Wikipedista:Jakubdrastich2/Pískoviště15

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlapec pracující jako kamelot roku 1910

Kolportáž (z francouzského colportage) je pouliční prodej nebo distribuce tiskovin podle toho, jestli je realizována na bázi komerční, nebo nekomerční, která je velmi běžná pro náboženské texty.[1] Osoba, která takovou profesi vykonává se označuje jako kolportér.[2] Pod tímto pojmem se však někdy nesprávně rozumí pouliční prodavač novin, který se však nazývá kamelot.[3] Kameloti prodávali noviny na rušných ulicích, kde vyvolávali nejzajímavější zprávy a nabízeli noviny kolemjdoucím.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Během 19. století se na území Rakouska-Uherska kolportáž využívala hlavně pro šíření tiskovin politických stran, které stály vůči monarchii v opozici. Jedním z takových kolportážně šířených periodik byl i časopis Slovan Karla Havlíčka Borovského nebo radikální časopis mladých antimilitaristů zvaný Mladé proudy. Na začátku 20. století se rakousko-uherské úřady politické opozice silně obávaly, a proto se kolportáž v Předlitavsku výrazně omezila.[4] Další rána pro kolportéry přišla s vyhlášením první světové války, kdy se přistoupilo k cenzuře celkem šestačtyřiceti periodik, především sociálně demokratického a národně sociálního tisku, mezi které patřily mj. i Mladé proudy, České slovo nebo Volná myšlenka. Rozsáhlé rušení tisku bylo podloženo přijetím zákona o zrušení tiskové svobody, což z omezení kolportáže přerostlo až k jejímu zákazu.[5]

První republika[editovat | editovat zdroj]

Po pádu monarchie a vzniku První republiky byl policejně potírán radikální levicový a pravicový tisk. Komunistické a fašistické, potažmo sudetoněmecké, tiskoviny byly považovány za protistátní a prodej takového tisku v novinových stáncích byl znemožněn, vydavatelům pak za porušení hrozily vysoké pokuty, což vedlo k kolportáži. Nicméně roku 1933 byl přijat Malý tiskový zákon, který situaci komunistické kolportáže zhoršil a nebyla ve většině případů tolerována. Také byla zakázána distribuce komunistických letáků pro mládež.[6]

Protektorát Čechy a Morava[editovat | editovat zdroj]

Za období německé okupace Československa se kolportážním centrem stal časopis V boj, který byl distribuován až v 10 000 kusech. O jeho kolportáž se zasloužil grafik a ilustrátor Vojtěch Preissig, který byl za tuto činnost později zadržen gestapem a poslán do koncentračního tábora Dachau, kde roku 1944 zemřel.[4] Na kolportáži se podíleli i komunisté, např. v Ústecku působila odbojová skupina Herty Lindnerové, někdy známá i jako Lípoví bratři. Jejich odbojová činnost spočívala ve spolupráci s německou antifašistickou skupinou zvanou jako Rudí horolezci. Společně se podíleli na kolportáži ilegálních tiskovin a finanční podpoře rodin postižených gestapem. Na podzim 1941 byla skupina Herty Lindnerové zatčena a po soudním procesu většina jejích členů v roce 1943 popravena v Berlíně.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Definice slova cenzura, kolportáž, kolportér, sekta a dalších. www.kolportaz.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  2. Význam slova kolportáž, kolportér. www.langsoft.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  3. kamelot - ABZ.cz: slovník cizích slov. slovnik-cizich-slov.abz.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  4. a b Kolportování politických tiskovin a ilegální šíření politických letáků. www.kolportaz.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  5. PETR, Bednařík; JAN, Jirák; BARBARA, Köpplová. Dějiny českých médií: Od počátku do současnosti, 2., upravené a doplněné vydání. [s.l.]: Grada Publishing, a.s. 457 s. Dostupné online. ISBN 978-80-271-1144-2. Google-Books-ID: ZvUOEAAAQBAJ. 
  6. KOLÁŘOVÁ, Markéta. Cenzura v českém tisku od Habsburků do roku 1939. e-Polis.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  7. DĚJINY MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM. www.usti-nad-labem.cz [online]. [cit. 2021-02-10]. Dostupné online.