Wikipedista:Arcadiosis/Pískoviště

Předslavice

Historie

Památní kniha politické obce Předslavice 1924 - 1965

Kronika má 394 stran a "zvláštní abecední index". Zápisky v památní knize vedl v letech 1924 - 1926 P. Karel Poucha, kaplan v Předslavicích. Od 1. ledna 1927 v psaní kroniky pokračoval řídící učitel František Kestner, který do kroniky vložil vlastnoručně sepsané Dějiny a paměti zdejší školy od nejstarších dob až po rok 1926.

Po všeobecném úvodu následuje speciální výklad nejstarších dějin obce.

Nejstarší osídlení území klade P. Karel Poucha do 9. století, název odvozuje od osobního jména Předslav, Předislav či Předslavec.

Obcí vedla ve středověku tzv. německá cesta, odbočka Zlaté stezky.

Nejstarší křesťanský kostel stál "podle pověsti" na vrchu Kostelec severně od obce, kde se nyní nachází pseudorománská rotunda. Nynější kostel sv. Václava uvádí se k roku 1350 jako farní kostel náležející k volyňskému děkanátu. Z kostela byly odváděny papežské desátky ve výši 30 grošů roku 1369 a 1384, celé kopy grošů v roce 1399 a 25 grošů k roku 1405.

Patronátní právo ke kostelu držela rodina vladyků z Tupes u Hluboké, také zvaná ze Strkova podle majetku na Táborsku. Před rokem 1357 dosazen ke kostelu jako farář Lev z rodu vladyků z Chelčic, jimž ves patrně patřila. Později se připomíná jako majitel Linhart z Čestic (erbu kapra ve zlatém poli), purkrabí na nedalekém rožmberském hradu Helfenburk u Bavorova založeném roku 1355. Vladykové z Čestic drželi Předslavice v nedílu. Z tohoto rodu také pocházel Jan z Předslavic, jenž roku 1415 připojil svou pečeť k protestním listům proti upálení Mistra Jana Husa.Patronátní právo k místnímu kostelu přechází roku 1420 od Jana Hrůzy k Hrzkovi z Tourova, praotci vladyckého rodu Budkovských z Budkova. Ves zůstávala jako součást lčovického panství majetkem katolického rodu Přechů z Čestic.

Není jasné, jak moc se obce dotkly husitské války. Podle P. Karla Poucha se většina vrchností z kraje držela katolické víry a náboženské novoty zde nezapustily hluboké kořeny.

Roku 1491 stávají se Předslavice majetkem Řepických ze Sudoměře, od nichž přešly na Řepické z Dívčic. Roku 1545 nabyl majetek Petr Záleský z Prostého na Zálezlé, soudce královského komorního i dvorského soudu. Jeho synové drželi majetek v nedílu. Přes Vratislava mladšího z Mitrovic na Mníšku přešel majetek na Jindřicha Hýzrleho z Chodů.

Za časů Jindřichova bratra Bernarda dotkla se i Předslavic ničivým způsobem třicetiletá válka, venkované se před nájezdy vojsk uchylovaly do okolních lesů ("do Bícánovce, Mlak, ba i do pustin k sv. Vojtěchu...").

První osadní matrika byla založena roku 1655. Roku 1673 byla zdejší farnost připojen k Vlachovu Březí.

Předslavice se dostaly od Hýzrlů z Chodů přes Ditrichštejny do majetku rodu Herbersteinů, staly se součástí panství Vlachovo Březí.

Roku 1717 připomínají se zde sedláci Kouba /?/, Skřivanec, Janda, Černý, Hraše, Malina, Kudrna /?/, Bluma, Havel, Januše, Turek a chalupníci Kovec /?/, Lácha, Ponocný, Švec. V sousední Úlehli se připomínají sedláci Tlápek, Vávra a Kodým.

Od roku 1720 působil při kostele stálý kaplan. Od 19. 7. 1770 měla farnost vlastního farního administrátora, prvním byl do 9. 7. 1785 Jan Jedlička. Od roku 1845 zde působil i pomocný kněz.

Od roku 1898 v obci působí sbor dobrovolných hasičů, od téhož roku zde působil též spořitelní a záložní spolek sv. Václava.

Roku 1902 byla vystavěna nová budova obecního úřadu. Téhož roku obec zasáhl rozsáhlý požár, dle kroniky založený "rukou zlomyslnou."

Od 1. ledna 1909 byla v obci zřízena četnická stanice.

Roku 1910 bylo provedeno sčítání lidu, podle kterého bylo v Předslavicích 33 domů a 246 obyvatel.