Wilhelm Pinder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wilhelm Pinder
Wilhelm Pinder (Kunsthistoriker).jpg
Narození 25. června 1878
Kassel
Úmrtí 13. května 1947 (ve věku 68 let)
Berlín
Zaměstnavatelé Mnichovská univerzita
Lipská univerzita
Humboldtova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm (Georg Maximilian) Pinder (* 25. června 1878, Kassel - † 13. května 1947, Berlín) byl německý teoretik a historik umění, profesor mnichovské univerzity. Soustředil se na německé středověké, ale i barokní sochařství a architekturu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pinderovou prababičkou byla dcera malíře Johanna Friedricha Augusta Tischbeina. Jeho děd se zabýval numismatikou a byl knihovníkem Pruské královské knihovny v Berlíně. Jeho otec byl ředitelem muzea Fridericianum v Kasselu. Pinder po absolutoriu gymnázia v Kasselu studoval nejdříve práva na univerzitě v Göttingenu, kde přešel na archeologii a dějiny umění a vstoupil do spolku Burschenschaft Allemania (což byl první stupeň jeho velkoněmeckého vlastenectví). Dále studoval na univerzitách v Berlíně, Mnichově a Lipsku, kde promoval u Augusta Schmarsowa a v roce 1903 s diplomovou prací Románské interiéry v Normandii. Po absolvování základní vojenské služby se roku 1905 habilitoval a byl jmenován privátním docentem na univerzitě ve Würzburgu. Roku 1910 byl jmenován „Ordinariem“ na technické vysoké škole v Darmstadtu. V roce 1917 přesídlil do Vratislavi, na jejíž univerzitě také panovalo pruské smýšlení. Roku 1918 odešel do Štrasburku. V letech 1920-1927 vedl institut dějin umění na univerzitě v Lipsku, od roku 1927 byl členem katedry uměleckohistorického institutu v Mnichově, od roku 1935 působil na univerzitě v Berlíně. Od roku 1927 se stal řádným členem bavorské Akademie věd v Mnichově a od roku 1937 byl jejím dopisujícím členem. Saská a Pruská akademie věd v Berlíně ho přijaly za člena v roce 1937. K jeho žákům patřily dvě desítky později významných historiků umění jako Ernst Kitzinger, Nikolaus Pevsner, Hans Vogel, Florentine Mütherichová nebo Bernhart Degenhart.

1933-1945[editovat | editovat zdroj]

Pinder se ztotožnil s idejemi národního socialismu a nestal se členem NSDAP jen náhodou. Již 11. listopadu 1933 se v projevu na univerzitě v Berlíně postavil za politický program proti Židům, sociálním demokratům, komunistům, konzervativcůmn, církvím a zednářům. Otevřeně útočil na univerzitě na své židovské kolegy, například Augusta Liebmanna Mayera, který byl deportován do Osvětimi. V předmluvě ke své knize Kunst der deutschen Kaiserzeit roku 1935 napsal, že současnost nevyhnutelně přepisuje německou historii včetně dějin umění. Ve sborníku Deutsche Kunstgeschichte vydaném roku 1939 v Lipsku k Hitlerovým padesátinám spojil teorii duchovních dějin s rasovou teorií, proti méněcenným národům východní Evropy, jmenovitě Československa a Polska[1].

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 byl Pinder za své názory penzionován, odvolán ze všech akademických funkcí a v roce 1946 ve Velké Británii krátce uvězněn. Jeho práce z let 1933-1945 byly následně vyřazeny ze všech veřejných knihoven v Německé demokratické republice, Československu i v Polsku. V Německé spolkové republice byly jeho prohřešky dlouho bagatelizovány a poukazováno na to, že po roce 1942 prozřel a režim kritizoval. Kritický profil jeho osobnosti byl kompletně zveřejněn teprve roku 2008[2].

Přístup k uměleckým dílům[editovat | editovat zdroj]

Jeho přístup k uměleckým dílům je hermeneutický: formální znaky jsou přesně analyzovány, aby posléze mohl historik umělecké dílo charakterizovat a porozumět mu. Dějiny umění musejí vzniknout empirickým zkoumáním faktů. Jedním z nejzávažnějších témat, která Pinder otevřel je metodologické pojetí generací. Na základě faktů a stylů vytváří víceúrovňový obraz dějin umění. Zjistil, že v jedné epoše působí různé generace umělců najednou. „vnuci mají blíže ke svým dědům než ke svým otcům“ Laicky řečeno: celkový systém je vystavěn na typologii, jde o hledání typičnosti v umělecké generaci.

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wilhelm Pinder
  • Zur Rhythmik romanischer Innenräume in der Normandie, 2 vols (Štrasburk, 1904–5)
  • Mittelalterliche Plastik Würzburgs (Würzburg, 1911)
  • Der Naumburger Dom und seine Bildwerke (Berlín, 1924, 6/1937)
  • Die deutsche Plastik vom ausgehenden Mittelalter bis zum Ende der Renaissance, 2 vols (Wildpark Potsdam, 1924–9)
  • Das Problem der Generationen in der Kunstgeschichte Europas (Berlín, 1926, 2/1941)
  • Der Bamberger Dom und seine Bildwerke (Berlín, 1927, 4/1938)
  • Vom Wesen und Werden deutscher Formen: Geschichtliche Betrachtungen, 2 vols (Lipsko, 1935–7)
  • L. Bruhns, ed.: Gesammelte Aufsätze (Lipsko, 1938)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ernst Klee: Das Personenlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. Fischer Verlag Frankfurt am Main 2005, 2. aktualizované vydání, s. 462; ISBN 978-3-596-16048-8
  2. Kunstgeschichte im „Dritten Reich“: Theorien, Methoden, Praktiken. Editoři: Ruth Heftrig, Olaf Peters, Barbara Schellewald, Akademie Berlin 2008, ISBN 3-05-004448-9

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm Pinder na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]