Včelí vosk

Nahoře okraj vylisované voskové mezistěny, dole čerstvě vyprodukované voskové šupinky

Včelí vosk (kód přídatné látky E901^[1]) je přirozený produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu v těle některých druhů včel. U včely medonosné je producentem dělnice ve 12. až 18. dni svého života.

Vosk fyziologicky

Vznik

Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na voskových zrcátkách na spodní straně 3.–6. článku (tergit) zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.

Hmotnost jedné, 0,5 mm silné, šupinky se pohybuje v rozmezí 0,8–2 mg. Energetická (metabolická) náročnost u produkce vosku je vysoká. Ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5–10 kg medu a kolem 50 g pylu.

Zpracování

Včela šupinku podle potřeby sbírá kartáčkem třetího páru noh a zpracovává kusadly. Vzniká bílá tvarohovitá hmota. Působením slin se stává vláčnou za předpokladu, že teplota prostředí je 33 °C až 36 °C.

Nové voskové dílo včely zakládají tím způsobem, že se zavěsí na strop obývané dutiny a zaklesnuté nožkami jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. V této poloze kolektivně zpracovávají produkovaný vosk a společně hnětou stěnu díla. (V úlech budují včely dílo na předem lisovaných voskových mezistěnách. Mezistěny podle potřeby a v požadované velikosti vkládá do úlu včelař).

Nové voskové dílo má bíložlutou barvu. Včelařská odborná terminologie ho označuje termínem panenská souš. Každá vylíhlá včela zanechá v buňce košilku - dílo díky tomu mění barvu a postupem času tmavne přes odstín propečené žemle až k tmavohnědé. Několikaleté plásty jsou zčernalé.

Vlastnosti

Relativní permitivita ε_r je 2 až 2,9.

Využití

Včelí dílo, což jsou ploché desky opatřené z obou stran hustou sítí šestibokých buněk, je včelstvem využito:

k uskladnění zásob medu a pylu,
k vývoji včelího plodu – raná vývojová stádia nových jedinců (vajíčko, larva, kukla)
prázdné dílo (souše) v okrajových partiích úlu resp. v dutině stromu slouží jako tepelná izolace

Včelařské názvosloví

Pro včelí dílo užívají včelaři ustálené názvosloví:^[2]
je-li vystavěno na mezistěně:

dílo s prázdnými buňkami – souš
dílo zaneseno medem, pylem či plodem – plást
odřezky plástů nebo souší ke zpracování – voští
dílo čerstvé ještě "nepoužité" – panenské dílo

stavba ve volném prostoru bez mezistěn:

divočina
je-li divočina zanesena medem, pylem nebo plodem – strdí

Vosk chemicky

Vosk obsahuje až 284 různých složek. Ne všechny byly identifikovány, ale asi 111 z nich jsou látky těkavé. Z kvantitativního hlediska jsou nejvýznamnější monoestery a diestery nasycených a nenasycených uhlovodíků, volných mastných kyselin a hydroxypolyesterů.

Hlavními složkami jsou alkylestery mastných kyselin (zejména myricylester kyseliny palmitové), hlavní kyselinou je kyselina cerotová a neocerotová, hlavními alkoholy jsou myricylalkohol a cerylalkohol.

Chemické složení včelího vosku (TULLOCH, 1980)
Frakce	Podíl frakce (%)	Počet složek ve frakci		Poznámka
Frakce	Podíl frakce (%)	hlavní	vedlejší	Poznámka
Uhlovodíky	14	10 (5)	66	nasycené uhlovodíky C_13-39 (cca 66%) cis-alkeny C_31-33 rozvětvené uhlovodíky nemetabolizovatelné běžnými mikroorganismy
Monoestery	35	10 (7)	10	hlavně kyselina palmitová s C_24-32 alkoholy
Diestery	14	6(5)	24	obsahují kyselinu 15-hydroxypalmitovou vázanou α, ω 1-dioly s palmitovou nebo nenasycenou kyselinou
Triestery	3	5	20	obsahují 2 hydroxykyseliny nebo hydroxykyselinu s diolem uprostřed
Hydroxymonoestery	4	6 (1)	20	estery diolu s kyselinou nebo hydroxykyselinou s jednosytným alkoholem (C_40-50) hydroxypolyestery mají větší molekulovou hmotnost a délku řetězce
Hydroxypolyestery	8	5	20
Estery kyselin	1	7	20	hl. estery kys. 15-hydroxypalmitové s C_32-44
Polyestery kyselin	2	5	20	dtto, ale řetězec je delší
Volné kyseliny	12	8(3)	10	hlavně C₂₄, méně C₂₆ a C₂₈
Volné alkoholy	1	5	?
Neidentifikované	6	7	?
Celkem	100	74	>210
Poznámka: Hlavní složky jsou ty, které tvoří více než 1 % z dané frakce. Číslo v závorce udává počet frakcí tvořících alespoň 1 % ze všech frakcí vosku. Vedlejší složky tvoří méně než 1 % dané frakce.

Význam pro člověka

Historie

Experimentální archeologie i znalosti o dobové metalurgii ukazují, že vosk byl od nejstarších dob využíván při výrobě forem na odlévání kovových předmětů i dnes používanou technologií „na ztracený vosk“.

Starověk

Ve starověkém Egyptě našel vosk uplatnění v malbě (enkaustika), při povrchové úpravě dřeva, hlazení kamene a v kosmetice.

Avicenna znal včelí vosk a dělil jej na světlý (vlastní vosk) a černý (propolis). V antickém Římě byl vosk používán i jako platidlo.

České země

Zmínky o strdím oplývajících českých zemích je z 10. století.

Český kníže Boleslav II. v roce 993 uložil včelařům daň ve formě odvodu vosku ve prospěch nově zřízeného břevnovského kláštera. Dochoval se opis klášterní listiny v kodexu Gustava Fridricha I., v němž je zmíněna cihla vosku k osvětlování břevnovského kostela.^[3]

Vosk je uveden v tzv. raffelstettenském celním řádu jako zboží vyvážené z Čech. Zejména za panování císaře Karla IV. byl vosk součástí daňových odvodů jako důležitá surovina pro výrobu voskovic – luxusního zboží středověku.

Význam v současnosti

farmaceutický průmysl – v potahové látce tablet, snižuje rychlost rozpouštění léčiva a prodlužuje jeho účinnost, balzám na rty
medicína – součástí sterilní směsi (Horsleyho vosk) tmelící látky při operacích lebeční kosti
kosmetický průmysl – příměs krémů a
kovoprůmysl – konzervace především zbrojních systémů
lehký průmysl – impregnace dřeva, leštění obuvi, speciální nátěrové hmoty
svíčkařské řemeslo – obnovené tradiční složení svíček
malířství – enkaustika
sochařství – ceroplastika
kovolitectví, šperkařství – výroba kovoliteckých forem technologií „na ztracený vosk“
restaurátorství – součást dobových technologií při restaurování historických předmětů
potravinářství – je uváděn pod značkou E901 (například lesklý povrch lentilky)

Odkazy

Literatura

ING. PŘIDAL, PH.D., Antonín. Včelí vosk – složení a využití. Moderní včelař. Podzim 2007, roč. 4, čís. 5, s. 20–21. ISSN 1214-5793.
MUDR. BROŽEK, Jiří. Včelí produkty IV. – vosk. Moderní včelař. Předjaří 2008, roč. 5, čís. 1, s. 23–24. ISSN 1214-5793.
TITĚRA, Dalibor. Včelí produkty mýtů zbavené: med, vosk, pyl, mateří kašička, propolis, včelí jed. 3. vydání. Praha : Nakladatelství Brázda, 2017; ISBN 978-80-209-0424-9

Reference

↑ SURYNEK, Jaroslav. Aditiva v potravinách a zdraví konzumenta [online]. časopis ochránců přírody VERONICA, 2000 [cit. 2010-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-15.
↑ VESELÝ, Vladimír. Včelařství. Praha: Brázda, 2003. ISBN 80-209-0320-8. Kapitola Stavba voskového díla, s. 54.
↑ PETROVÁ, Dáša. Historie svíček. Včelařství, časopis ČSV. Leden 2010, roč. 63, čís. 1, s. 12–13. ISSN 0042-2924.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Včelí vosk na Wikimedia Commons
vcelky.cz původ, složení, zpracování a využití včelího vosku

[1] SURYNEK, Jaroslav. Aditiva v potravinách a zdraví konzumenta [online]. časopis ochránců přírody VERONICA, 2000 [cit. 2010-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-15.

[2] VESELÝ, Vladimír. Včelařství. Praha: Brázda, 2003. ISBN 80-209-0320-8. Kapitola Stavba voskového díla, s. 54.

[3] PETROVÁ, Dáša. Historie svíček. Včelařství, časopis ČSV. Leden 2010, roč. 63, čís. 1, s. 12–13. ISSN 0042-2924.

[1]

[2]

[3]