William Mitchell (sochař)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Mitchell
Narození 30. dubna 1925
Maida Vale
Úmrtí 30. ledna 2020 (ve věku 94 let)
Cumbria
Alma mater Royal College of Art
Web www.william-mitchell.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Skulptury Williama Mitchella v Harlow (1960–1963)

William Mitchell (1925, Maida Vale, Londýn2020) byl anglický sochař, umělec a designér. Je znám především jako autor typických betonových soch a uměleckých artefaktů, kterých je možné se dotýkat. Po dlouhých letech opomíjení v jeho vlasti, zapsala organizace English Heritage na seznam památek národního dědictví ke konci roku 2014 deset jeho děl. [1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1925 v londýnské čtvrti Maida Vale. V mládí byl vážně nemocen a dlouhý čas trávil v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, čímž zanedbal značnou část vzdělání.

V roce 1938 se stal učněm v londýnské dekoratérské firmě, kde se naučil nejen základům výroby, ale probudil se v něm i zájem o historii a tradici řemesel. Po tříletém působení u Královského námořnictva (Royal Navy) byl vybídnut, aby maloval scény a panoramatické výhledy pro Navy, Army and Air Force Institutes (NAAFI) a podílel se na rekonstrukci a výzdobě jejich klubů a jídelen po celém světě. Potom pracoval jako pojišťovací agent pro pojišťovnu Pearl Insurance Company, aby si z výdělku mohl zaplatit formální umělecké vzdělání, nejprve na Southern College of Art v Portsmouthu a pak na Royal College of Art v Londýně, kde studoval práci se dřevem, kovy a plasty. Získal prestižní ocenění, které mu zajistilo roční postgraduální studium na British School v Římě.

Po návratu z Itálie, kde pracoval v kanceláři společnosti Pininfarina a u architektů Gio Pontiho a Pier Luigi Nerviho se stal asistentem oddělení pro navrhování a výrobu dekorativních děl London County Council Architects Department. To mu umožnilo pracovat s předními staviteli, architekty a inženýry.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1960 založil vlastní společnost se 40 kvalifikovanými řemeslníky a umělci. Svými realizacemi s „rozpoznatelným stylem“ se stal známým po celé Británii i na mezinárodní úrovni. Jeho práce se objevují na budovách škol, obytných domů, nákupních center, církevních staveb i na veřejných stavbách (podchody, mosty) a stavbách občanské vybavenosti (zahrady, parky).

Mitchellův zájem o experimentování vyústil v širokou škálu projektů, které se lišily jak provedením, tak stylem a které zahrnovaly použití recyklovaných materiálů, např. dřeva a starého nábytku nebo skla k vytvoření mozaiky v betonovém základu, čímž tento stavební materiál povýšil na materiál dekorativní. K tomu účelu vyvinul speciální bednící formy a začal používat provzdušněný vláknobeton, tzv. Faircrete, vyvinutý Johnem Laingem. Časem si vytvořil, pro svá díla charakteristický, umělecký výraz, nazývaný též „aztécký styl“.[1]

V roce 1980 ho práce zavedla do Kataru, kde projektoval a budoval pro královskou rodinu katarskou zoologickou zahradu a také rozsáhlé nábřežní promenády v Dauhá. Dále pracoval pro BART (Bay Area Rapid Transit) v San Franciscu v USA, kde byl zodpovědný za projektování a konstruování dekorativních obložení a sochařských instalací na mnoha stanicích v rámci celého systému. V roce 1980 také navštívil Havaj, kde v Honolulu vytvořil podle vzoru okolí Civic Square.

Velká část pracovních aktivit Williama Mitchela je spojena s vyhlášeným londýnským obchodním domem Harrods, kde působil nejprve jako poradce Mohameda Al-Fayeda v oblasti designu a poté jako umělecký ředitel.[1] Stal se členem několika společností (Design Advisory Board, Hammersmith College of Art, Trent Polytechnic, Formwork Advisory Committee, Concrete Society) a pořádal pravidelné přednášky ve své domovině i v zahraniční, zejména v USA.

Díla zapsaná na seznam kulturního dědictví[editovat | editovat zdroj]

  • Harrods, Londýn – interiér Egyptského pokoje, Egyptská hala s eskalátorem a schodiště
  • Curzon Cinema, Mayfair, Londýn – nástěnná malba
  • průčelí Liverpoolské katedrály
  • Clifton Cathedral, BristolKřížová cesta[3]
  • sochy pro C&CA (Cement and Concrete Association), Wrexham – Corn King a Spring Queen
  • City of London Academy, Islington – nástěnná mozaika[4]
  • Three Tuns Pub, Coventry – exteriér a interiér
  • Civic Water Gardens, Harlow – fontány
  • Lee valley Water Company – strukturální nástěnná malba
  • Allerton Building Courtyard, Salford – socha Three Totem

Další realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • socha The Vortex – ukázka možných povrchových úprav provzdušněného vláknobetonu Faircrete
  • Hockley Circus, Birmingham, 1968 – tři stěny podchodu pro pěší pod dálnicí, tvarované různorodým hlubokým reliéfem jsou ukázkou vrcholného brutalismu v betonovém stavitelství[5]
  • Kidderminster Ring Road – vysoká opěrná zeď s opakujícími se reliéfy a navrženými vodními kaskádami[6]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c TRUE, Graham. Pocta odkazu Williama Mitchella. Beton. Říjen 2014, roč. 14, čís. 5/2014, s. 42 – 44. ISSN 1213-3116. (čeština/angličtina) 
  2. PEREIRA, Dawn. William Mitchell and the London County Council: the evolution of a classless form of public art. Sculpture Journal [online]. 2012-6-27 [cit. 2015-1-7]. Roč. 21, čís. 1/2012, s. 57 – 70. Dostupné online. ISSN 1756-9923. (anglicky) 
  3. Stations of the cross. www.william-mitchell.com [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-29. 
  4. Mural at City of London Academy, Islington
  5. BrutalHouse: The brilliant William Mitchell at Hockley Circus, North West Birmingham
  6. Sixties Concrete on Motorways. www.william-mitchell.com [online]. [cit. 2015-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-29. 
  7. William Mitchell wins 2014 Concrete Society Award

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEARSON, Lynn. A Field Guide to Postwar Murals. [s.l.]: Blue House Books, 2008. 80 s. ISBN 978-0956125200. (anglicky) 
  • PEREIRA, Dawn. The concrete legacy of William Mitchell. Concrete. 2009, roč. 43, čís. 7/2009, s. 25 – 27. (anglicky) 
  • TRUE, Graham. Decorative and Innovative use of Concrete. [s.l.]: Whittles Publishing, 2012. 256 s. ISBN 978-1439876435. (anglicky) 
  • MITCHELL, William. Self Portrait: The Eyes Within. [s.l.]: Whittles Publishing, 2013. 300 s. ISBN 978-1849950794. (anglicky)