Včelomorka obecná
Včelomorka obecná | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | členovci (Arthropoda) |
Třída | hmyz (Insecta) |
Řád | dvoukřídlí (Diptera) |
Čeleď | včelomorkovití (Braulidae) |
Rod | včelomorka (Braula) |
Binomické jméno | |
Braula coeca Nitzsch 1818 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Včelomorka obecná (Braula coeca) Nitzsch, 1818, je bezkřídlá moucha a hnízdní parazit, vázaný potravně na hnízdo včely medonosné. Nesprávně bývá její výskyt označován za chorobu, tzv. braulózu. Přitom jde o typického potravního parazita (tzv. kleptoparazita).[1]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Včelomorka je parazit specializovaný výlučně na život ve včelstvu. Dospělí jedinci o velikosti něco přes 1 mm se zdržují na těle včely v blízkosti ústního otvoru. Přiživují se na krmné šťávě žláz včelích dělnic při procesu tzv. trofalaxie (tzn. vzájemného krmení mezi včelami). Nejčastěji lze včelomorky nalézt na včelí matce, poněvadž matka je krmena sekretem na živiny nejvydatnějším.
Dospělci kladou vajíčka na stěny polozavíčkovaných buněk medných plástů. Vylíhlé larvy se živí pylem a medem. Ve víčkách buněk si vrtají chodby a vytvářejí tak na nich světlé nitkovité kresby viditelné pouhým okem. Po zakuklení se líhne dospělec a přechází na tělo včely. Vývoj trvá asi 21 dní.
Šíření parazita
[editovat | editovat zdroj]Včelomorka obecná není schopná samostatného pohybu mimo svého hostitele. Šíří se jako nežádoucí pasažér při zalétání včel do cizích úlů resp. hnízd cizích včelstev.
Veterinární hledisko
[editovat | editovat zdroj]Včelomorka obecná nepatří mezi nebezpečné škůdce. Jen při extrémním přemnožení v oslabeném včelstvu by se mohla podílet na zpomalování jeho rozvoje. Od konce 20. století, kdy se aplikují syntetické jedy proti kleštíku včelímu, těchto drobných bezkřídlých much citelně ubylo.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ING. PŘIDAL, Antonín, Ph. D. Včelomorka obecná a kyselina mravenčí. Moderní včelař. Září 2010, roč. 7, čís. 4, s. 136–137. ISSN 1214-5793.
- ING. VESELÝ, Vladimír CSc a kolektiv. Včelařství. Praha: Brázda s. r. o., 2003. ISBN 80-209-0320-8. Kapitola Invazní nemoci, s. 221–222.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu včelomorka obecná na Wikimedia Commons