Wikipedista:Petrbobekp/Pískoviště
Správa panství[editovat | editovat zdroj]
Roku 1462 vydává řád městu, tzv. Práva Jindřicha ze Stráže, které stanovilo rozsáhlou pravomoc správě města v tzv. řádu konšelském. V něm se vedle práv zdůrazňuje i řádné plnění povinností konšelů. Za jejich neplnění vyhlašuje trestní sankce. Konšelé mají být při jednání pozorní, spravedliví, ke každému nepodplatitelní, pilní ve svém úřadě. Mají zachovávat úřední tajemství. Za konšely mají být ustanoveni lidé nejlepší, aby tak lepší horších poslouchat nemuseli. V další části zavádí řadu pořádkových nařízení a opatření ekonomického charakteru, souvisejících s podnikáním měšťanů, například s vařením piva a jeho šenkováním, pravidelnou kontrolou měr, vah atd. V úvodu se zmiňovalo o právu odkazu (od úmrtí) všeho majetku, což umožňovalo rodině zemřelého pokračovat v obdělávání polí nebo provozování řemesla, bylo to velkým darem, jelikož dříve majetek propadal vrchnosti. V právech Jindřicha ze Stráže je i zmínka o robotě, kterou byli poddaní měšťané povinni svému pánu, museli platit obvyklé platy (úroky) z gruntů a řemesel jako dříve. Zvláštní pozornost věnuje vztahům mezi měšťany a obyvateli vůbec. Stanovil přísné tresty za provinění - násilné jednání s čeledí, zranění lidí, nepravdivé nařčení. Určuje postup proti dlužníkům. Za provinění zavádí kromě vyšších trestů peněžní pokuty. V právech je uváděna i požární bezpečnost, kde napomínal občany, aby domy proti ohni dobře spravovali hlínou a zdmi.[1]
Modré: Vídeň
dfrdgfg
Jan Lucemburský byl otec Karla IV.
Narodil se do rodiny Josefa Jungmanna.
Červené: Adolf Löw
Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana – 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih.
Přiložený obrázek je nejrozšířenější podobizna básníka. Vznikla až nějaký čas po jeho smrti. Když tuto podobiznu ukázali jeho bývalé partnerce Eleonoře Šomkové, odpověděla, že takhle Mácha nevypadal
Karel Löw se narodil do rodiny Adolfa Löwa. Ten se svým švagrem a společníkem Friedrichem Schmalem vlastnil rozsáhlou textilní továrnu na Cejlu v Brně-Zábrdovicích a od roku 1860 i tovární budovu v Helenově u Jihlavy, která do té doby patřila židovskému podnikateli V. J. Morawitzovi.
Karel Löw[editovat | editovat zdroj]
Karel Löw (také psán jako Karl Löw či Carl Löw, 28. květen 1849 Brno-Zábrdovice - 19. duben 1930 Jihlava) byl textilní průmyslník německé národnosti. Zasloužil se o rozvoj textilních továren v Heleníně (tehdejším Helenově) a v Malém Beranově, ve své době tvořících podnik, který patřil mezi největší ve střední Evropě. Zaměstnával v nich přes dva tisíce dělníků. Pro ně také u helenínské továrny nechal rozšířit osadu založenou jeho otcem, která se rozrostla na vesnici (dnešní část Jihlavy) s 80 budovami, kde žilo 448 obyvatel. Karel Löw provoz svých továren zajišťoval vlastní plynárnou a od roku 1918 i vlastní elektrárnou. Pro svou rodinu nechal k továrně v Heleníně přistavět neogotické sídlo s rytířským sálem. Produkty z továren dodával nejen pro rakousko-uherskou armádu, ale například i pro srbskou, bulharskou nebo řeckou armádu. Výrobky exportoval také do Orientu, Austrálie a Jižní Ameriky.
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Karel Löw se narodil 28. května 1849. V červenci 1873 se oženil s Franziskou Annou Schmalovou (25. červenec 1854 Brno - 22. leden 1907 Jihlava-Helenov), dcerou otcova společníka. Sňatkem tedy došlo ke spojení dvou významných rodin, což přineslo další rozvoj podniku. Manželé spolu měli devět dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti. Manželství trvalo 34 let, v lednu 1907 Franziska zemřela. Druhou manželkou Karla Löwa byla Alma Bürgerová (14. prosinec 1876 Vídeň - červen 1945). Svatbu měli 1. července 1911 ve Vídni. Alma žila s Karlem Löwem až do jeho smrti. Během druhé světové války byla aktivní nacistkou, po válce absolvovala odsun ze Stonařova do Rakouska, který nepřežila.
Karel Löw nebyl činný pouze ve svých podnicích. Od roku 1881 působil například v Obchodní živnostenské komoře v Brně, byl předsedou Penzijní pokladny Spolku továrních úředníků v Brně, prezidentem správní rady Soukenické průmyslové společnosti, či viceprezidentem správní rady brněnské přádelny na česanou přízi. Karel Löw zemřel 19. dubna 1930 v Jihlavě. Pohřbený je na jihlavském Ústředním hřbitově.[2] Zajímavý osud potkal Löwův dům přistavěný k továrně. Po skončení druhé světové války v něm byl zřízen sběrný tábor pro jihlavské Němce čekajících na odsun. Poté budova začala sloužit pro textilní školu, dnes Střední uměleckoprůmyslovou.[3]
Působení v textilním průmyslu[editovat | editovat zdroj]
Karel Löw se narodil do rodiny Adolfa Löwa. Ten se svým švagrem a společníkem Friedrichem Schmalem vlastnil rozsáhlou textilní továrnu na Cejlu v Brně-Zábrdovicích a od roku 1860 i tovární budovu v Helenově u Jihlavy, která do té doby patřila židovskému podnikateli V. J. Morawitzovi. V této době bylo Karlu Löwovi jedenáct let, i přes nízký věk se ho ale otec snažil zasvětit do chodu vedení firmy. Absolvoval proto střední textilně-technické vzdělání, po něm ale nenastoupil do otcových podniků, ale v osmnácti letech se vydal na zkušenou do světa.
Evropský trh byl tehdy plný kvalitního a zároveň cenově dostupného textilního zboží a Karel chtěl poznat jeho výrobu. Jako dělník se nechal zaměstnat v několika anglických podnicích. Po dvou letech se do Brna vrátil se zkušenostmi, které pak mohl uplatňovat především v helenovské továrně. Tato doba se také vyznačovala evropským hospodářským vzestupem a také rozkvětu soukenického průmyslu. Karel Löw další inspiraci čerpal ve Francii, kde poznal výrobu tzv. potištěného sukna. Zároveň angažoval francouzské dělníky i mistry, se kterými začal s výrobou do Rakouska dosud dováženého dámského zboží nebo dámské konfekce.[4]
V roce 1875 se Friedrich Schmal vzdal podílu ve firmě a pozice Karla Löwa ještě zesílila. Název podniku se změnil na Adolf Löw a Sohn (syn). V únoru 1883 Adolf Löw v Brně zemřel. Již před svou smrtí předal podniky do rukou syna, který je řídil dalších více než 40 let.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Karel Löw získal za svou práci několik ocenění. Za zásluhy o rozvoj v hospodářské oblasti mu v roce 1888 byl udělen Řád železné koruny III. třídy. Roku 1892 byl oceněn Řádem Františka Josefa. V roce 1917 mu bylo v Jihlavě uděleno čestné občanství za zásluhy o rozvoj města.
Ocenění získaly i jeho výrobky. Bronzovou medaili na mezinárodní výstavy v Londýně, stříbrnou medaili v Paříži a zlatou v roce 1885 v Antverpách. Stříbrnou medaili výrobky v Löwových podnicích získaly také v Austrálii v Adelaide.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KREJČA, Karel; ALDORF, Karel. Kamenické kroniky hovoří. první. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2006. 224 s. S. 62, 63, 64, 65.
- ↑ LÖW, Karl Anton , dr.. jihlava.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
- ↑ PACLÍK, Jaroslav. Továrník by zíral, co je v rytířském sálu. Z luxusu se stala tělocvična. iDNES.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
- ↑ GEIST, Zdeněk. Löwovi : příběh rodu textilních továrníků. Vydání první. vyd. Jihlava: [s.n.] 199 s. ISBN 9788090474246. OCLC 1006471041 S. 16-17.
- ↑ GEIST, Zdeněk. Löwovi : příběh rodu textilních továrníků. Vydání první. vyd. Jihlava: [s.n.] 199 s. ISBN 9788090474246. OCLC 1006471041 S. 22-32.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GEIST, Zdeněk. Löwovi: Příběh rodu textilních továrníků. První vydání. vyd. [s.l.]: Parola, 2017. 199 s. ISBN 978-80-904742-4-6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- LÖW, Karl Anton , dr. - článek na webu jihlava.cz