Wikipedista:Hugo/Pískoviště3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. Ing. arch. Wikipedista:Hugo/Pískoviště3, CSc.
Povoláníarchitekt
urbanista
učitel
Chybí svobodný obrázek.

Ivo Oberstein (* 18. května 1935[1] Zdice[2]) je český architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog. Jeho nejvýznamnějším dílem je urbanistický projekt Jihozápadního města v Praze.[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ivo Oberstein se narodil v roce 1935 ve Zdicích, vyrůstal v Praze. V roce 1959 absolvoval na katedře urbanismu Fakultu architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického v Praze.[2][4] Po povinné vojenské službě pracoval v Projektovém ústavu v Karlových Varech. Od roku 1961 pracoval v Kanceláři hlavního architekta Prahy na územním plánu Prahy, na urbanistickém návrhu nové čtvrti Ďáblice. Se spolupracovníky se zúčastnil urbanistických soutěží na nové obytné čtvrti v Ústí nad Labem, v Košicích na Slovensku. V roce 1967 se spolupracovníky získal cenu za návrh městské části v Praze Jižní Město.[2]

V roce 1968 vyhrál Ivo Oberstein 1. cenu v anonymní urbanistické soutěži na novou městskou část v Praze pro 65 tisíc obyvatel, nazvanou Jihozápadní Město (JZM).[5] Tato městská část se stala pro Ivo Obersteina na další léta životním úkolem. 0d roku 1969 až do 1989 pracoval na urbanistických projektech a na realizaci Jihozápadního města. Nejprve vedl menší tým, od roku 1976 vedl Atelier 7 Projektového ústavu hlavního města Prahy, který byl do roku 1990 tvůrčím a koordinačním pracovištěm pro projekty a realizaci JZM. Ve druhé polovině 80. let Ivo Oberstein také vyučoval na Fakultě architektury ČVUT.

V lednu 1990 byl Ivo Oberstein jmenován Hlavním architektem města Prahy.[2] Pod jeho vedením byla zahájena tvorba nového Územního plánu Prahy, byl zpracován Plán stabilizovaných území, Urbanistická studie Pražské památkové rezervace, Studie nábřeží Vltavy a další. Spoluorganizoval „Workshop Praha 1991" pod záštitou prezidenta Václava Havla, na pozvání hlavních architektů evropských měst, přednášel o Praze jako o magickém historickém městě a o urbanistických vizích vývoje Prahy. Spolupracoval na podmínkách pro návrh Tančícího domu Franka Gehry na nábřeží Vltavy.[6] V době velkého zájmu o Prahu dokázal ukončit některé nevhodné zahraniční návrhy, např. v roce 1992 stavbu mrakodrapu na Vítězném náměstí, který by převyšoval blízký Pražský hrad.

Od konce roku 1994 do roku 2007 vyučoval urbanismus a vedl studentské projekty na Fakultě architektury v Praze.[6] V roce 1995 byl jmenován docentem pro obor urbanismus, obhájil habilitační práci Soubor projektů a realizací 1960–1994. V roce 1999–2005 spolupracoval na urbanistickém návrhu radnice městské části JZM v Nových Butovicích, na návrhu parteru radnice se Slunečním náměstím a na návrhu dvou bytových domů s obchody.[4] Sledoval a konzultoval dostavbu čtvrti JZM Nové Butovice a spolupracoval s vedením radnice městské části.

Ve volných chvílích se Ivo Oberstein od mládí věnuje výtvarnému umění ve formě kreseb, akvarelů, olejových i počítačových obrazů, jeho koníčkem je také letecké modelářství a cyklistika.[7]

V roce 2013 obdržel Grand Prix Obce architektů za celoživotní dílo. V roce 2018 mu u příležitosti stoletého výročí založení Československé republiky udělila Obec architektů České republiky Cenu Jože Plečnika za celoživotní přínos architektuře.[8]

V roce 2023 byl nominován Obcí architektů na Cenu Patrika Abercrombiehoza za městské plánování a design UIA (Mezinárodní unie architektů).[9]

Ivo Oberstein je od roku 1960 ženatý s Ing. arch. Miladou Obersteinovou,[6] mají dvě dcery, sedm vnoučat a dvě pravnoučata. On i část jeho rodiny žijí od začátku 90. let na Jihozápadním městě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějším a celoživotním dílem Ivo Obersteina je projekt Jihozápadního Města v Praze, nové městské čtvrti pro 65 000 obyvatel.[3]

Městská část byla ve vítězném soutěžním návrhu z roku 1968 navržena jako rychlodráhové město s jasným členěním čtyř čtvrtí s obchodními centry u pěti stanic metra, s krátkými pěšími cestami ke stanicím, s rozlehlým Centrálním parkem.[5] Stanice metra jsou důležitými body, na území kolem nich je soustředěna obchodní a společenská vybavenost. Do těchto center vedou všechny hlavní pěší cesty, automobilové komunikace jsou zde pouze obslužné, v těchto místech neexistuje průjezdná doprava. Pěší docházku k pěti stanicím metra do osmi minut chůze má 75 % obyvatel čtvrtí Stodůlek, Lužin, Nových Butovic. Celou zástavbou prochází páteřní pěší a cyklistická trasa.

Uvnitř velkých obytných bloků s parkovou úpravou byly postaveny školy, mateřské školy, hřiště. Historická vesnice s kostelem byla zachována. Centrální park vznikal postupně a s mnohými potížemi od roku 1994, nyní je významným prvkem nové městské krajiny. Začíná v původní staré Panské zahradě ve Stodůlkách, prochází středem celého území a plynule navazuje na přírodní rezervaci Prokopské údolí. Pohledovou dominantu parku tvoří tubus metra. Již v územním plánu z roku 1975 byla navržena koncepce ekologického hospodaření se srážkovou vodou na celém území JZM. Srážkové vody odvádí samostatná oddílná kanalizace. Voda je předčišťována v usazovacích nádržích,[10] z těch teče do tří nových jezer v Centrálním parku spojených původním potokem. Tím je redukováno povodňové riziko, jezera zlepšují mikroklima a zvyšují rekreační a estetickou hodnotu parku s již vzrostlými stromy.

Stejně jako valná většina ostatních rozsáhlých obytných celků postavených v Československu v době 50.–80. let bylo i Jihozápadní Město vystavěné jako panelové sídliště. Ivo Oberstein neměl v té době k panelovým domům příliš vřelý vztah: "Já paneláky nenáviděl, protože to byl degenerovaný produkt totalitní doby. Ale udělal jsem se svým týmem maximum, jak je polidštit a co nejlépe vyřešit veřejné prostředí ulic, náměstí i klidných obytných prostor uvnitř bloků. Brali jsme to jako ohromnou výzvu, chodili jsme po ostatních rozestavěných sídlištích, sledovali technologii sice rychlé, zato však značně hrubé výstavby. V maximální míře jsme se chtěli vyvarovat chyb, které jsme tam viděli. Měli jsme radost ze všeho, co se nám povedlo vyřešit lépe – byť to byly někdy jen zdánlivé maličkosti“, řekl v jednom ze svých rozhovorů v roce 2016.[11] Architekti v Atelieru 7 proto věnovali velkou pozornost řešení parteru, některé prvky Ivo Oberstein se spolupracovníky nejen navrhl, ale také dokonce vlastnoručně stavěl.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti.. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. 780 s. ISBN 80-902586-7-0. S. 465. 
  2. a b c d Doc. Ing. arch. Ivo Oberstein, CSc. [online]. [cit. 2023-10-03]. Dostupné online. 
  3. a b TŮMOVÁ, Věra. Nejzajímavější projekty architekta Ivo Obersteina. aktualne.cz [online]. [cit. 17.5.2019]. Roč. 8.5.2013. Dostupné online. 
  4. a b Ivo Oberstein. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2023-09-30]. Dostupné online. 
  5. a b PROKOP, Ondřej. Jiná sídliště v Praze – Jihozápadní Město. www.ondrejprokop.cz [online]. 2017-11-27 [cit. 2023-10-03]. Dostupné online. 
  6. a b c Cenu Obce architektů za celoživotní dílo obdržel autor projektu Jihozápadního Města Ivo Oberstein. www.praha.eu [online]. 2013-06-23 [cit. 2023-09-30]. Dostupné online. 
  7. Tvůrčí skupina 1982-2022. www.nrpraha.cz [online]. Novoměstská radnice Praha [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. 
  8. Laureáti Ceny Jože Plečnika 2018 [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 
  9. Rada Obce architektů zaslala nominace na ceny UIA - Mezinárodní unie architektů. StavbaWEB [online]. 2023-04-12 [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. 
  10. BOHATA, Jan. Dešťovou vodu v Praze zadržují tři desítky nádrží, některé ubytují i ptáky. iDNES.cz [online]. 2018-09-09 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. 
  11. ŠTĚTKA, Jan. Panely, můj osud. Dotyk [online]. 2016-10-07 [cit. 2023-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]