Wikipedista:Sarka.sticky/Charles-Michel de l'Épée
| Abbé Charles-Michel de l'Épée | |
|---|---|
 Zakladatel první veřejné školy pro neslyšící | |
| Narození | 24. listopadu 1712 Versailles, Yvelines, Francie |
| Úmrtí | 23. prosince 1789 (ve věku 77 let) Paříž, Francie |
| Alma mater | Collège des Quatre Nations, University of Paris |
Abbé Charles-Michel de l'Épée (Francouzsky: [ʃaʁlmiʃɛl dəlepe]; 24. listopadu 1712 - 23. prosince 1789) byl Francouzský filantropický učitel 18. století, znám jako „otec neslyšících “. [1]
Přehled[editovat | editovat zdroj]
Charles-Michel de l'Épée se narodil do bohaté rodiny ve Versailles, sídle politické moci tehdejšího nejmocnějšího království Evropy. L'Épée studoval aby se mohl stát katolickým knězem .
L'Épée pak obrátil svou pozornost k dobročinným službám pro chudé a na jedné výpravě do Pařížských slumů měl příležitost se setkat s dvěma mladými neslyšícími sestrami, které komunikovaly pomocí znakového jazyka . [2] L'Épée se rozhodl věnovat svůj život výchově a "spáse" neslyšících a v roce 1760 založil školu. V souladu s vyvstávajícím filosofickým myšlením té doby Abbé de l'Épée začal věřit, že neslyšící lidé jsou schopni jazyka a tudíž dospěli k závěru, že by měli být schopni přijímat svátosti a vyhýbat se tak peklu. Začal rozvíjet systém výuky francouzského jazyka a náboženství. Na počátku šedesátých let se jeho útočiště stalo první bezplatnou školou pro neslyšící na světě otevřenou pro veřejnost.
Ačkoli se L'Épée původně zajímal o náboženské vzdělání, jeho veřejné hájení neslyšících a rozvoj jakési „Znakované francouzštiny “ umožnily neslyšícím poprvé se legálně bránit u soudu.
L'Épée zemřel na začátku francouzské revoluce, v roce 1789 a jeho hrobka je umístěna v kostele svatého Rocha v Paříži. Dva roky po jeho smrti ho Národní shromáždění uznalo za „dobrodince lidstva“ a přiznalo neslyšícím lidem práva dle Deklarace práv člověka a občana . V roce 1791 začala l'Épéeho škola založil, Institution Nationale des Sourds-Muets à Paris (Pařížský institut pro hluchoněmé), získávat vládní financování. Byla později přejmenována na Institut St. Jacques a poté znovu přejmenována na její současné jméno: Institut National de Jeunes Sourds de Paris. L'Épéeho výchovné metody se rozšířily po celém světě. Abbé de l'Épée je dnes považován za jednoho ze zakladatelů vzdělávání neslyšících .
Po jeho smrti L'Épée ho jako ředitel školy nahradil Abbé Roch-Ambroise Cucurron Sicard.
Metodické posunky (signes méthodiques)[editovat | editovat zdroj]
Metodické posunky byla vzdělávací metoda, která zdůrazňovala používání gest nebo ručních znaků. Byla založená na principu, že „hluchoněmým musí být vyučováno očima tomu, čeho ostatní lidé získávají uchem.“ L'Épée uznával, že v Paříži již existuje neslyšící komunita, dorozumívající se znakovým jazykem, ale jejich jazyk (nyní známý jako starý francouzský znakový jazyk ) vnímal jako primitivní. Ačkoli radil svým (slyšícím) učitelům, aby se naučili znaky (lexikon), které by pak používali ve výuce svých neslyšících studentů, on sám ve třídě jazyk neslyšících nepoužíval. Místo toho vyvinul idiosynkratický gesturální systém využívající některé prvky jeho lexikonu v kombinaci s dalšími jím vymyšlenými znaky, tak aby reprezentovaly všechna slovesná zakončení, členy, předložky a pomocná slovesa francouzského jazyka .
V angličtině je systém Abbého de L'Épée známý jako “metodické znaky” ("Methodical Signs") nebo “stará znakovaná francouzština” ("Old Signed French") ale je původnímu významu lépe odpovídá překlad systematizované znaky (systhematised signs). Přestože L'Épéeho systém položil filosofické základy pro pozdější vznik manuálně kódovaných jazyků, jako je například znakovaná angličtinu, jeho provedení se poněkud lišilo. Například pro vyznakování slova croire ("věřit") bylo potřeba použít pěti samostatných znaků - čtyř s významem "vědět", "cítit", "říkat" a "nevidět" a jeden, který označil slovo jako sloveso (Lane, 1980: 122). Slovo indéchiffrable („nesrozumitelné“) bylo také produkován řetězcem pěti znaků: vnitřek-pochopit-možný-přídavné jméno-ne. Stejně jako manuálně kódované jazyky byl L'Épéeho systém pro neslyšící těžkopádný a nepřirozený. Neslyšící žák (a později učitel) na L'Épéeho škole, Laurent Clerc, napsal, že neslyšící nikdy nepoužívali signed méthodiques při komunikaci mimo třídu, preferovali svůj vlastní komunitní jazyk (francouzský znakový jazyk).
Ačkoli L'Épée měl údajně s touto vzdělávací metodou velký úspěch, jeho úspěchy byly později zpochybněny kritiky, kteří se domnívali, že jeho studenti pouze opakovali jeho gesta, spíše než, že by chápali význam. [3]
Vzdělávací odkaz[editovat | editovat zdroj]
To, čím se Abbé de L'Épée lišil od svých předchůdců v oblasti vzdělávání neslyšících a co mu zajistilo místo v historii, je to, že zpřístupnil své metody a učebny pro veřejnost a dalším pedagogy. V důsledku jeho otevřenosti, stejně jako jeho úspěchů, se jeho metody staly natolik vlivnými, že jejich odkaz je stále patrný v současném vzdělávání neslyšících. L'Épée také zavedl programy vzdělávání zahraničních pedagogů, kteří pak jeho metody přenesli zpět do svých zemí a založili četné školy pro neslyšící po celém světě. Laurent Clerc, neslyšící žák pařížské školy, se stal spoluzakladatelem první školy pro neslyšící v Severní Americe a přinesl s sebou znakový jazyk, který tvořil základ moderního amerického znakového jazyka, včetně znaků abecedy ASL .
Některé školy pro neslyšící v Německu a ve Velké Británii, které byly současníky pařížské školy Abbého de l' Épée, používaly, na rozdíl od l'Épéeho manuálního přístupu, přístup oralistický, kladoucí důraz na řeč a čtení ze rtů.. Příslušníci těchto škol vnímali l'Épéeho jako svého soupeře a jejich metody byly přísně střeženími tajemstvími. Spor o oralismu a manualismu zuří dodnes. Oralismus je někdy označován jako německá a manualismus jako francouzská metod, v odkazu na místo jejich vzniku.
Pařížská škola stále existuje, avšak nyní se ve výuce používá francouzský znakový jazyk spíše než l'Épéeho metodické znaky. Nachází se v Rue Saint-Jacques (ulice Svatého Jakuba) v Paříži a je jednou ze čtyř mezinárodních škol pro neslyšící - těmi dalšími jsou školy v Metzu, Chambéry a Bordeaux .
Mýty[editovat | editovat zdroj]
Dokonce i v současnosti je l'Épée běžně znám jako vynálezce znakového jazyka nebo jako ten kdo „naučil neslyšící znakovat “. Ve skutečnosti ho znakovat naučili neslyšící. [4] L'Épée roztřídil a zaznamenal francouzské znaky, aby se jim byli schopni naučit i ostatní, kteří by je mohli používat ve vzdělávání, zejména o křesťanské víře.
Pocta[editovat | editovat zdroj]
Dne 24. listopadu 2018 si Google Doodle připomněl jeho 306. narozeniny. [5]
Publikovaná díla[editovat | editovat zdroj]
- — (1776). Institution des sourds et muets, par la voie des signes méthodiques [Hluchoněmá instituce za použití systematických znaků] (francouzsky). Nyon l'ainé. Obnoveno 30. prosince 2015.
- — (1784). La véritable manière d'instruire les sourds et muets, confirmée par une longue expérience [Skutečný způsob výuky hluchých a němých, potvrzený dlouhou zkušeností] (franouzsky). Paříž: Nyon l'aîné. Obnoveno 30. prosince 2015. L'Ouvrage que je présente au Public n'est proprement qu'une seconde édition de celui qui a paru en 1776, sous ce titre : Institution des Sourds et Muets, par la voie des Signes méthodiques, & dont il ne reste plus d'exemplaires. Práce ve kterou zde prezentuji veřejnosti není ničím jiným než druhou edicí té která vyšla roku 1776, pod názvem 'Institution des Sourds et Muets, par la voie des Signes méthodiques', která je kompletně vyprodána.
- · Dále započal práci na Dictionnaire général des signes, který byl dokončen jeho nástupcem, Abbém Sicardem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles-Michel de l'Épée na anglické Wikipedii.
- ↑ Jean-René Presneau, Signes et institution des sourds, XVIIIe–XIXe siècle, Champ Vallon, 1998, p. 95
- ↑ Massieu, Jean; Laurent Clerc; and Roch Ambroise Cucurron Sicard. 1815.Recueil des définitions et réponses les plus remarquables de Massieu et Clerc, sourds-muets, aux diverses questions qui leur ont été faites dans les séances publiques de M. l'abbé Sicard à Londres, Londres, imprimé pour Massieu et Clerc, par Cox and Baylis, Great Queen Street, Lincoln's-Inn-Fields.
- ↑ Observations d’un sourd et muet, Paris, B. Morin, 1779, p. 26.
- ↑ Desloges, Pierre. 1779. Observations d'un sourd et muèt, sur un cours elémentaire d'educationdes sourds et muèts, Paris: M. l'Abbé Deschamps (Chapelain de l'Église d'Orléans), Amsterdam and B. Morin.
- ↑ Dostupné online.
Další čtení[editovat | editovat zdroj]
- L'Abbé de l'Épée od Ferdinanda Berthiera
- Lane, Harlane . When the Mind Hears: A History of the Deaf . New York: Random House, 1984.
- Článek katolické encyklopedie
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sarka.sticky/Charles-Michel de l'Épée na Wikimedia Commons
[[Kategorie:Francouzští římskokatoličtí duchovní]] [[Kategorie:Francouzští pedagogové]] [[Kategorie:Pohřbení v kostele svatého Rocha v Paříži]] [[Kategorie:Úmrtí 1789]] [[Kategorie:Narození 1712]]