Wikipedista:BederQ/Pískoviště/plauert

Historické památky starobylého Kjóta (Kjóto, Udži a Ócu)

Historické památky starobylého Kjóta zahrnuje 17 památek v Japonsku, které se nacházejí ve třech městech Kjóto, Udži a Ócu. Patří k nim třináct buddhistických chrámů, tři šintoistické svatyně a jeden hrad. V lokalitách se nachází 38 staveb, které byly japonskou vládou označeny za Národní poklady (japonsky 国宝, kokuhó). V roce 1994 zařadilo UNESCO tyto památky na seznam světového dědictví. Jako důvod svého rozhodnutí UNESCO uvádí vysokou hodnotu těchto lokalit pro rozvoj architektury a zejména japonských zahrad v Japonsku.

Památky starobylého Kjóta (města Kjóto, Udži a Ócu)
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Japonsko Japonsko
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	688 (anglicky)
Oblast	Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení	1994 (18. zasedání)

Seznam objektů

V tabulce jsou uvedeny informace o každém ze 17 objektů uvedených na seznamu světového dědictví:

• Pořadí tak, jak je zapsáno na webových stránkách UNESCO.

• Název: v češtině a japonštině

• Typ: Seznam zahrnuje 13 buddhistických chrámů (japonsky 寺, dži), 3 šintoistická svatyně (japonsky 神社, džindža) a jeden hrad (japonsky 城, širo nebo džó).

• Období: časový úsek významu, obvykle výstavba

• Umístění: poloha památky (obvod a město) a zeměpisných souřadnic.

• Popis: stručný popis lokality

#	Památka	Obrázek	Typ	Umístění	Popis
1	Svatyně Kamigamo 上賀茂神社		šintoistická svatyně	Kita-ku, Kjóto, 35°3′37″ s. š., 135°45′10″ v. d.	Jedna z nejstarších šintoistických svatyní v Japonsku, jedna ze dvou Kamo džindža, Svatyně Kamo v Kjótu. Kamo džindža plní funkci ochrany Kjóta před zhoubnými vlivy. Svatyně je zasvěcena uctívání Kamo Wakeikazuči , kami hromu.
2	Svatyně Šimogamo 下鴨神社		šintoistická svatyně	Sakjó-ku, Kjóto, 35°2′13,24″ s. š., 135°46′21,05″ v. d.	sdsd
3	Tódži 東寺		buddhistický chrám	34°58′51,48″ s. š., 135°44′48,02″ v. d.	poznámka
4	Kijomizu-dera 清水寺		buddhistický chrám	34°59′41,39″ s. š., 135°47′6,01″ v. d.	poznámka
5	Enrjakudži 延暦寺		buddhistický chrám	Hiei, Ócu, 35°4′14″ s. š., 135°50′28″ v. d.	poznámka
6	Daigodži 醍醐寺		buddhistický chrám Šingon	Fušimi, Kjóto, 34°57′4″ s. š., 135°49′10″ v. d.	poznámka
7	Ninnadži 仁和寺		buddhistický chrám Šingon	Ukjó, Kjóto, 35°1′52″ s. š., 135°42′50″ v. d.	poznámka
8	Bjódóin 平等院		buddhistický chrám	Udži, 34°53′22″ s. š., 135°48′28″ v. d.	poznámka
9	Svatyně Udžigami 宇治上神社		šintoistická svatyně	Udži, 34°53′31″ s. š., 135°48′41″ v. d.	poznámka
10	Kózandži 高山寺		buddhistický chrám	Ukjó, Kjóto, 35°3′36,39″ s. š., 135°40′42,85″ v. d.	poznámka
11	Saihódži 西芳寺		buddhistický chrám Rinzai	Nišikjó, Kjóto, 34°59′33″ s. š., 135°41′3″ v. d.	Chrám byl postaven především na počest Amitábhy a je proslulý svou mechovou zahradou. Ve dvouúrovňové zahradě roste více než 120 druhů mechů, jež asociují zelený koberec s mnoha jemnými odstíny. Saihódži bylo zničeno požárem během války Ónin a dvakrát zpustošeno povodněmi během období Edo. Je také znám jako Koke-dera (japonsky 苔寺, dosl. Mechový chrám)
12	Kinkakudži 金閣寺		buddhistický chrám	Kita, Kjóto, 35°2′22,2″ s. š., 135°43′42,6″ v. d.	Rokuondži (japonsky 鹿苑寺, Chrám jelení zahrady) byl původně postaven v Období Kamakura jako šlechtické sídlo a v roce 1422 se stal buddhistickým chrámem. Je známý především díky Kinkaku (japonsky 金閣, Zlatý pavilon), jehož druhé a třetí patro je celé pozlacené zlatem. Budova byla v roce 1950 vypálena do základů mnichem, který byl později prohlášen za duševně nemocného, a znovu postavena v roce 1955. Chrám je také známý svými krásnými zahradami a jezírkem, které byly navrženy tak, aby do scenérie zakomponovaly nedalekou horu Kinugasa.
13	Rjóandži 竜安寺 龍安寺		buddhistický chrám	Úkjo, Kjóto, 35°2′4″ s. š., 135°43′6″ v. d.	Zahrada Rjóandži je považována za jeden z nejlépe dochovaných příkladů kare-sansui („suché krajiny“), typ japonské zenové zahrady, která se obvykle vyznačuje výraznými většími skalními útvary uspořádanými uprostřed hladkých oblázků shrabaných do lineárních vzorů usnadňujících meditaci. Rjóandži byla původně venkovská vila šlechticů, v roce 1450 se stala zenovým chrámem. Rjóandži patří škole Mjóšindži odnože Rinzai šú zenového buddhismu
14	Niši Hongandži 西本願寺		buddhistický chrám	Šimogjó, Kjóto, 34°59′31,37″ s. š., 135°45′5,81″ v. d.	Jeden ze dvou chrámových komplexů v centru Kjóta, Niši Hongandži je hlavním chrámem sekty Džodo Šinšu buddhismu Čisté země. Původně byl založen ve 13. století v kjótské oblasti Higašijama, poté se Hongwandži stěhoval na různá místa a nakonec byl v roce 1591 přemístěn na své současné místo, když daimjó Hidejoši Tojotomi daroval chrámu pozemek. Jeho brána známá jako Karamon (唐門) je na seznamu národních pokladů Japonska.
15	Nidžó 二条城		hrad	Nakagjó, Kjóto, 35°0′51″ s. š., 135°44′51″ v. d.	Hrad Nidžó nechal postavit v roce 1601 šógun Iejasu Tokugawa a dokončen byl za vlády Iemicu Tokugawy v roce 1626. Komplex sloužil jako kjótská rezidence tokugawských šógunů až do roku 1867, kdy poslední šógun Jošinobu Tokugawa využil palác Ninomaru k vyhlášení konce šógunátu a navrácení moci císařskému dvoru. V roce 1939 byl hrad věnován městu Kjóto a o rok později otevřen pro veřejnost.
16	Tenrjúdži 天龍寺		buddhistický chrám	Úkjo, Kjóto, 35°0′57,56″ s. š., 135°40′25,64″ v. d.	Tenrjúdži je hlavním chrámem buddhistické odnože zen školy Rinzai. Chrám založil Takaudži Ašikaga v roce 1339.
17	Ginkakudži 銀閣寺		buddhistický chrám	Sakjó, Kjóto, 35°1′36″ s. š., 135°47′54″ v. d.	Ginkakudži (doslova Chrám stříbrného pavilonu), oficiálně pojmenovaný Džišódži (慈照寺, doslova Chrám zářivého milosrdenství), byl původně postaven jako místo odpočinku a samoty pro šóguna Jošimasa Ašikagu. Po jeho smrti se z vily a zahrad stal buddhistický komplex.