Wikipedista:DerEchteBoehme/Bartholomäberg
Šablona:Österreichbezogen Šablona:Infobox Gemeinde in Österreich
Bartholomäberg je rakouská obec s 2387 obyvateli (k 1. lednu 2024) v okrese Bludenz ve spolkové zemi Vorarlbersko.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Bartholomäberg se nachází v údolí Montafon v nejzápadnější spolkové zemi Rakouska, Vorarlbersku. Rozloha obce činí 27,28 kilometrů čtverečních. Jedná se o poměrně rozptýlenou osadu, která leží ve výšce 600 - 1300 m n. m. na velkém, řídce zalesněném horském hřebeni pohoří Verwall, přičemž 16,8 % její plochy tvoří horské pastviny. Dominantní horou obce je Itonskopf (2089 m n.m.).
Poloha obce je mimořádně klimaticky příznivá, přezdívá se jí "Slunný balkón Montafonu". Právě díky své výhodné poloze je Bartholomäberg nejstarší osadou v údolí vůbec.[1]
Členění obce
[editovat | editovat zdroj]Celá obec leží na katastrálním území stejného jména. Tvoří ji tři hlavní osady:
- Bartholomäberg
- Gantschier
- Innerberg
Sousední obce
[editovat | editovat zdroj]Bartholomäberg sousedí s dalšími šesti vorarlberskými obcemi, přičemž všechny také patří do politického okresu Bludenz. Jedná se o obce Vandans, Sankt Anton im Montafon, Bludenz, Innerbraz, Dalaas a Schruns (vyjmenovány jsou ve směru hodinových ručiček, počínaje západem).
Historie
[editovat | editovat zdroj]Oblast dnešní obce Bartholomäberg mohla být osídlena již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Alespoň to naznačují zbytky osídlení. Stejně jako v době bronzové a železné [2] byl Bartholomäberg po celý středověk těžebním centrem: těžilo se zde železo, měď a stříbro, v některých oblastech (Worms) dokonce již od pravěku.
Organizovaná těžba zde probíhala již v karolínském období a stříbrný důl je doložen již v roce 1319. Tato úspěšná těžba, která probíhala až do 16. století, je zdokumentována např. v krajinných zvláštnostech (haldy), v hornickém kostele na Kristbergu, v původně zpřístupněném, ale nyní opět uzavřeném ukázkovém dole v Bartholomäbergu, jakož i v hornickém muzeu v Silbertalu.
Podle některých pramenů byla místní fara založena již kolem roku 1100.[3] Nade vši pochybnost byla Sankt Bartholomäberg roku 1350 a stala se tak první farností v údolí Montafon. Bartholomäberg připadl spolu s Montafonem v roce 1394 Rakousku. Habsburkové poté vládli obcím v Montafonu střídavě z Tyrolska a Předního Rakouska (Freiburg im Breisgau). V letech 1805 až 1814 patřila obec k Bavorsku, poté opět k Rakousku. K rakouské spolkové zemi Vorarlbersko patří Bartholomäberg již od vzniku Vorarlberského zemského sněmu v roce 1861. V letech 1945 až 1955 byla obec součástí francouzské okupační zóny v Rakousku.
Populační vývoj
[editovat | editovat zdroj]Vývoj počtu obyvatel
|
Podíl cizinců činil koncem roku 2002 5,5 %.
Kultura a památky
[editovat | editovat zdroj]Budovy a další stavby
[editovat | editovat zdroj]- Farní kostel sv Bartoloměje na hřbitově na terénním stupni v 1000 m nad mořem s pozoruhodným výhledem na Rätikon a Silvrettu je bohatě zařízený barokní kostel s pozoruhodným Barokní varhany, gotická sakristie a gotický křídlový oltář jako bývalý hlavní oltář a románský procesní kříž z Limoges kolem roku 1150.
- Kuratienkirche Innerberg im Innerberg stojí uprostřed hřbitova. Základní kámen byl položen v roce 1791. Stavebním mistrem byl Josef Vonier ze Schrunsu, který vytvořil i kopuli kostela Bartholomäberg. Kostel byl vysvěcen 4. dubna. července 1820. Oltářní obraz hlavního oltáře zobrazuje Immaculatu s hlavou ověnčenou růžemi, kterou v roce 1869 namaloval schrunský umělec Franz Bertle (1828-1883). Levý boční oltář obsahuje od roku 1993 cennou gotickou madonu z doby kolem roku 1500. Původní verzi odkryl pečlivou detailní prací restaurátor Konrad Honold. Jedním z nejkrásnějších kousků kostela je nádherně zlacená a mramorovaná kazatelna s portréty čtyř evangelistů Jana, Marka, Lukáše a Matouše. Poslední velká rekonstrukce proběhla v letech 1991 až 1993 k 200. výročí kostela. [4]
- Farní kostel Gantschier jako moderní církevní budova stojí na dně údolí v Gantschier a byl slavnostně otevřen v roce 2013 biskupem Benno Elbsem na 126. farní kostel diecéze Feldkirch. Získané varhany byly vysvěceny při slavnosti povýšení kněze.
- Muzeum Frühmesshaus Bartholomäberg bylo otevřeno v roce 2009. Starý raný mešní dům v Bartholomäbergu, který pochází z roku 1657, je jednou z nejstarších budov v údolí a byl upraven pro muzejní účely. Nejprve byl dům ukázán tak, jak jej opustil poslední majitel. Návštěvníci tak měli možnost zapojit se do procesu vývoje muzea v následujících letech.
Geologická naučná stezka a historický důl Bartholomäberg
[editovat | editovat zdroj]Geologická naučná stezka v Bartholomäbergu byla otevřena v roce 1978. [5] Důsledně značená vysokohorská turistická stezka přes Monteneu-Bergstock je okružní trasa, která začíná a končí u kostela Bartholomäberg. Je mu skoro 16 km dlouhé a vyžaduje cca. 10 Hodinová doba túry pro celkový výstup. Z toho je 4-5 hodiny čistého času chůze. 24 informačních tabulí podél cesty umožňuje nahlédnout do 1000 milionů let geologické historie Montafonu. Jsou vysvětleny různé horniny, jejich stáří, vznik a složení. Zároveň je vysvětlena horská stavba okolních pohoří a je podán pohled na vznik a rozpad hornin a hor.
Z parkoviště u kostela Bartholomäberg ( 1087 m ), kde je orientační tabule, vede naučná stezka severozápadním směrem na Rellseck (Alpen-Gasthaus, 1492 m ). Na tomto úseku stezky jsou za sebou čtyři výchozy, které jsou vysvětleny na tabulích s popisem skal. Z bývalého Linda Inn ( 1215 m ) nabízí výhled na Rätikon na jihozápadě Illtalu. Tschaggunser Mittagspitze ( 2168 m ), v pozadí jsou Sulzfluh ( 2818 m ) a severozápadně od ní Drei Türme, Eisjöchl a Drusenfluh, vše kolem 2830 m, rozeznat.
U Alpengasthaus Rellseck cesta odbočuje vpravo a stoupá severovýchodním směrem přes hřeben Monteneu až k Wannaköpfle ( 2032 m ). Nadějný Itonskopf (s 2089 m u A. nejvyšší bod Bergstocku) zůstává vlevo a cesta dosahuje vrcholu Alpilakopf ( 2078 m ). Hřeben Wannakopf - Itonskopf - Alpilakopf ( skupina Itonskopf ) je tvořen hlavním dolomitem a je podložen silnými sádrovými tělesy z vrstev Raibler . Stezka pokračuje na Horní louku, kde narazíte na fosilní korálový útes (přírodní památka). Útesové vápence Rhaetolias se vytvořily v moři Jura. K vidění jsou zde zachovalé korálové tyčinky, lastury a mořské lilie.
Z Horní Wies ( 1880 m ) je vidět severním směrem do zářezu a téměř 2000 metrů vysoký strmý svah Klostertal s Rote Wand ( 2890 m ) jako nejvyšší vrchol. Po obeplutí Schwarzhornu ( 1883 m ) přes Fall - Ammans Legi - jezero Tora - jezero Fula - Friitza Legi - Knappa Gruaba zpět do výchozího bodu. Panoramatický panel Knappagruaba ( 1340 m ) označuje hornictví jako krajinný designér. Ten z 9 do 17 Těžba rud železa, mědi a stříbra, která vzkvétala v 19. století, rozryla svahy jako krtek. Zdejší krajinu charakterizují haldy strusky. V oblasti jsou stále vidět bývalé vchody do tunelů. Zde, poblíž Wormsu, se také nachází historický důl Bartholomäberg (tunel St. Anna), ukázkový důl, který byl otevřen v roce 2010.
Turistická stezka je stejně přístupná v obou směrech. Naučnou stezku protínají četné turistické a řidičské stezky a umožňují dílčí výstupy. [6]
společnosti
[editovat | editovat zdroj]{{{2}}}
Ekonomika a infrastruktura
[editovat | editovat zdroj]v roce 2003 zde bylo 18 obchodních společností se 77 zaměstnanci a 8 Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.Obec tvoří katastrální území Bartholomäberg.učni. Zaměstnanců podléhajících dani z příjmů bylo 911. V turistickém roce 2006/2007 bylo započítáno 97 424 přenocování (zima 54 317, léto 43 107).
Vzdělání
[editovat | editovat zdroj]V Bartholomäbergu jsou dvě mateřské školy. Ve školním roce 2007/2008 studovalo v obci 177 žáků, z nichž 100 navštěvovalo obě základní školy. [7] V obci je také Polytechnická škola Aussermontafon .
Provoz
[editovat | editovat zdroj]politika
[editovat | editovat zdroj]Zastupitelstvo obce má 21 členů. Po volbách do zastupitelstva v roce 2015 obsadila listina starosty Martina Vallastera - Společně pro Bartholomäberg všech 21 mandátů v zastupitelstvu obce. Starostou se stal Martin Vallaster s 89,34 % hlasů znovuzvolených v přímé volbě starosty. Ve volbách do zastupitelstva v roce 2020 získala listina starosty Martina Vallastera – Společně pro Bartholomäberg všech 21 mandátů v zastupitelstvu obce. Volební účast byla 55,27 procenta.
erb
[editovat | editovat zdroj]Blazon : „V řezu oje rozděleném červenou, stříbrnou a černou barvou [8], nad zeleným trojhorem vyrůstající stříbrný světec oděný a oděný zlatem, v pravé ruce drží stříbrný nůž, v levé černou knihu, dvě černá zkřížená vpředu Klíč s trojlístkem a dvě stříbrná zkřížená kladívka na zadní straně. "
Vysvětlení erbu: Světcem je apoštol Bartoloměj, jehož nůž připomíná trýznitele, kteří svlékli apoštola z kůže, dvě kladiva (hornická palička, viz palička a železo ) připomínají velmi ranou těžbu, klíče naznačují příslušnost k Montafonu (státní pečeť od počátku 15 Století).
Obecní znak je mluvící erb a byl vytvořen v roce 1956 podle návrhu Schrunsova umělce a heraldika Konrada Honolda a znak udělený státem Vorarlbersko. vláda se konala 17 srpna 1956 (Zl. Ib- 311).
osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Franz Josef Kessler (1867–1949), vůdce komunity a poslanec zemského parlamentu
- Josef Kessler (1885–1967), starosta a poslanec zemského sněmu
- Anita Wachter (narozený 1967), bývalý lyžařský závodník
webové odkazy
[editovat | editovat zdroj]položky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rüdiger Krause: Siedlungsarchäologie und Bergbauforschung im Montafon. Vorarlberg. Forum Archaeologiae 38/III/2006, Archivní kopie na Internet Archive.
- ↑ Antiker Bergbau im Montafon entdeckt, orf.at, 31. Oktober 2021, abgerufen 31. Oktober 2021. - Ab 3./2. Jh. v. Chr.
- ↑ Scheibenstock 1996b, 4. Siehe auch: Ammann/Hajós 1983, 13. Die Pfarrkirche war Filiale von Bludenz, St. Peter und Mutterkirche von Silbertal und Schruns
- ↑ Innerberg – Maria Empfängnis. Peda-Kunstführer Nr. 323/1995
- ↑ Geologischer Lehrwanderweg Bartholomäberg, alpinissimum.de
- ↑ Heiner Bertle: Führer für den Geologischen Lehrwanderweg Bartholomäberg. Veröffentlichungen des Heimatschutzvereins im Tale Montafon.
- ↑ Statistik Austria
- ↑ Dr. Bernhard Peter: Göpel und Deichsel
Šablona:Zeitleiste Bevölkerungsentwicklung der Gemeinde Bartholomäberg [[Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady]]