Wikipedista:Zbrnajsem/Faustovirus
 Faustovirus | |
|---|---|
 | |
| Baltimorova klasifikace virů | |
| Skupina | I (dsDNA viry) |
| Vědecká klasifikace | |
| Realm | Varidnaviria |
| Říše | Bamfordvirae |
| Kmen | Nucleocytoviricota |
| Třída | Pokkesviricetes |
| Řád | Asfuvirales |
| Rod | Faustovirus (návrh) |
Faustovirus je rod obřích viru, který infikuje améby (měňavky) spojené s lidmi. Virus byl poprvé izolován v roce 2015 a má průměr přibližně 0,2 mikrometrů s dvouvláknovou DNA o 466 kilobázích, která předpovídá kódování 451 proteinů. Přestože jsou faustoviry klasifikovány jako nukleocytoplasmatické velké DNA viry (NCDLV, kmen Nucleocytoviricota), sdílejí s ostatními NCLDV méně než čtvrtinu svých genů; ~ 46% je však homologních s bakteriálními geny a zbytek jsou takzvané sirotčí geny (ORFans). Konkrétně je gen kódující hlavní kapsidový protein (MCP) faustoviru odlišný od genu jeho nejbližšího příbuzného obřího viru, asfiviru, jakož i dalších NCLDV. V asfiviru je gen kódující MCP jediný genomický fragment ~ 2000 párů bází (bp), avšak ve faustoviru je MCP kódován 13 exony oddělenými 12 velkými introny. Exony mají průměrnou délku 149 bp a introny mají průměrnou délku 1,273 bp. Přítomnost intronů v genech faustoviru je pro viry velmi neobvyklá.
Replikace[editovat | editovat zdroj]
Replikační strategie faustoviru v amébě je podobná strategii mimiviru. Replikační cyklus dlouhý 18 až 20 hodin začíná tím, že améba přijímá jednotlivé virové částice procesem známým jako fagocytóza. Asi po 2 až 4 hodinách od infekce jsou virové částice internalizovány prostřednictvím fagocytárních vakuol a jsou detekovány hostitelem. Zatímco se částice objevují v blízkosti jádra hostitele, neexistuje důkaz, že virus vstupuje do jádra, nebo že má jakékoliv interakce s jadernou membránou. Podobně jako mimivirus, ve kterém je vytvořen kanál pro přechod proteinových částic a DNA, vyprázdňují částice faustoviru své vnitřní kompartmenty do cytoplazmy améby. U obou virů vede splynutí k fázi zatmění, ve které je obsah částic uvnitř cytoplazmy hostitele neviditelný. Fáze zatmění faustoviru je však delší než mimivirus a probíhá 4 až 6 hodin po infekci. Hostitelská buňka améby, charakterizovaná ztrátou sférického tvaru a zmenšením plochy povrchu, podléhá reorganizaci, takže 8 až 10 hodin po infekci jsou nové částice v oblasti vytvářející toroidální tvar. Tato oblast je viroplazma; je odlišná od jádra a je obklopena mitochondriemi. Mezi 12 a 18 hodinami po infekci zabírá viroplazma celou cytoplazmu, která je zcela zaplněna novými virovými částicemi. 18 až 20 hodin po infekci jsou virové částice uvolňovány buněčnou lýzou.
Patogenita[editovat | editovat zdroj]
Faustovirus napadá améby spojené s lidským prostředím, jako je Vermamoeba vermiformis; tato konkrétní améba byla nalezena v nemocničních vodovodních sítích, pitné vodě, vzorcích lidské stolice a kontaktních čočkách pacientů s keratitidou, takže může být možným nositelem virů. Faustoviry byly nalezeny v odpadních vodách z různých geografických lokalit, jako je Senegal, Francie, Libanon a Saúdská Arábie . Izolované kmeny viru byly detekovány u hlodavců, dobytku, lidí s horečkou a zdravých lidí a také ve vodě a řekách. Ačkoli faustovirus byl nalezen u lidí, není známo, zda má na člověka patogenní účinky; k určení způsobu infekce a důsledků infekce, pokud existují, je nutný další výzkum.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faustovirus na anglické Wikipedii.
- ↑ Klose T, Reteno DG, Benamar S, Hollerbach A, Colson P, La Scola B, Rossmann MG. Structure of faustovirus, a large dsDNA virus. Proc Natl Acad Sci U S A. 31 May 2016, s. 6206–11. DOI 10.1073/pnas.1523999113. PMID 27185929.