny a pět dcer. Dva roky po smrti své první ženy se oženil podruhé, s Hannah Margaret Callowhill (1671–1726). Hannah bylo 25 let a Pennovi 52. Během dvanácti let se jim narodilo dalších osm dětí (první dvě zemřely v útlém dětském věku).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kvakeři aneb Naši bližní, Přátelé [online]. Kvakeri.cz [cit. 2014-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-21. 
  2. VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 4. Barokní a osvícenská Evropa, s. 89. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]