Wilhelm Neuber
| Wilhelm Neuber | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1884 – 1885 | |
| Ve funkci: 1888 – 1897 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Sjednoc. levice) (Sjednoc. německá levice) |
| Narození | 28. května 1839 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. února 1917 Baden  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Perchtoldsdorferu |
| Profese | průmyslník a politik |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Commons | Wilhelm Neuber |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wilhelm Neuber (28. května 1839 Vídeň[1][2] – 12. února 1917 Baden[1][2][3]) byl rakouský podnikatel a politik německé národnosti z Dolních Rakous, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Působil jako továrník ve Vídni.[1]
Studoval chemii ve Vídni a pak získal další odborné vzdělání v Německu. Roku 1865 převzal drogistický obchod firmy Wackenroder ve Vídni, ze kterého pak vyrostl velký podnik. Zaměřoval se na do té doby neznámé zpracování odpadů podle vlastních patentů. Například cyankáli produkoval z krevních odpadů, sloučeniny cínu z odpadních plechů. Měl továrnu v Perchtoldsdorfu a Brunn am Gebirge. Měl zastoupení pařížské firmy Poirrier a vyráběl mořidla a barvy. Zahájil také produkci přípravků na leptání skla a bělidel. Roku 1869 otevřel pobočný závod ve vídeňském Baumgartenu. Exportoval do Itálie, Ruska a na Balkán.[2]
Byl veřejně a politicky aktivní. Od roku 1876 byl členem vídeňské obchodní a živnostenské komory. V letech 1874–1881 zasedal ve vídeňské obecní radě.[3] Od roku 1884 byl přísedícím u vídeňského obchodního soudu. Opakovaně byl volen za viceprezidenta rakouského živnostenského spolku.[2]
Zasedal i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1884 za kurii měst v Dolních Rakousích, obvod Vídeň, VI. okres. Slib složil 4. prosince 1884.[4] V řádných volbách roku 1885 kandidoval, ale porazil ho kandidát antisemitů Robert Pattai.[5] Do parlamentu se vrátil v doplňovacích volbách roku 1888, místo Gustava Leona, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor. Do Říšské rady usedl 25. ledna 1888. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1891.[4] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Wilhelm Neuber, obchodník a majitel továrny na barvy, bytem Vídeň.[6] Zasadil se o vznik vídeňského obecního skladiště, celní poradny a exportní statistiky. Podílel se na přípravě zákona o potravinách.[2]
Patřil mezi ústavověrné (liberální, centralisticky orientované) poslance. V 80. letech ústavověrné politické proudy utvořily společný klub Sjednocené levice.[5] Po návratu do parlamentu je v roce 1890 uváděn jako člen podobně orientovaného klubu Sjednocená německá levice, jenž vznikl obnovou mezitím dočasně rozpadlého klubu Sjednocené levice.[7] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[8]
Po dlouhou dobu zastával funkci místopředsedy vídeňského mužského pěveckého spolku. Za zásluhy mu byl udělen Řád železné koruny a Řád Františka Josefa. Měl titul komerčního rady.[3]
Zemřel v únoru 1917.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Neuber na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 138. (německy)
- ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 7. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Neuber, Wilhelm (1839-1917), Chemiker, s. 81. (německy)
- ↑ a b c d Kaiserlicher Rat Wilhelm Neuber. Wiener Zeitung. Únor 1917, čís. 35, s. 20. Dostupné online.
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ a b Leitmeritzer Zeitung. Červen 1885, roč. 15, čís. 42, s. 606. Dostupné online.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=316&size=45
- ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
- ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
